Piráti a lži protipirátských organizací II.

Miliardy sem, miliardy tam. A možná i kvůli vám. Řeč je o softwarovém pirátství. Tedy miliardy ― jak se to vezme. Pokračujme i dnes v povídání o některých otázkách točících se kolem počítačového pirátství.

V minulém článku jsem tak trochu nakousl téma „zábavního pirátství“, tedy případů stahování a sdílení autorsky chráněných audiovizuálních děl. Předem ještě nutno podotknout ― což jsem asi měl udělat už předtím ―, že těmito texty nijak pirátství nepodporuju ani neobhajuju; můj vztah k pirátství je někde na půl cesty mezi oběma znepřátelenými tábory. Věci zkrátka nejsou černobílé, alespoň tady ne.

Na jednu stranu s nepochopením pohlížím na „bubu mediální masáže“ protipirátských organizací, na druhou stranu mě dokáže ze židle nadzvednout někdo, kdo na internetu stráví spoustu hodin či dnů hledáním nějakého filmu, když se mu za pár korun hraje za rohem v kině nebo je kousek vedle v DVD půjčovně. Totéž platí o softwaru: zajímalo by mě, kolik procent z lidí, kteří hledají třeba Photoshop (což je opravdu profesionální nástroj za velký peníz) ho opravdu potřebuje, potažmo vůbec ví, kolik funkcí takový program má. Přitom obyčejnému uživateli naprosto postačí něco jako GIMP nebo Paint.net. A pokud jde jen o základní úpravy fotek, jako je odstranění efektu červených očí nebo změna úrovně jasu, na to stačí kdejaký freewarový prohlížeč obrázků. Ale dost konkrétních příkladů, protože takto bychom mohli pokračovat i u antivirových programů, vypalovacího softwaru, kancelářských aplikací aj. ― skoro vždy totiž najdeme nějakou alternativu, která domácímu uživateli nabídne hodně z funkcí drahého softwaru. Ale teď pár faktů.

Miliardy, pracovní místa, daně…

Organizace BSA (Business Software Alliance) si nedávno nechala u analytické společnosti IDC (International Data Corporation) vypracovat studii, která se zabývala dopadem snížení míry pirátství v České republice. U nás se míra softwarového pirátství odhaduje na 39 % (rovněž dle závěrů IDC) ― pokud by během čtyř následujících let míra pirátství klesla o deset procentních bodů, „vzniklo by 1194 nadprůměrně placených pracovních míst, hrubý domácí produkt by vzrostl o 7,9 miliardy korun, stát by na daních vybral navíc 1,7 miliardy korun a IT firmy by díky vyšším výdajům za informační technologie zvýšily své příjmy o 5,6 miliardy korun.“

Hezké, viďte. A teď se ještě můžeme všichni chytnout kolem ramen. Pokud vám toto máchání s čísly připomíná hádání z křišťálové koule, nejste sami. Zvláště peprný je přesný údaj 1194 nových pracovních míst. Takovéto výsledky studií nemají asi žádný jiný cíl než šokovat čísly a tím, kolik peněz kde vlastně chybí. Určitě by se o ně rád někdo přihlásil. Kdyby to, pak by tamto… Snad mi odpustíte následující, ale jak se říká, „kdyby babka měla kule, je to dědek.“ A nepochybuju, že ekonomický dopad změn v poměru „babek“ a „dědků“ na určité odvětví průmyslu by shrnula se šokujícími výsledky i nějaká odborná studie.

Domácnost a firmy

Netuším, zdali zmíněná studie IDC se zabývala výhradně business sférou, ale vzhledem k obecným prohlášením o „osobních počítačích v České republice“ to bude nejspíše vše dohromady i s domácnostmi. A zde je hlavní problém. On by tedy existoval dobrý recept, jak škody vzniklé hlavně domácími uživateli minimalizovat ke spokojenosti všech. Totiž ty největší firmy (i ty sdružující se v organizaci BSA) by mohly své ztráty snížit novou cenovou a licenční politikou. Spousta softwarových firem totiž už taky domácím uživatelům nabízí své produkty bezplatně ― platit se musí jen v tom případě, že daný kus softwaru se používá ke komerčním účelům.

Zde platí v podstatě totéž, co jsme si řekli v minulém článku: Je ušlý zisk opravdu reálný? Pokud by daný komerční program nešel „upirátit“, koupil by si ho domácí uživatel? V případě profesionálních a drahých nástrojů by odpověď u drtivé většiny lidí zněla opravdu „ne“. To samozřejmě souvisí i s tím, co jsme si řekli dříve, že vlastně domácí uživatel ani profesionální programy nepotřebuje ― není vůbec správné, že si takový software pořídí nelegálně, ale na druhou stranu jím způsobená škoda je prakticky nulová. A co si budeme nalhávat, známá věta „jsme rádi, že kradete náš software,“ platí pořád. Takový uživatel totiž tento již licencovaný software jednak v budoucnosti může použít ve firmě, protože s ním má zkušenosti, a taky jej může doporučovat dále (zase ono známé word of mouth).

Jde to i levně

I když spousta softwarových společností nabízí své produkty pro domácnosti zdarma, bylo by pošetilé si myslet, že s tím přijde většina z nich nebo snad všechny. Přesto se nabízí alespoň ta možnost ceny softwaru přizpůsobit finančním možnostem občanů určitého státu tak, aby místo pirátských kopií ― ze kterých výrobci nemají okamžité přímé příjmy ― si lidé koupili licencovanou verzi, aniž by tím jejich peněženka zásadně utrpěla. Rázem by se tím i snížily závratné vypočtené sumy fiktivních ztrát, za to by ale reálně stouply zisky ― jistě, to jen za předpokladu, že by se daný produkt prodával. To už záleží na marketingu softwarové firmy, jak se k tomu postaví. Pokud ale opravdu přicházejí o miliardy, jak se tvrdí, pak by to přece neměl být takový problém.

Mezi produkty, které se nejvíce kradou, patří kancelářská sada MS Office ― Microsoft před několika měsíci rozjel akci a pro domácnosti a studenty tento balík prodává s výraznou slevou (namísto doporučených 3 600 Kč je balík sestávající z programů Word 2007, Excel 2007, PowerPoint 2007 a OneNote 2007 v prodeji za příjemnějších 1 690 Kč). Že to byl dobrý tah, vidí i Microsoft. Od začátku akce (1. října 2007) do konce roku si MS Office 2007 pořídilo více než 33 000 zákazníků. Ovšem škoda, že chybí srovnání s prodejností před zavedením slevy.

Že jde slevit ještě víc, je patrné na příkladu z Filipín, kde tamní školy začaly namísto produktů Microsoftu nasazovat alternativní opensourcová řešení. Na místo Windows přišel Linux ― Microsoft proto v tomto konkurenčním prostředí nabídl Windows za 20 dolarů (kolem 350 Kč) a MS Office za 30 dolarů (asi 520 Kč). A o tom, že cena Windows Vista měla rapidně klesnout i v Číně kvůli abnormální míře pirátství, se taky napsalo už hodně.

A co vy? Koupili byste si Office za pětistovku a Windows za tři sta? Nebo už prostě pirátství zdomácnělo?

20. 2. 2008

Autor: Oldřich Klimánek