Žena z metra a plíživá ztráta pravidel

babča (21.9.2013 10:21:54)

Výborný článek. Naprosto souhlasím. Necháme si líbit úplně všechno, abychom lidi kolem sebe nepopudili a nevypadali jako nesnesitelní šťouralové.

PetrK (21.9.2013 16:52:36)

Jako příklad za všechny hlouposti (a že jich je v článku hodně) cituju tuto: "Kdyby každý psal česky, jak ho napadne, nebudou mu druzí rozumět, nebudeme si rozumět navzájem." Je to hloupost už proto že jazyky se vyvinuly bez dohledů úřadů a byly tady tisíce let před tím než tu byly grammar nazi a po celou dobu svoji funkci pro dorozumívání lidí plnil. - když někdo píše jak ho napadne (jinak než většina), znamená to jediný - je za blba, je to jeho problém, jeho svobodná volba tak psát. Na co autor zapomíná je že ne všechna pravidla jsou stejně důležitá. Svět není černobílý a pravidla ani nemají vždy ostré hranice. Nemůžou být pravidla na všechno, ani nelze vždy dodržet všechna pravidla co už jsou. Člověk není automat doržující nějaká pravidla, mnoho věcí řeší ve výsledku lépe přirozená společenská interakce lidí než nějaká striktní sada pravidel a nařízení. Ona konkrétní událost v metru nebyla sice vyřešena v přesném souladu s pravidly, ale vyřešena nakonec celkem obstojně byla. K žádné zásadní újmě ani škodě nedošlo, svět se nezbořil, jen média a pár "pravidlových fanatiků" to příliš rozebírají. A takovýchle interakcí lidí a i větších dramat se na světě odehrává nespočet každý den. Jen si o nich obvykle povídá jen pár sousedů a ne celý národ.

volani.webnode.cz (21.9.2013 21:10:25)

Jste si jistý že význam slova anarchie si vykládáte a posléze čtenářům správně? Já video s opilou ženou v metru neviděl a na TV nova nekoukám. Nicméně zareaguji v obecnější rovině. Pravidla se prostě mění. Můžete zastávat konzervativní hodnoty, ale jsou součástí těch všech tlaků (lidí) okolo. Pokud většina bude chtít změnu (třeba k horšímu) tak bud hold projde (demokracie) a nebo musí někdo nastolit diktaturu... Průměrná kvalita většinou upadá s kvantitou... Když se toho více píše, neznamená to že se čte více kvalitního obsahu. Ale může být hodnotou i to, že se na obsahu může podílet více lidí a to že se můžete snažit najít a podporovat kvalitní obsah. Represe proti něčemu co společnost obecně odsuzuje je většinou dostatečná nebo přehnaná. Horší to je s těmi věcmi, které jsou pokládány za normu či pravidlo a přitom jsou "zlo". Pak se stane normou bezdomovec, koncentrační tábor, pogrom na cikány a klidně se k tomu vytvoří příslušná pravidla, směrnice a zákony a společenský konsenzus...

ivanhoe (26.9.2013 17:52:27)

Autor si vylial srdce nad stratou vseobecnej mravnosti. Ako dokaz dava video so zjavne dusevne chorou osobou, s ktorou sa jej okolie nevie inak vysporiadat len tiez agresivitou a nakoniec "vitaznym" stuchancom do chrbta. Dalej tu mame vyborny material na temu etika v zurnalistike z produkcie TV Noha - ktory ale autora clanku nechava chladnym. Tak mi z toho vychadza, ze autor by chcel vladu silnej ruky, ci nohy. A to mi pride horsie, nez nejake plky o "strate pravidiel".

Dan (27.9.2013 02:55:35)

Rozhodl jsem se tu teď přiznat, že jsem obsahem tohohle článku pana Lipšanského zaskočen. Již několik let se zájmem sleduji DSL.CZ a postřehy pana Lipšanského na různá témata jsem si oblíbil. Tentokráte téma nemá s IT absolutně nic společného, což by mi asi ani nevadilo. Ale z řádků je cítit silný pocit rozčílení - opravdu chce pan redaktor takto působit na své čtenáře? Zbývá mi malá naděje že jsem obsahu, a tomu co chtěl autor sdělit špatně porozuměl. Jinak mě v souhrnu vychází jediný výsledek = pan Lipšanský byl byl štastný, kdyby byl obklopen jen a pouze roboty. Kdo jiný by mu dokázal poskytnout takový "svět bez problémů" na které si tu stěžuje? (nejsem anarchista, ale neveřím že pořádků docílíme represí) Pěkný a pestrý den přeju všem kteří o něj stojí... D.

na tom nesejde (2.10.2013 05:17:18)

Žijeme ve společnosti reálné, ne hypotetické, a v ní někteří jedinci nejsou z vlastní vůle ochotni (nikoliv schopni) se chovat podle pravidel, a slyšet na nenásilnou argumentaci nebo vyjednávání, případně nějakou formu úplaty. Pravidla, nezbytná v jakékoli pokročilejší formě lidské společnosti než je prvobytně pospolná, neslouží primárně pro buzeraci jedince, jak se onomu sebestřednému jedinci může zazdát, ale především pro ochranu ostatních jedinců před ním jediným, tj.před každým z nás, v případě, že nedisponujeme dočasně nebo trvale vlastním vnitřním samoregulačním mechanismem, který by nás upozornil, že začínáme zasahovat mimo sféru vlastních práv a svobod, a tam se nutně musí nalézat sféra někoho jiného Někteří tohoto sociálního autopilota nemají, nebo ho vypnou. Může se jednat o vrozený deficit sociální inteligence, špatnou výchovu, psychickou úchylku, následek nějakého psychického vlivu nebo stresoru, anebo jen nudu či nutkavý deficit pocitu volnosti, Je-li to ale věc jen vůle, pak v konfliktu s represí jde o střet dvou vůlí. A ten rozhodně pak už jedině silnější, jako v přírodě. Nemusíme tomu říkat represe, ale to na tom nic nemění. Taky nevěřím že docílíme pořádků represí. Věřím že jich docílíme i bez ní. Teprve až/když zemře tato naděje (jako poslední), protože se vyčerpají všechny nerepresivní prostředky, nemělo by stát už represi nic v cestě - a není už na místě se nad ní morálně pohoršovat, byla-li vynaložena maximální snaha represi předejít. Stejně tak být obklopen ve společnosti jen nevýraznými "roboty" může na první pohled působit odpudivě až nudně, ale ocení to někdo/kdokoli, kdo byl po dostatečně dlouhou dobu obklopen přímým opakem - tj. pouze nepřizpůsobivými nebo agresivními jedinci "překypujícími životem", se kterými není rozumná tj. nerepresivní domluva a je nutné se s nimi "domlouvat" jedině energeticky i jinak celkem nákladnou represí. Oběti expozice takovému prostředí pak velmi rády zatouží žít mezi roboty - alespoň do doby, než jejich dojmy vyprchají. Což se bohužel nemusí vždy stát po celý zbytek jejich pobytu na tomto světě. Obecně platí, že osobní zkušenost je nepřenosná. O nevyhnutelnosti osobní zkušenosti/zážitku k tomu, aby byl jedinec schopen posoudit případ z pohledu různých jeho aktérů, o tom rozhoduje výše kvocientu sociální inteligence.