ADSL, VDSL, rychlost tam a zpět, modemy... Jak se v tom orientovat? Co budu potřebovat?
DSL (Digital Subscriber Line) je takzvaná digitální uživatelská linka. Existuje spousta typů DSL linek, leccos mají společného, ale v mnohém se liší. Ve světě připojení k internetu pomocí telefonních rozvodů (nepočítáme-li dnes málo využívané vytáčené připojení, které do rodiny DSL nepatří) se nejčastěji setkáváme s verzí ADSL a VDSL. Čtěte dál a dozvíte se jak který typ připojení získat, jaké jsou parametry služeb, co můžete očekávat a co k připojení potřebujete.
Rozdíl mezi ADSL (a jeho pozdějšími a modernějšími verzemi ADSL2 a ADSL2+) a VDSL je pro uživatele ten, že VDSL nabízí znatelně vyšší rychlosti připojení k internetu a také zásadně vyšší rychlost pro odesílání dat (nahrávání dat na internet). A to za stejnou cenu, za jakou je stále nabízeno ADSL. U VDSL navíc existuje ještě jakýsi prostor, aby poskytovatel připojení v budoucnu rychlosti o něco zvýšil. To u klasického ADSL, či jeho novějších standardů, již není možné z fyzikálních a technologických důvodů.
Dnes však stále většina rezidentních přípojek používá starší ADSL – v současnosti už s relativně vysokými rychlostmi připojení k internetu, jež se hodí na většinu běžných věcí, které na internetu potřebujete udělat. V poslední době (od roku 2011) se však tuzemští operátoři začali orientovat i na poskytování rychlejšího VDSL.
S VDSL se však pojí několik podmínek, které musí být splněny.
ADSL (Asymmetric Digital Subscriber Line) je asymetrická digitální linka. Její rychlost je ve směru k uživateli (stahování, download, downstream) vyšší než rychlost směrem od uživatele (odesílání, upload, upstream). Ostatní typy linek řešených přes DSL mohou být totiž, na rozdíl od ADSL, symetrické. Uživatel má tedy k dispozici připojení stejně rychlé jak pro stahování, tak i odesílání dat.
ADSL linky i přes současné relativně vysoké rychlosti stahování neumožňují uživatelům data odesílat dostatečně vysokou rychlostí. První komerčně dostupné verze dovolovaly nahrávání dat rychlostmi v řádu desítek kilobitů za sekundu (kbit/s), třebaže teoreticky byly schopné přenosu až kolem 1 megabitu za sekundu (1 Mbit/s). Důvody, proč tomu tak bylo a stále je (a proč jsou v praxi rychlosti jiné), si povíme později – nicméně jedním z důležitých pojmů je tzv. agregace, kdy dochází ke sdílení linky s dalšími uživateli v dané lokalitě.
Zatímco starší verze ADSL podporovala přenos dat rychlostmi až 8 Mbit ve směru k uživateli a až 1 Mbit směrem od něj, pozdější standard zvaný ADSL2 už účastníkům přinesl rychlosti s maximálními teoretickými hodnotami 12 Mbit/s stahování a 3,5 Mbit/s pro odesílání dat. To poskytovatelům připojení pomohlo navýšit koncovým uživatelům nominální i reálné rychlosti na vyšší hodnoty. V řadě třetí generace ADSL zvaná ADSL2+ hranici rychlostí připojení k internetu ještě nadzvedla na hodnoty činící 24/1,4 Mbit/s (stahování/odesílání), což zvláště u nás vedlo k několika postupným vlnám zrychlování přípojek a díky konkurenčnímu pnutí rovněž k odstranění tzv. FUP (Fair User Policy) a s ním spjatými datovými limity (objem dat, který uživatel za vybrané období – typicky měsíc – mohl přenést).
V průběhu doby se samozřejmě kromě rychlostí přípojek měnila i jejich cena. Původní velmi vysoké částky klesly až někam na hranici několika stovek korun za měsíc. Náklady byly nakonec sníženy i díky tomu, že konečně vzniklo i tzv. nahé ADSL, kdy klienti už nemuseli platit paušály za pevnou linku a volání. (O nahém ADSL a paušálu za pevnou více v textu Co je to nahé ADSL a jaké má výhody? Výhodou ADSL bylo a stále je – vzhledem k jeho technickému řešení (telefonní linky) – vcelku velké pokrytí území. To však neznamená, že by všichni uživatelé ADSL měli stejné podmínky pro používání internetového připojení; rychlost připojení a další parametry linky totiž silně závisejí na několika faktorech. Zejména na vzdálenosti od ústředny a kvalitě vedení.
Pokud je účastník od ústředny hodně vzdálen, reálná rychlost připojení je mnohem nižší než rychlost, jakou kupoval od operátora. Ostatně toto je důvod, proč operátoři neprodávají přípojky s jasně danou rychlostí – prodávané služby nesou označení, které sice v zájemci vyvolávají pocit, že dostane danou rychlost (20 Mbps, 40 Mbps apod.), ale v žádném případě taková rychlost není operátorem garantována. Proto v takovém nabídce ohledně rychlosti stojí kouzelné slůvko “až” (“až 20 Mbit/s”). Této rychlosti může být teoreticky vzato dosaženo, ale valná většina lidí na ni nedosáhne – právě kvůli kvalitě vedení a vzdálenosti od ústředny. Takže zatímco dva uživatelé platí stejné peníze za jednu službu, jeden z nich může v reálu stahovat rychlostí třeba 14 Mbit/s, kdežto druhý třeba jen 5 Mbit/s. V zásadě to není chyba operátora, ale důsledek fyzikálních zákonů.
TIP: Dostupnost linky a rychlost připojení, kterou můžete čekat, si můžete zjistit pomocí našeho webu (buď přes stávající telefonní číslo, nebo adresu).
To nejpodstatnější bylo řečeno. Nicméně kvůli přehlednosti si uděláme krátký přehled ve stylu srovnání ADSL a VDSL.
V síti ADSL můžete čekat průměrnou rychlost kolem 6 Mbit/s. Toto je průměrná hodnota downstreamu ADSL v sítích v České republice. Samozřejmě vaše rychlost může být vyšší, může být i nižší (jak vyplývá z průměru). VDSL vám na druhou stranu nabídne průměrnou rychlost cca 15 Mbit/s. Vyšších rychlostí dosáhnete v tom případě, že budete blíž ústředně. Jak je na tom vaše linka, si můžete zjistit zde.
Připojení přes DSL je hodně rozšířené díky hustému pokrytí telefonními kabely. ADSL je však rozšířenější. Pokud bydlíte dále než 1,3 km od ústředny, VDSL pro vás ztrácí smysl. Čím blíže budete ústředně, tím rychlejší VDSL bude. V současnosti by VDSL mělo být dostupné asi dvěma milionům lidí.
Cena služeb na VDSL a ADSL je stejná.
Pro využívání služeb na bázi VDSL a ADSL potřebujete modem – zařízení, které je připojeno mezi telefonní přípojku a počítač. Ten vám poskytne operátor. Pokud už ADSL používáte, a chcete přejít na VDSL, operátor vám nový, vhodný modem prodá (standardně za cca 500 Kč).
U ADSL žádný vývoj nečekejte. Pokud doufáte, že vaše linka bude rychlejší, tak vězte, že nebude. Máte-li možnost přejít na VDSL (když vám to dovolí vzdálenost od ústředny a kvalita kabeláže), přejděte. U VDSL existuje totiž stále hodně prostoru pro budoucí navyšování rychlostí (zejména u upstreamu/odesílání).
Větší propustnost linky u VDSL vám rovněž zaručí lepší uživatelské podmínky v případě, že zároveň používáte služby na bázi IPTV (například televizi O2).
Nejprve si zjistěte dostupnost služby. Na našem webu si můžete ověřit, jakou rychlost na své lince čekat (stačí zadat telefonní číslo nebo adresu). Pak si jen vyberte službu, která vám vyhovuje.
Pokud nevíte, jak se k internetu připojit, sáhněte po textech Jak se připojit internetu? a také Jak se připojit přes DSL?