Aktivní počítačing

Byl jsem u doktora. Právníka bych se nedotkl ani klackem na pět metrů, JUDr. je tedy ze hry. Kdyby to byl patolog, tak bych teď zase nepsal článek na DSL. Jednalo se zkrátka o normálního lékaře.

Přiznání bolestí zad mě předpokládám zase tak dalece zdiskreditovat nemůže. Naopak bych chtěl Aleně vzkázat, že se jedná o nevyvratitelný důkaz toho, že v žádném případě nejsem bezpáteřní.

Medik měl vážné pochybnosti o tom, jak dalece pomáhá fyzické kondici 10 hodin denně u počítače. Sport je prý nutností. Řádný pohyb je jedinou možností, která mě může uchránit od toho, abych za pět let vypadal jako permanentní houbař.

Jenže kde má člověk dnes s poměrně dobrým připojením, s DVD a s prostornou pohovkou v obýváku brát čas na sport, nebo nedej bože na posilovnu. Mezi řadou vnadných žen, které se vystřídaly na stěně mého pokoje a později pracovny, nebyl ani jeden Schwarzenegger.

Co se týče mé muskulatury, vždy jsem se spokojil s tím, že držím pohromadě, a ženy jsem místo na obrovské svaly lákal na obrovské řeči.

Teď, když jde o zdraví, jsem pochopil, že pohybu a nějaké té námaze se už nevyhnu. Jít však s masou a dvakrát týdně propotit triko v posilovně by bylo pod moji úroveň. Rozhodl jsem se jít ve stopách velkých českých vynálezců a vyřešit problém zakrnělé počítačové generace.

Jenže jak splnit požadavek na pohyb, posilování svalů, a zároveň se nehnout od počítače?! Těžko.

Také jste patrně už někdy do mailu dostali ten prográmek, který načítá, kolik vám toho myš za nějakou dobu naběhá po monitoru. Toho by se dalo za určitých podmínek využít. Když byste po stole měli celý den posouvat myš s celokovovou konstrukcí vážící pět kilo, bicepsy by nabíhaly o poznání rychleji. Luxusní verze ve zlatě (Au ρ = 19.000 Kg/m³) by na sebe předpokládám nenechala dlouho čekat. Program by vám pak navíc mohl ještě sčítat spálené kalorie. 

Kancelářské židli, jak ji známe dnes, bychom také dali sbohem. Nová by byla o něco vyšší. Plocha na sezení menší, podobná sedlu na kole. Stejně jako na kole byste tady měli i šlapky. Provoz firmy by splňoval i ty nejpřísnější ekologické limity, jelikož energie vzniklá šlapáním by se měnila na elektrickou, která by „živila“ váš počítač. Jakmile by jste začali šlapat, počítač by se sám spustil.

Ze začátku by patrně mohlo docházet i k menším politováníhodným nehodám tohoto typu:

Termín projektu už opravdu hoří. Nestíháte. Zasednete k počítači. Nasadíte si potítko a začnete šlapat. Počítač se rozsvítí a vy se dáte do práce.

Po půlhodině už začínáte cítit nohy. Potítkem si otíráte čelo. Termín se ale blíží a vy musíte pracovat, jak jen to jde.

Za hodinu v důsledku vašeho zpomalujícího se tempa poprvé zabliká monitor. Vyděsíte se a tempo opět zrychlíte. Potítkem si otíráte orosené čelo. Začínáte sám sebe hecovat zoufalými frázemi o tom, že něco přece vydržíte

Stačí pouze dvacet minut na to, abyste začal pochybovat. Kyselina mléčná se rozlévá do vašich svalů. Utírat si pot nemá cenu. V potůčcích vám stéká po tváři. Tričko je propocené. Soustředit se na práci začíná být takřka nemožné.

Po dalších deseti minutách začínáte dostávat křeče do svalů. V agónii vydržíte šlapat ještě pár minut, než se vyčerpáním zhroutíte pod stůl. Je-li takto náhle přerušen přívod elektrického proudu do počítače, data samozřejmě nejsou uchována.

V případě, že byste však překonali tyto začátečnické problémy a získali odpovídající fyzičku dovolující provoz počítače bez větších problémů, mohli byste docílit antického ideálu člověka krásného duševně i fyzicky. Je však jasné, že tak jako tak se ve společnosti najdou zvrhlíci, kteří dál budou v práci pracovat, a sport si nechají dvakrát týdně do tělocvičny.

15. 12. 2007

Autor: