Jaké typy připojení existují a jak si správně zvolit internetovou přípojku?
K internetu se lze připojit několik způsoby. Podle provedení - podle toho, "přes co data tečou" - můžeme připojení rozdělit na tři skupiny:
Každé z připojení (stejně jako různé "podtřídy" v těchto skupinách) se liší řadou parametrů, počínaje maximální rychlostí stahování a odesílání dat, odezvou (latencí), cenou, datovými limity (kolik můžete maximálně stáhnout dat za týden či měsíc), ale také třeba možností využívaní dalších telekomunikačních služeb.
Jak je z názvu patrné, je realizováno vždy nějakým druhem kabelu (viz níže). Mezi hlavní rysy a přednosti pevných drátových sítí patří:
Nejpoužívanější drátová přípojení jsou:
Co se pokrytí týče, největší zastoupení má ADSL/VDSL, poté kabelová televize a až na konci jsou optické/ethernetové přípojky (označované jako FTTx/ETTH), které jsou dostupné menší základně uživatelů než konkurenční platformy.
To znamená, že hledáte-li vysokorychlostní internet, pravděpodobně nejčastěji narazíte na možnost zřízení ADSL/VDSL. V některých městech na sídlištích bývají dostupné všechny tři způsoby připojení.
Mezi výhody pevných drátových sítí patří možnost si kromě internetu zřídit "přes jeden" kabel i další služby, jako je digitální televize (přes internetový protokol, IPTV), levný telefon (VoIP) nebo si půjčovat filmy (Video On Demand, VOD). Zejména IPTV přes optickou a hybridní infrastrukturu (spojení optiky a koaxiálních kabelů u kabelového připojení) má tu výhodu, že může být klientovi dodáváno ve výborné HD kvalitě (díky větší datové propustnosti těchto sítí). Služby od jednoho operátora, v níž se pojí TV, INTERNET a TELEFON se označují jako Triple Play a dnes je nabízí poskytovatelé na více místech republiky.
Průměrná rychlosti připojení přes ADSL/VDSL činí něco kolem 10 Mbit/s (v ADSL síti kolem 5 Mbit/s, ve VDSL síti kolem 15 Mbit/s), poskytovatelé nabízejí rychlosti nejčastěji “až 20 Mbit/s” nebo “až 40 Mbit/s” (stahování dat). Rychlost odesílání je pak o řád nižší (v současnosti maximálně 2 Mbit/s). Slovíčko “až” je časté v mnoha nabídkách a říká pouze to, že maximální rychlost v síti je “až X”. Vyšší rychlosti (přes 10 Mbit/s) jsou navíc dostupné jen v místech s VDSL linkou (ADSL je pomalejší). Proto by se nikdo neměl divit, že reálná rychlost připojení je třeba 8,2 Mbit/s, byť si účastník koupil linku “až 20 Mbit/s”.
Internet přes kabelovou televizi na druhou stranu nabízí rychlosti v řádu desítek megabitů za sekundu, maximálně v současnosti u nás až 120 Mbit/s (UPC Fiber). Rychlost v odchozím směru (upstream, nahrávání dat na internet) je v jednotkách až desítkách Mbit/s (od podzimu 2009 společnost UPC nabízí maximálně 10 Mbit/s v odchozím směru).
Nejrychlejší bývají optické přípojky, kde není výjimkou, že někteří operátoři nabízejí i symetrické přípojky s rychlostí 100 Mbit/s, tj. v obou směrech stejně. Konkrétní hodnoty samozřejmě závisejí na dané nabídce. Není to sice pravidlem, ale optické/ethernetové přípojky bývají vzhledem k rychlostem levnější než DSL nebo CATV.
(Obecně až lidově označované jako WiFi) je v Česku vůbec nejpoužívanější. Dnešní rádiové spoje dokáží podat skvělé výsledky nejen s ohledem na rychlosti v obou směrech (pro stahování i odesílání), ale také v latenci a spolehlivosti. Kvalita spojení se odvíjí také od využíti frekvenčního pásma, na kterém je spojení realizováno (viz níže).
Poskytovatelů WiFi připojení je v republice celá řada a nabízené rychlosti se pohybují v řádu jednotek megabitů za sekundu až řádově desítky megabitů za sekundu.
Kvalitnější WiFi přípojky jsou vhodné jak pro stahování objemnějších dat, tak i pro hraní online her nebo internetovou telefonii (VoIP).
Dá se říct, že ve srovnání s jinými vyspělými státy je mobilní internetové připojení v Česku stále v jakési dětské fázi. Pokrytí vysokorychlostními sítěmi není stále natolik husté, aby rychlý mobilní internet bylo možné používat v libovolné lokalitě, čímž padá jeho hlavní výhoda: vysoká mobilita.
Nejvyšší pokrytí totiž mají výrazně pomalejší 2G sítě (GPRS/EDGE) s průměrnou rychlostí kolem 140 kbit/s. Když se podíváme na rychlejší 3G síť, nejhustší pokrytí (geograficky) má síť CDMA (U:fon, Telefónica), kde se průměrné rychlosti pohybují kolem 0,5 Mbit/s až 1 Mbit/s.
Nejrychlejší 3G sítě postavené na UMTS s nadstavbami HSPA+ umožňují sice datové přenosy s vyššími rychlostmi (teoreticky 14 Mbit/s, 21 Mbit/s, resp. až 42 Mbit/s), ale jejich pokrytí je výrazně nižší (města či dokonce jen městské části).
Vysokorychlostní mobilní připojení k internetu bývá (či bývalo) využíváno uživateli spíše jako poslední šance k připojení k internetu, kdy nahrazuje pevné drátové nebo bezdrátové sítě. V posledních letech začali operátoři pokrývat rychlými mobilními sítěmi větší města, pro což impulzem byla rostoucí oblíbenost chytrých mobilních telefonů a tabletů. Proto dnes rozlišují mezi připojením notebooku k mobilní síti (pomocí USB modemu) a “internetem do mobilu”.
Charakteristikami mobilních datových sítí jsou:
Uživatelé by za současného stavu mobilních sítí neměli čekat, že mobilní připojení jim plnohodnotně nahradí drátové připojení nebo WiFi. Je-li to jen možné, vždy se proto nejprve seznamte s množnostmi připojení přes drát nebo WiFi, než sáhnete po mobilní volbě. Mobilní připojení považujte spíše za doplněk.
Velkou změnu bude znamenat až nasazení technologie LTE, kterou již někteří operátoři u nás testují (na velmi omezeném území).
TIP: Jak na mobilní připojení k internetu (1): Typy sítí a připojení notebooku, Jak na mobilní připojení k internetu (2): Mobil a tablet
Rodina DSL (Digital Subscriber Line) představuje jeden z nejrozšířenějších způsobů vysokorychlostního připojení k internetu. Zahrnuje celou řadou různých technologií, z nichž nejpoužívanější je ADSL, asymetrická linka. Od roku 2011 dochází k upgradu sítí z ADSL na VDSL, které nabízí vyšší rychlosti.
Dostupnost ADSL/VDSL si lze ověřit zde. O možnostech připojení a jeho parametrech ve vaší lokalitě vás seznámí operátorka serveru DSL.cz na telefonu 493 314 014.
Nespornou výhodou ADSL/VDSL je velká dostupnost -- poskytovatelé připojení přes DSL mohou totiž celkem snadno využít existující infrastrukturu telefonních rozvodů. Nevýhodou bývá mnohdy velký rozdíl mezi nominální (prodávanou) rychlostí a rychlostí reálnou. Rychlost internetového připojení je u ADSL/VDSL totiž silně ovlivňována různými faktory, zejména vzdáleností účastníka od ústředny a také kvalitou vedení, která se od jedné lokality k druhé může velmi lišit.
Jelikož u ADSL jde o asymetrickou linku, rychlosti příchozího spojení (downstreamu, stahování) jsou vyšší než rychlosti v odchozím směru (upstream, odesílání dat na internet). Klasické ADSL nabízí maximální rychlosti 8 Mbit/s ve směru k účastníkovi, 1 Mbit/s od účastníka. V České republice se již nějakou dobu používá vylepšená verze, tzv. ADSL2+, které umožňuje maximální rychlosti až 25 Mbit/s pro stahování a 4 Mbit/s pro odesílání dat.
Maximální rychlosti pro stahování dat v nabídkách operátorů dosahují 20 Mbit/s až 40 Mbit/s (podmínkou je však použití služby na bázi VDSL); maximální rychlost upstreamu (odesílání) činí “až 2 Mbit/s”.
Většina operátorů nabízí DSL ve dvou rychlostních variantách, rychlejší připojení je o pár set korun dražší. Ceny připojení přes DSL se pohybují od zhruba 500 Kč/měsíc po 800 Kč/měsíc.
První číslo udává rychlost pro stahování dat, druhé pro odesílání dat. Rychlosti jsou maximální, reálné hodnoty se mohou lišit (proto operátoři uvádějí rychlosti s předložkou “až-”).
Telefónica O2
Druhá, zvýhodněn cena je platí pro hlasový tarif FREE.
T-Mobile
*Zvýhodněná cena platí pro zákazníky využívající mobilní hlasový tarif.
Vodafone
*Zvýhodněná cena platí pro zákazníky s mobilními hlasovými tarify “na míru” nebo s “Férovým tarifem.
TIP: Kompletní přehledné nabídky ADSL/VDSL s podrobnými informacemi o cenách naleznete zde.
Již není nutné mít aktivní hlasovou službu (pevnou) a platit paušál za pevnou linku -- největší český poskytovatel Telefónica O2 začal totiž nabízet tzv. nahé ADSL, kdy zákazník platí pouze za internetové připojení (ale dále třeba v kombinace s digitální televizí O2TV). Nahé ADSL nabízejí i další operátoři ve vlastních sítích.
TIP: Co je to nahé ADSL a jaké má výhody?
Zejména pro firemní klientelu je určeno další v Česku používané DSL připojení, tzv. SHDSL. To je na rozdíl od ADSL symetrické, tzn. že rychlosti v příchozím i odchozím směru jsou stejné. Maximálně však 4,5 Mbit/s. Ceny za tento způsob připojení jsou mnohem vyšší.
Pod nijak půvabně znějící zkratkou LLU se skrývá sousloví Local Loop Unbundling, což označuje zpřístupnění místních smyček dominantního operátora konkurenci. Je to součást regulačních nařízení antimonopolních úřadů, aby na trhu vzrostla konkurenceschopnost menších poskytovatelů. Na zpřístupněných smyčkách si operátoři mohou nastavit vlastní parametry připojení a uživatelům například nabízet vyšší rychlosti (což v nedávné minulosti pozitivně ovlivnilo právě nabídky ADSL a jeho další vývoj).
Myšlenka ADSL je ve své podstatě jednoduchá: při realizaci internetového připojení se zkrátka využívá jinak nevyužité frekvenční pásmo v telefonních linkách. Pro přenos hlasu se využívá frekvenční rozpětí od 0,3 kHz do 3,4 kHz. A právě vyšší frekvence slouží pro přenos dat -- pro odesílání dat (směrem do internetu) slouží frekvenční rozsah 26 kHz - 138 kHz a pro stahování (směrem k účastníkovi) pásmo 138 kHz - 1,1 Mhz. Data přenášená přes telefonní linky se musejí "zapouzdřit", dnes se používá ethernetový rámec s protokolem PPPoE.
Pro připojení počítače k internetu přes DSL je nutné mít speciálníDSL modem a splitter (rozbočovač) sloužící k rozdělení hlasu od dat. Samozřejmostí je příslušná kabeláž.
O technickém provedení připojení -- o tom, co je k ADSL potřeba -- najdete v textu Jak se připojit přes DSL. Dále doporučejeme taktéž povídání na téma: Co je ADSL a VDSL? A jaké jsou mezi nimi rozdíly?, kde najdete popis obou technologií, jejich rysy a zejména srovnání.
Bezdrátové připojení k internetu (WiFi; standard IEEE 802.11) je zvláště v České republice vůbec nejpopulárnějším způsobem připojení. Důvodem, proč se z nás stala bezdrátová velmoc, je v pomalém a těžkopádném rozvoji pevných sítí.
Bezdrátový internet totiž záhy překonal nabídky velkých operátorů nejen v rychlostech příchozího a odchozího spojení, ale také cenou. Donedávna totiž uživatelé ADSL museli platit nejen za internetovou přípojku, ale také pevnou linku a hlasovou službu.
Striktně vzato v České republice nepůsobí žádný dominantní WiFi operátor, který by pokryl větší část území -- jednotliví poskytovatelé jsou roztroušeni po různých částech měst a obcí. Odtud plyne jedna zásadní výhoda WiFi: tam, kam nedosáhnou "dráty a kabely" velkých operátorů, je často dostupné právě bezdrátové připojení. Díky tomu lze k internetu připojit i jinak odlehlá místa mimo města či velká sídliště.
Není číslo jako číslo. Důležitější než udávaná rychlost připojení je frekvence, na které spojení funguje.
Dlouhou dobu bezdrátové připojení operovalo výhradně na bezplatné frekvenci 2,4 GHz. Ovšem rozmach WiFi zařízení -- hlavně domácích WiFi routerů -- způsobil, že na mnoha místech je na této frekvenci další spojení, kterým byste si domů přivedli internet, prakticky nereálné.
Pokud máte tu možnost, pro bezdrátové připojení zvolte další nelicencované pásmo na frekvenci 5 GHz, které je "mladší". Obecně vzato jsou takové spoje oproti WiFi na 2,4 GHz
U otázky stability asi žádné vysvětlení není potřeba. Zkrátka WiFi na frekvenci 5 GHz je spolehlivější. Díky nízké latenci, rychlým odezvám, je toto pásmo vhodnější pro VoIP (telefonování přes internetový protokol), online video, zvuk nebo hraní her.
Pásmo 2,4 GHz se dnes tedy spíše hodí pro připojení dalších zařízení v domácnosti nebo firmě. V praxi pak takové sestavení vypadá následovně:
Na dům vám poskytovatel připojení nainstaluje přijímač, který může vypadat podobně, jak vidíte na obrázku. Z přijímače vede kabel do speciálního zařízení (další "krabičky") a z něj vede další ethernetový kabel, který můžete zapojit buď přímo do počítače, nebo do (WiFi) routeru, do kterého kabely připojíte více počítačů či jiná zařízení (VoIP telefon, síťovou tiskárnu aj.)
Schematické znázornění připojení přes WiFi
O tom, jak postavit svou vlastní domácí síť více v textu Jak vytvořit domácí síť a Jak zabezpečit WiFi síť.
Pro zaručení kvality spojení lze využít licencované pásmo 3,5 GHz nebo také 10 GHz.
Zatímco WiFi je obecně považováno (nebo by mělo být) za standard pro vnitřní bezdrátový přenos dat, WiMAX je moderním a stále se vyvíjejícím standardem pro venkovní bezdrátové spojení.
Technologii WiMAX se předvídala zářivá budoucnost, nicméně i přes své nesporné výhody se stále krčí ve stínu WiFi.
Na území České republiky v poslední době do rozložení sil nejvíce promluvily České Radiokomunikace, které v druhé půlce roku 2009 začaly s plošnějším pokrýváním našeho území. WiMAX je dostupný v mnoha větších městech, ale svými cenami a parametry se hodí spíše pro firemní klienty.
Charakteristiky WiMAXu jsou:
WiMAX je vhodný pro poskytovatele internetového připojení, kteří pomocí něj mohou vytvářet spolehlivé spoje. Přesto však původní záměr WiMAXu bylo a je vytvořit kvalitní řešení poslední míle právě na méně dostupných a jinak nepokrytých místech. Představuje tedy i bezdrátovou náhražku DSL nebo kabelu.
WiMAX stejně jako WiFi operuje na různých frekvencích. Z těch nelicencovaných to je 2,4 GHz a 5,7 - 5,8 GHz. Striktně vzato pro WiMAX ještě neexistuje globální licencované pásmo a WiMAX dokáže pracovat na každé frekvenci pod 66 GHz.
Stejně jako u WiFi se používají licencované pásma na frekvenci 3,5 GHz (i u WiFi je zde zaručena vysoká kvalita přenosu) nebo 10,5 GHz.