Piráti a lži protipirátských organizací

V poslední době se zase setkáváme s mediální masáží ze strany všelijakých protipirátských organizací, slýcháme o probíhajících raziích, soudech a miliardách, které vinou pirátství ztrácejí jak softwarové firmy, tak i společnosti zábavního průmyslu. Ale není to tak trochu přehnané?

Všichni ty příběhy známe. Kradeš mp3, podporuješ komunismus, rohlík bys v obchodě taky neukradl, a ani když nemáš na auto, jedno si z parkoviště neodvezeš.  Tyto a spousta dalších příměrů mají však jednu vadu: jsou to jen příměry, nic víc. A to hlavně proto, že ač jsou předávány českým občanům, pocházejí často ze zahraničí, kde leckdy panují jiné legislativní podmínky a nelegální je i stahování muziky či filmů (zato se ale v těchto zemích neplatí autorské poplatky). U nás tomu tak není. My si ty rohlíky nebo auta totiž podle této logiky vzít bez placení můžeme. Jen je nesmíme nabízet ostatním. Takže pokud chce někdo někoho poučovat o duševním vlastnictví, měl by to vysvětlit na příkladu duševního vlastnictví, ne na rohlících a jiných nedopečených nesmyslech.

Absurdní vzniklé škody

Porušování autorských práv není nic hezkého. Jestliže výše vašeho příjmu je závislá na tom, kolik lidí si vaše dílo koupí, pak vás každá nelegální kopie bude jistě mrzet. Avšak je třeba se na to podívat i z jiného úhlu. Za prvé si organizace zastupující autory nebo výrobce softwaru tak trochu vzniklé škody za pomocí znalců cucají z prstu. A to ve více ohledech. Pokud zvolíme modelový příklad s filmem v kině, tak jeden z primitivních výpočtů ušlého zisku může vypadat následovně: zjistí se, že nějaký film, ať už jako rip z DVD nebo kamerovou nahrávku, si stáhlo dejme tomu dvě stě tisíc lidí. Pokud budeme předpokládat, že z jednoho lístku by filmové společnosti šlo třeba 50 Kč, pak dostaneme částku, která společnosti ušla, ve výši deseti milionů korun. Není teď důležité, kolik jde komu do kapsy a kolik co stojí, ale otázka je jasná: jde skutečně o reálný ušlý zisk? Jinými slovy, šlo by těch modelových dvě stě tisíc lidí do kina nebo si ono DVD koupilo?

Totiž kdo dnes chodí pravidelně do kina, bude jej navštěvovat nadále. Kdo sbírá originální DVD, bude si je kupovat pořád a nad zkomprimovanými snímky s neslavnou kvalitou překladu titulků, které jsou na webu, bude nevěřícně kroutit hlavou. Kdo si filmy stahuje z nudy nebo jen ze zvědavosti, ten se do kina vydá opravdu málokdy, pokud vůbec, i kdyby filmy na internetu nebyly.

Mimochodem, návštěvnost českých kin neustále stoupá: od ledna do září 2007 se na vstupném vybralo 966 milionů korun a oproti roku 2006 za stejné období přišlo o 1,4 milionu diváků více (celkově více než 10 milionů).

Ať už jde o chození do kina, nebo do opery, jde jak o vkus, tak i styl života. Určitě nikdo nebude tvrdit, že opera jako taková upadá, protože její milovníci z internetu stahují kamerové nahrávky premiér. Jistě, klasickým kinům na některých místech pomalu odzvoňuje, ovšem to je otázka zcela jiná a primárně nesouvisí jen s nějakými kopiemi na webu (můžete ukázat i na změnu zájmu bývalých návštěvníků, televizi, moderní multiplexy, DVD, DVD půjčovny, nekvalitní program, špatnou techniku starých kin...).

Pirátství zvyšuje prodejnost alb?

Přesuňme se k muzice. Možná se to bude zdát někomu jako nesmysl, ale nepomáhají piráti zvyšovat prodejnost hudebních alb? Musíme si uvědomit několik věcí. Hudební CD se na internetu často objevují mnohem dříve než v obchodech (kamenných či e-shopech). Objevují se i takové názory, že alba „unikají“ záměrně (vzhledem k omezenému počtu lidí, kteří mají přístup do studia a produkce, se těmto spekulacím nelze divit). Důvod je nasnadě. Svou práci totiž potom odvedou hudební nadšenci, blogeři. Ti sledují všemožné sítě, a jakmile se objeví (předčasně) nějaké to album, okamžitě na něj napíší recenzi. Nemusejí ani uvádět odkazy na příslušné zdroje, ze kterých se album dá stáhnout, ale odezva potenciálních zákazníků je obrovská. Tento způsob marketingu, word of mouth, kdy jeden uživatel něco doporučí druhému nebo se o produktu prostě zmíní, je velice úspěšná v různých oblastech podnikání (vám nejznámějšími příklady budou asi Skype nebo Gmail). Čtenáři blogu se zájmem o hudbu nemusejí být počítačově zdatní natolik, aby si zmíněné album byli s to sehnat na P2P sítích nebo z filehostingových serverů, takže často se z vyhledávačů ― motivování recenzí na blogu ― dostanou na web, kde se dá album objednat, nebo později skončí v nějakém z internetových obchodů s hudbou. Mimochodem, hudební e-shopy zaznamenaly loni nárůst prodeje o 40 procent (ano, čtyřicet): celkově vynesly 2,9 miliardy amerických dolarů, tedy více než 50 miliard korun.

Ruku na srdce, nebýt internetu, znali byste tolik kapel, kolik znáte dnes? Poslechem českých rádií nebo sledováním českých TV stanic byste se nedozvěděli nic. Přitom na to, abyste se o nich dozvěděli, vydavatelé nemuseli vydat ani korunu. Postačil systém word of mouth přenesený na web. S tím souvisí také to, že nový hudební fanoušek se na svou oblíbenou kapelu zajde podívat, pokud se v jeho blízkosti objeví ― což generuje další zisky.

Typický rádiový posluchač, který hudbou nežije, ale na doporučení někoho si album té a tamté skupiny stáhne, je mrtvá duše: album by si v obchodě nekoupil a na koncert si taky nezajde. Podle dnešní logiky vydavatelů, protipirátských organizací a jiných ale naopak generuje ztráty. Přitom naopak autorům přispěl nemalý peníz, protože si koupil počítač s pevným diskem, na klíčích má flash paměť, pravidelně si kupuje prázdná CD a DVD, tiskne vlastní materiály… a z toho všeho odvádí poplatky. Ale formálně stažením alba, na které brzy zapomene, způsobuje škodu, která by mohla být nakonec někomu právně přišita.

Ale abychom zde nemluvili jen do větru, tyto skutečnosti potvrzuje nedávná studie, kterou napsal Vasant Dhar a Elaine Changová ze Stern business school (New York University). Nepojednávala sice přímo o pirátství, ale o zmíněném blogování: podle jejich výsledků blogeři ztrojnásobují prodej hudebních nosičů. Blogy mají podle studie mnohem vyšší vliv na prodejnost než online i mainstremová média. Pokud jde o známější kapelu, blogy pak zvyšují jejich prodejnost dokonce pětinásobně.

(Pokračování v podobném duchu příště...)

13. 2. 2008

Autor: Oldřich Klimánek