Konec roku 2012 znamenal na českém mobilním telekomunikačním trhu významné období: Po dlouhých létech marných snah začali tuzemští GSM operátoři konečně smysluplně vyjednávat se zájemci o post tzv. virtuálních mobilních operátorů, z nichž prvním se stal BLESKmobil spadající pod nakladatelství Ringier. A záhy se přidávali další. Do poloviny roku 2013 jich začalo na trhu působit hned několik, třebaže mnozí z nich (včetně BLESKmobilu) nejsou virtuálními operátory v tom pravém smyslu.
Konec roku 2012 znamenal na českém mobilním telekomunikačním trhu významné období: Po dlouhých létech marných snah začali tuzemští GSM operátoři konečně smysluplně vyjednávat se zájemci o post tzv. virtuálních mobilních operátorů, z nichž prvním se stal BLESKmobil spadající pod nakladatelství Ringier. A záhy se přidávali další. Do poloviny roku 2013 jich začalo na trhu působit hned několik, třebaže mnozí z nich (včetně BLESKmobilu) nejsou virtuálními operátory v tom pravém smyslu.
Virtuální mobilní operátor je poskytovatel bezdrátových hlasových a datových služeb, ale na rozdíl od "skutečných" operátorů nemá vlastní infrastrukturu (nejsou mu přiděleny rádiové frekvence, nemá vysílače atd.). Naopak s jedním mobilním operátorem spolupracuje -- uzavře s ním obchodní smlouvu a získá přístup ke službám za velkoobchodní ceny. Proto si koncové ceny může nastavit sám.
Na některých trzích (a to je případ České republiky) však nepůsobí jen "ryzí" virtuální operátoři, avšak často také značkoví dealeři (přeprodejci), kteří prodávají SIM karty se službami pod svou značkou, ale SIM karta patří primárnímu operátorovi. V případě dealerských operátorů není ani moc místa pro nastavení cen -- a jak můžeme pozorovat i u nás, ceny u těchto virtuálních operátorů jsou de facto totožné nehledě na koncovou značku.
Obecně lze říct, že virtuální operátoři nabízejí levnější volání než velcí operátoři a mnozí mají mnohem přehlednější nabídky (třeba jedna nebo dvě nabídky/tarify na virtuálního operátora). Daní za nižší náklady na volání však bývá absence bezplatné informační linky a dalších zákaznických či prémiových služeb (konkrétní podmínky závisejí na daném operátorovi).
Virtuální operátoři nabízejí hlasové a datové služby jak z předplacených karet, tak i formou paušálu. Někteří prodávají hlasové balíčky (volné minuty a SMS) tak, že každý měsíc strhnou z kreditu paušální částku. V některých nabídkách (volání i připojení k internu) jsou poměrně velké rozdíly, o nich si povíme později.
Ačkoli virtuální operátoři přišli s nižšími cenami za volání (ve srovnání s předplacenkami velkých tří operátorů to bylo zlevnění velmi citelné), reakce veřejnosti znalejší poměrů na okolních trzích byly a jsou stále plné kritiky -- a to s ohledem na skutečnost, že ceny jsou stále relativně vysoké a že nabídky virtuálních operátorů jsou téměř jako přes kopírák.
V tom však mají virtuální operátoři svázané ruce. Příčina je jednoduchá: Po dlouhých létech, co si tuzemští tři operátoři užívali a užívají výhod fungujícího oligopolu, je stále jaksi naivní čekat, že si kapr vypustí rybník. Už jen ty letité průtahy spojené s příchodem virtuálních operátorů jasně říkaly, že trh potřebuje rázný impulz zvenčí: jednou stranou mince jsou regulační zásahy ze strany úřadů, druhou (a která souvisí s první) pak příchod čtvrtého mobilního operátora.
Čtvrtým mobilním operátorem se měla -- dle dlouhodobých ukazatelů -- stát společnost PPF Mobile Services. PPF slibovala, že až získá potřebné frekvence, vybuduje moderní rychlou mobilní síť, nabídne výhodnější ceny za volání i datové služby, jak to lidé znají ze zahraničí, a hlavně že pustí do své sítě skutečné virtuální operátory. Nakonec však odkoupila českou Telefónicu, a tak 4. operátor se do mobilních vod nedostal. Nicméně i přesto velkoobchodní ceny stále klesají, a je zde proto stále místo pro postupné snižování cen (u virtuálních operátorů).
Zájemce o nové hlasové a datové služby zákonitě narazí na otázku, jakého poskytovatele zvolit: Který virtuální operátor je nejlepší? Odpověď závisí na tom, co uživatel považuje za nejpodstatnější: k dispozici jsou předplacené karty, ale i paušály, resp. "neomezená" volání, která se platí stržením částky z kreditu. Stejně tak jsou velké rozdíly v nabídkách mobilního připojení (internet v mobilu).
Důležitá je samozřejmě koncová cena volání v rámci vlastní sítě a do sítí ostatních: V současnosti si nejznámější virtuální operátoři účtují (v rámci kreditu) kolem 2,20 Kč /min či 2,50 Kč/min. do všech sítí, potažmo i 2,90 Kč/min. (což kompenzují zase levnějším voláním do vlastní sítě). Někteří menší operátoři nabízejí volání z předplacených karet za méně než 1,00 Kč (ve vlastní síti) a za méně než 2,00 Kč do všech ostatních sítí, a to při sekundové tarifikaci.
Tarifikace hraje u volání veledůležitou roli. Je to způsob účtování hovoru. Virtuální operátoři nabízejí často tarifikaci 60+1, což znamená, že spojení hovoru se účtuje jako celá minuta hovoru a po první minutě už po sekundách. Tato forma tarifikace je sice výhodnější než další běžná tarifikace 60+30, ale nejvýhodnější je samozřejmě účtování po sekundách: 1+1.
Kdo chce mít přehled o volání, měl by sáhnout právě po tarifikaci 1+1. S tím souvisí i skutečnost, že pokud některý operátor nabízí za paušální poplatek (i stržením z kreditu) X volných minut, X minut to je opravdu jen v případě sekundové tarifikace. U jiných způsobů tarifikace se volná minuta odečte hned při uskutečnění spojení bez ohledu na to, zda hovor vůbec celou minutu trval.
Zde patrně není potřeba nic bližšího vysvětlovat. Jednoduše platí, že lidé, co nemusejí volat dlouho každý den, nepotřebují velké a "neomezené" tarify. Navíc situace s paušálními tarify se ještě během tohoto roku dost možná podstatně změní, a proto vázat se na dva roky za současného stavu není nezbytné.
Novinkou, se kterou přišlo například Tesco Mobile, je "paušál placený z kreditu". Účastníkovi se každý měsíc strhne z kreditu určitá částka, za níž obdrží volné minuty a SMS. Nemá-li na kartě kredit v potřebné výši, služby jsou účtovány podle základního tarifu.
Prioritou virtuálních mobilních operátorů nejsou mobilní data, nýbrž levnější volání. Z toho je jasné, že nabídka mobilního internetu není oslnivá -- o čemž vypovídají i mnohé reakce lidí. Opět je třeba se ale odvolat na to, co jsme si řekli dříve, a to že současný stav na trhu stále neumožňuje virtuálním operátorům nabízet služby podle svých představ.
Rychlosti nabízené virtuálními operátory jsou stejné jako rychlosti připojení v mateřské síti hlavního operátora. Mění se v závislosti na dostupné technologii v daném místě: pokud není v dosahu účastníka rychlejší 3G síť, mobil použije pomalejší 2G technologii. Reálně to mohou být desítky či stovky kilobitů za sekundu až megabity za sekundu.
Zatímco datové limity a aplikace FUP (fair user policy) po dlouhých létech zmizely z oblasti pevných a WiFi připojení, se vším všudy se vrátily do oblasti mobilního internetového připojení. Datové limity jsou posazeny už tak dost nízko u reálných mobilních operátorů, takže nelze čekat, že u virtuálních operátorů bude nabídka výrazně lepší.
U virtuálních operátorů se setkáváme s datovými limity nejčastěji nastavenými na několik stovek megabajtů (MB) měsíčně, v menší míře až do 1 GB. Datové služby jsou až na výjimky nadstavbové, tj. je nutné je aktivovat dodatečně (viz srovnání nabídek).
Pamatujte, že používání služeb náročných na datový tok, se datový limit rychle vyčerpá (například sledováním YouTube).
Zatím jediný virtuální operátor přidal z hlasovému tarifu na předplacenou kartu i internetové připojení v ceně dobití: Mobil.cz nabízí připojení v síti Telefónicy s datovým limitem 200 MB na měsíc. U ostatních operátorů je nutné si datový tarif opravdu dokoupit zvlášť -- a nejvíce možností v tomto směru nabízí Tesco Mobile (viz srovnání nabídek).
Důležitým parametrem služby je také rychlost připojení po vyčerpání datového limitu. U některých poskytovatelů je totiž až směšně nízká (16 kbit/s = 2 kb/s), u jiných (v mateřské síti O2) naopak dost vysoká, aby šlo připojení stále využívat na prohlížení webu, e-mailovou a instantní komunikaci (včetně VoIP), jmenovitě 200 kbit/s.
Poměrně ožehavou otázkou je platnost kreditu -- totiž když do mobilních vod vstoupil BLESKmobil, lidé s nemilostí zjistili, že kartu musejí nabíjet alespoň jednou za tři měsíce částkou 200 Kč, což byl od Ringieru poměrně odvážný počin (čili průměrná měsíční útrata musela činit 67 Kč). Po vlně kritiky byla platnost kreditu prodloužena na 6 měsíců. Této lhůty se drží i většina dalších virtuálních operátorů, někteří platnost posunuli až na 12 měsíců.