Knihovna na obláčku

Jerry (8.4.2012 14:17:56)

Co ja vim,tak v mem okoli taky moc lidi necte. Potom logicky nasleduje katastrofa,kdyz tito jedinci chteji neco napsat. Rozdil mezi I a Y nebo S a Z asi nechapou :) Pro tyhle typy je lepsi pouze mluvit nez se ztrapnit souvislym textem v pisemne forme. Nekdy lepe mlcet uplne :) Hezky den :) J.

Pavel T. (10.4.2012 13:22:27)

Já jsem také sběratel a mám vskutku rozsáhlou sbírku - knihami počínaje a terabyty dat konče. Nejen vaše okolí, ale ani vy toho asi moc nepřečtete. Nebudu vás plísnit za chyby, byť mne samozřejmě iritují, ale zaměřím se na své sběratelské "šílení". Díky tomu, že bydlím v malém bytě v paneláku jsem se musel části své sbírky vzdát. Původní knihovnu, která čítala téměř tisíc svazků, jsem musel zredukovat na polovinu. Zbytek jsem prodal do antikvaritátu, daroval knihovně nebo známým, a pár kousků dokonce vyhodil (hlavně "skvosty" z padesátých let). Dřív jsem četl velice často - až mi, jak říkal kapitán Ořech v Černých baronech, ty svině zničily oči. Dnes čtu méně, ale přece jen čtu. Většina lidí v mém okolí také nečte, ale znám pár výjimek, třeba moje teta je velká čtenářka a poměrně hodně čte i moje známá z USA. Kotoučový magnetofon jsem měl také. Bohužel musel ustoupit modernějším přístrojům. - Už v sedmesátých letech jsme doma měli kazeťák, tak se jelo v kazetách. Nepříliš obsáhlou sbírku kazet mám doposud. Před magnetofonem byl v rodině gramofon. Sbírku desek jsem ještě v osmdesátých - a počátkem 90. let - rozhojnil na 800 kusů. Pak přišla cédéčka a VHS kazety. Cédéček jsem nasbíral necelých pět stovek, s VHS - maje neblahou zkušenost s životností a kvalitou - jsem to nepřeháněl, takže mám stovku originálů a přibližně stejně tolik vlastních nahrávek. V devadesátých letech se u mne objevil první počítač 386, který brzy následovalo první Pentium, pak Celeron odvozený z PII, pak PIII atd. Nejdřív jsem měl diskety (některé mám dodnes, je fascinující, že funguje třeba i originální disketa z roku 1989 s hrou Hoyle vol.1 od f. Sierra) a pak CD a DVD. Krom datových DVD se mi v bytě objevila spousta DVD s filmy. Hodně jsem se "napakoval" na vlně levných příbalových DVD v papírových pošetkách, takže k dnešnímu dni mám dva tisíce originálních DVD a asi pětistovku kopií. Díky rostoucí sbírce filmových DVD - a také datových CD a DVD - jsem se musel zbavit větší části gramodesek. Nesehnatelnou část jsem zdigitalizoval, zbytek jsem sehnal na CD nebo ve formátu mp3 ("empétrojek" mám několik tisíc). K dnešnímu dni mám ve svém malém bytě pět set knih, po stovce MC a LP či SP, dvě stovky VHS, pět stovek CD, dva a půl tisíce DVD, tři externí pevné disky (celkem 2,5 TB) a asi čtyři stovky datových CD a DVD (no, a někde mám ještě asi padesát disket, ale jejich obsah jsem už dávno přenesl na CD či HDD). Na přehrání toho všeho mám gramofon zn. Tesla (jež jsem vylepšil přenoskou Ortofon), hi-fi věž, dva radiomagnetofony, DVD přehrávač kombinovaný s VHS (plus staré video a malý DVD přehrávač) a dva počítače. Navíc mám samozřejmě spoustu flash disků, mp3 přehrávač, mobil etc. Kvůli digitalizaci jsem si pořídil spousty kabelů, lepší zvukovou kartu, hybridní televizní kartu k počítači atd. Dělám všeliké podivnosti - varování ze staré VHS převedené do mobilu vypadá opravdu zvláštně, stejně jako padesát let starý singl v mp3 přehrávači. Do budoucna jsem zvědav na to, jaká je životnost médií a zda - v případě poruchy - půjde na starší nosiče sehnat přehrávač. Postupně modernizuji a přenáším data na novější nosiče, ale třeba na všechna DVD bych potřeboval opravdu mnoho terabytů. Nedávno jsem řešil problém svých příbuzných. Jejich stará hi-fi věž Sony s gramofonem se definitvně rozbila a oni sháněli náhradu, ideálně identickou. Náhrada se našla, na současném trhu je jedna jediná věž, která splňovala jejich požadavky (Hyundai). Internetu musím být jen vděčný, protože jinak bych se nedostal k mnohé zajímavé hudbě nebo filmům. Mé obzory se díky internetu jen rozšířily. Díky tomu, že krom češtiny ovládám i angličtinu, ruštinu a němčinu, mám možnosti výběru vskutku velké. Od hudby a videa se nyní často vracím k textům, byť tentokrát v elektronické podobě. Mezi čtením papíru nebo obrazovky či displeje nevidím velký rozdíl. Rozdíl vidím hlavně v těch, kdož čtou. Na čtení je třeba čas, soustředění a pochopení ...

uhu (10.4.2012 13:26:59)

"V mém okolí nikdo nečte. Dneska si všechno vyhledáme na netu". Co všechno? Detektivky? Romány? Dobrodružné příběhy? Jasně, tohle všechno na netu je, ale nakonec se to stejně musí přečíst. Za dva roky co mám Kindle už jsem přečetl desítky knih a předtím na pédéáčku a předtím na Palmu a předtím... Těch co nečtou je mi líto. Mají chudý život.