(Ne)Gramotnost v ČR

Pokud zavzpomínám na minulé století, rozvzpomenu se ještě na svou písanku, jež mě mučila na základní škole. Za dob studií jsem pak popsal stohy sešitů. Nic co by Word nezvládl na jedno nadechnutí. Dnes v ruce nepíši téměř nic. Stalo se mi, že jsem si chtěl napsat nějakou poznámku a odvážně jsem sáhl po peru. Pětkrát! Pětkrát jsem psal jedno písmenko, než jsem si vzpomněl, jak se správně píše.

Ona počítačová gramotnost se pomalu ale jistě stává jedinou gramotností. Tou základní. Věřím, že bych se dnes naprosto obešel bez psaní rukou. Rozhodně bych se neobešel bez klávesnice a ťukaní písmenek na všemožné displeje. Ono je hezké, když inženýr umí vykreslit obrovsky složitý graf na milimetrový papír. Fyzikální applet, který má nanejvýš pár mega, ho vykreslí s odezvou během zlomku sekundy – rychleji, přesněji.

Klima doby se začíná projevovat i ve školství. Dnes již nejde o to znát nějaké informace. Všude je jich plno. Až moc. Jde o to je jen rychle najít, vědět, kde je najít, jak je roztřídit, jak použít a jak je prezentovat. Pokud zůstanu ve školství, je myslím bez debat, že každý žák či student bude za pár let, mít na lavici místo sešitu note book. Pokud si ho nebude nosit domů, což se jeví jako pravděpodobnější, úkoly si domů ponese na flashce. (To už asi také ne, předpokládám, že dokonalejší nosič na sebe také nenechá dlouho čekat.) V zeměpise nebude mít na lavici rozevřený Školní atlas, ale bude mít otevřený Google Earth. Onu písanku nahradí na první stupni Psaní všemi deseti.

Samozřejmě můžeme nahlédnou i do budoucnosti některých dalších oborů. Medicína je v pořadí důležitosti v těsném závěsu.

Již byla provedena operace, kdy lékaře a pacienta od sebe odděloval oceán. Pacienta operoval robot, jenž disponoval všemi lékařskými pomůckami a několika  kamerami. Lékař se díval na monitor a na ruce měl senzory, ty převáděli pohyb na robotickou paži v poměru deset ku jedné. Udělal-li lékař pohyb 1 centimetr. Přístroj s nástrojem se pohnul o 1 milimetr. To zaručuje 10x větší přesnost. Když by v budoucnosti nastala situace, při níž by nebylo v nemocnici dostatek lékařů, problém by to už nebyl Doktorům, kteří jsou mimo město či na dovolené, by se jen zavolalo o výpomoc. Lékař by vysvětlil synkovi, že „Člověče nezlob se můžeme dohrát potom, teď jenom dodělám tu ženskou s přeraženými žebry“. Senzory by nasadil na ruce a připojil je k laptopu. Ten by samozřejmě disponoval vynikajícím připojením. Dlouhá odezva by zde asi nedělal dobrotu.

Navíc jsou teď vědci schopni pomocí kmenových buněk „vypěstovat“ téměř jakýkoli orgán. Nejenom že odezní problém s hledáním dárců, ale pokud by se jednalo o orgány vnější, jako např. ruka. situace by byla ještě veselejší. Představuji si, jak stavbyvedoucí nějaké větší firmy zadává objednávku sekretářce: „Můžeš prosím objednat ještě 4 ruce pravý a 2 levý? Jo a prsty kupuj v těch baleních po dvaceti. Výde to levnějc. Ten komplex bytovek je fakt makačka.“

Jako negativní uvedu příklad z vojenství. Dnes existují roboti, na které lze namontovat velké spektrum zbraní, a mohou tak fungovat jako mechanizovaní vojáci. Nemyslím nějaká odpalovací zařízení. Tito roboti mají u sebe např. kulomet a mohou zastupovat pěchotu. Také na sobě samozřejmě mají mnoho kamer. Je však pravda, že pokud by byli takto nahrazeni všichni vojáci, mrtvých by bylo podstatně méně. Pro ty, kteří by měli tyto androidy na povel, by vznikla strategie, vzrušením ze „hry“ naprosto převyšující všechny ostatní.

Můžeme se dočkat situace, kdy dnešní pestrost povolání vymizí. Všichni budou IT odborníci. Pouze v rámci svých zaměření se budou specializovat na hlubší dovednosti s programy, pomocí niž vykonává své zaměstnání. Logickým důsledkem tohoto vývoje je to, že umíme vyřešit řadu problémů, ale jejich podstatu neznáme.