Přenos televizního vysílání po IP

IPTV má již za sebou dost pohnutou historii, zejména mnoha pokusí a omylů. Nicméně provozovatelé mají o IPTV i nadále zájem, protože IP jako přední komunikační protokol prošel takovým vývojem, který z něj již činí slušnou metodu distribuce TV vysílání. Kompresní metody jako MPEG-2 již umožňují přenášet jinak vysoce náročné TV vysílání po širokopásmových přípojkách vyšší třídy (2+ Mbit/s). Nové kompresní mechanizmy jako MPEG-4 AVC (doporučení ITU-T H.264) nebo Microsoft Windows Media 9 (nová verze WM9 Advanced profile, budoucí specifikace SMTPE VC1, zahrnuje prokládání v reálném čase, real-time interlacing) ještě dále snižují požadavky na šířku pásma (1,4-1,6 Mbit/s).

Pokud potenciální uživatelé mají přípojky o kapacitě 2-4 Mbit/s, nemají poskytovatelé video obsahu prakticky žádný problém a mohou použít klasické MPEG-2, což je pro ně ekonomicky výhodnější než MPEG-4. V  případě nového video kodeku (včetně WM9) jsou koncová zařízení samozřejmě dražší (konkurence v podobě satelitních nebo digitálních pozemních poskytovatelů ovšem se zájmem hledí právě na tyto moderní technické možnosti). MPEG-2 totiž dosahuje svého reálného maxima a nelze očekávat nějaká zázračná vylepšení.

Někteří evropští telekomunikační provozovatelé začínají experimentovat s MPEG-4, aby získali větší počet předplatitelů. V USA se předpokládá v nejbližší době přesun kabelových a satelitních poskytovatelů směrem k HDTV, ale v Evropě se tento masivní boom v roce 2005 zatím neočekává. V Americe podle průzkumů již polovina oslovených diváků má zájem o HDTV (i když osvěta i tam pokulhává a zákazníci neví, co všechno je vlastně pro HDTV potřeba si pořídit).

Na straně telekomunikačních provozovatelů jsou nové typy xDSL: ADSL2+ již dokáže ve svém maximu podporovat video s vysokým rozlišením. Samozřejmě tam, kde mají DSL o 25 Mbit/s nebo FTTH s 15-25 Mbit/s, není video s vysokým rozlišením včetně dat žádný problém. 

Výrobci STB si ovšem musí poradit s existencí více kodeků na trhu, aby přitom ve výsledku dosáhli cenově efektivní výroby. IP STB lze vyrobit za 80 euro s programovatelnými prvky, což je důležitá zpráva pro výrobce zařízení s napevno zabudovanými funkcemi. Programovatelné verze přitom nabízejí tolik potřebnou podporu pro různé kodeky.

V současné době je na světě mezi 250-300 tisíci uživateli IP videa. Jedním z aktivních propagátorů IPTV je Microsoft, kterému běží hned několik velkých veřejných pilotních projektů jeho vlastní technologie. V Evropě je to Swisscom s 30 kanály o šířce pásma 1,2-1,5 Mbit/s pro 600 uživatelů a Telecom Italia).

Aplikace IPTV

IPTV bude součástí přechodu k digitálnímu vysílání v průběhu následujících pěti let a bude profitovat z více provozovatelů, kteří chtějí podporovat H.264 již v příštím roce. Jednou z výhod IPTV je možnost integrovat data s jinými službami jako je telefonie (prostřednictvím VoIP). Díky této integraci má poskytovatel možnost poskytovat trojkombinaci služeb (triple-play) na jedné infrastruktuře. Uživatelé pak mohou na TV obrazovce vidět identifikátor volajícího, a pokud se rozhodnou hovor přijmout, může program na ně počkat, nebo mohou volání přesměrovat na hlasovou poštu. Mohou mít také digitální video přehrávače (DVR) propojeny s mobilním telefonem, takže při přijetí zprávy připomínající určitý program mohou uživatelé zapnout DVR nebo STB pro nahrání tohoto programu.

Další aplikací zajímavou pro uživatele jsou hry. Existují již hry, které připomínají VoD, protože trojrozměrnou hru vysílá server v reálném čase jako streaming video a hra je uživateli k dispozici už nejen na typické herní konzoli. V Japonsku např. hra společnosti G-Cluster se postupně optimalizovala pro různé typy dekodérů a pro minimální spotřebu šířky pásma (v průměru 400 kbit/s, třikrát méně než 1,5 Mbit/s typicky potřebných pro video streaming).

29. 1. 2005

Autor: Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA