Zvěř ve službách Wi-Fi

Pár let tomu zpátky jsem s úžasem sledoval, jak se dá rozvést mobilní či posléze Wi-Fi signál ve městech – každých 100 metrů je nutný převaděč signálu, ukrytý dovedně za billboardem, na střeše, jednou dokonce u křížku na věži kostela.

Tímto stylem se pokryla místa jinak do té doby bez signálu nebo bez velkého radiokomunikačního stožáru poblíž. Ale i když je třeba Česká republika pokrytá signály skoro z 99 %, pořád se najdou místa, kam nejen mobilní, ale natož Wi-Fi signál ještě nevkročil.

Třeba v některých venkovských částech republiky, v horách, lesích, dolinách....

Když jsem tuhle pozoroval babiččinu kočku, jak běhá po dvorku s ocasem hrdě nahoru, napadlo mne geniální řešení, jak pokrýt rychle a kompletně celý svět! Stačilo by ty převaděče signálu naimplantovat třeba jako čepičky na hlavu nebo pod kůži zvířátkům. Zvířata jsou všude – ptáčci jarabáčci by nosili svoji retranslační přilbičku při přeletech, po zimě by svoji dostali i ježci, všechny kočky a psi by je měli bez výjimky. Ve městech by se konečně holubi stali užitečnými.

Na venkově pak samozřejmě všechny slepice i kohout. Ovečky, kravičky, koně. A to nemluvím o tom, jak by se pokryla divočina! Každá veverka by byla nositelkou informace, jen bych nechtěl být v kůži toho, kdo bude vysílačku implantovat třeba medvědu grizzly v kanadské divočině, nebo tygrům v buši. Asi bude potřeba angažovat nějaké zdatné chlápky ze zoologických zahrad, kteří vybaveni uspávací puškou (a samozřejmě retranslátorem pro zvířátko) budou brouzdat lesy a pralesy a jednotlivá zvířata „očkovat“.

Samozřejmě nesmíme zapomenout na delfíny, kteří obstarají spojení na moři.

Někde bude muset být centrální dispečink s mnoha monitory. Už vidím, jak nadšeně křičí pracovníci tohoto dohledového centra: „Máme pokrytu Kadaň! Les Řáholec! Celý Krkonošský národní park!“

Prostě radost a veselí, jako když se v Houstonu povede dopravit raketu na Měsíc, nad to s lidmi – a pak dokonce ještě všechny zpět.

Mimochodem, na tomto místě vyhlašuji soutěž o největšího ťulpase – také abych si ověřil teorii, že mnozí komentátoři kritizované články ve skutečnosti nečtou. Největším ťulpasem se stane ten, který v komentářích napíše, že uvedené řešení je technicky nemožné, autor blb a který uvede i technické podrobnosti, proč je řešení nemožné, včetně rychlostí...

Zvířata jsou vůbec těžce nevyužitá – létají si a běhají, kde je napadne, naprosto neorganizovaně a nekoordinovaně, což umožní na jedné straně neustálé pokrytí signálem, na straně druhé je tu problém jisté nestálosti. Možná by mohl vzniknout nový obor drezúr volně žijících zvířat pro účely přenosu mobilního a Wi-Fi signálu. Delfíni patří mezi inteligentní tvory, proč je nezacvičit pro kladení podmořských kabelů?

Pravda, některá místa ve světě by ale i tak asi zůstala bez signálu – na pólech to tučňáci ani lední medvědi moc nevytrhnou, stejně tak v Himálajích asi v tom sněhu kromě yettiho moc zvěře asi neběhá. Na Sahaře by se museli stát nosiči signálu velbloudi, případně chechtaví kojoti. Zase na druhou stranu má věda velkou možnost zkusit adaptace rozličných živočišných druhů na nové podmínky a vysadit na Sahaře třeba husy, jestli se tu uchytí.

Jde jen o stručný a první nástin možného převratu v technologiích a jistě již nyní každého napadají další možnosti, jak zvířat využít. Sem s nimi! Podělme se o nápady a ty pak můžeme předložit Evropské unii, OSN nebo nějakému podobnému uskupení. Je však nutné postupovat v souladu s doporučeními spolků a ochranu zvířat, přes to nejede vlak.

Jediné zvíře, jež snad by bylo vhodné z technologického boomu vynechat, by byl bernardýn. Jeho hlavní dovednost – totiž nosit na horách lidem rum – totiž patří k těm nepostradatelným.

16. 2. 2008

Autor: Jan Lipšanský