Digitalizace ― co až vám vypnou klasickou televizi?

Stále se o tom hovoří, stále se tím straší a vedou se spory o smyslu těchto plánů. Řeč je o digitalizaci televizí. A co vy? Jste připraveni na vypnutí analogového signálu?

Tento článek si v žádném případě neklade za cíl shrnout či vysvětlit stav digitalizace u nás v České republice. Jde spíše jen o vysvětlení základních pojmů nebo možností, které pro přechod na digitální vysílání máme. Nicméně se k některým bodům budeme později postupně vracet a řekneme si víc, neboť jde jistě o téma hodné publicity a hlavně by lidé měli mít už aspoň trochu jasno, o co vlastně jde a na co se mají připravit. Dneska si tedy řekněme to nejdůležitější.

Digitalizace televizního vysílání se setkává jak s nadšením, tak i odporem. Negativní postoje k němu mají hlavně obyčejně televizní diváci, protože ti buďto nevědí, co to digitalizace je, a mají strach z neznáma („ona nám ta TV dneska stejně jede, tak co?“), nebo se jim nechce investovat do zařízení, které jsou pro příjem digitálního signálu potřeba. Problém s digitalizací mají (třebaže z jiných důvodů) samozřejmě i v současnosti největší soukromé televize, ale o tom až později. 

Pár nedorozumění

Hned zkraje bychom měli zbořit nějaké mýty, hlavně ty marketingové. V prvé řadě jde o kouzelné sousloví „v digitální kvalitě“. Slovíčko „digitální“ neznamená nic víc než „číslicový“, takže by mělo jít o „číslicovou kvalitu“. Nakolik vám tohle něco řekne, necháváme na vás. Vlastně jde o to, že digitální signál je tvořen nulami a jedničkami. Nic víc, nic míň. Jde pouze o použitou technologii. O kvalitě takového obrazu a výhodách digitálního vysílání si řekneme později.

Druhým souvisejícím a obchodně známým pojmem je „HD Ready“. Takto je označena většina i těch levnějších LCD televizí na trhu. Divákovi slibují skvělý obraz ve velkém rozlišení, jaký nikdy předtím neviděli. Pravda, toto označení mohou sice získat pouze televizory, které si poradí s HDTV signálem (High Definition Television ― Televize s vysokým rozlišením), ale povětšinou je to k ničemu. Aby si člověk mohl vychutnat obraz v detailech na televizi s vysokým rozlišením (720, resp. 1080 řádků), musí do televize takto kvalitní signál přivést (ať už HD televizním signálem, nebo díky diskům Blu-Ray či HD DVD). V případě klasického analogového vysílání to nepřichází v úvahu, neboť PAL (standard kódování barevného signálu) má 576 řádků (NTSC dokonce jen 480 řádků). A to se týká i klasického DVD. Celý potenciál takovýchto televizorů zůstává nevyužit.

Digitální TV není HDTV

S tím souvisí další lidový omyl, že digitální vysílání rovná se HDTV, tedy televiznímu vysílání ve vysokém rozlišení. HDTV se sice může stát někdy všedním standardem, ale dneska tomu tak zdaleka není. I po přechodu na plně digitální příjem budeme všichni normálně přijímat televizní obraz ve standardním rozlišení (SDTV – Standard Definition Television). To je důležité vědět, neboť se to týká i technického vybavení potřebného pro přechod na digitál ― nemusíte v žádném případě kupovat drahé LCD nebo plazmové televize, které jsou pro HD stavěné. Postačí vám obyčejný, stávající televizor a zařízení zvané set-top box, které digitální signál převede do podoby, s níž si obyčejný televizor poradí. U televizoru zůstaňme ještě několika slovy. Při koupi set-top boxu si dejte pozor, aby váš televizor měl konektor SCART, kterým se připojuje právě set-top box. Pokud máte starší televizi a nechcete kupovat novou, budete si muset pořídit set-top box s takzvaným RF modulátorem. Pak budete schopni televizi propojit se set-top boxem klasickým koaxiálním (anténním) kabelem.

Jaké máte možnosti

Než se budeme věnovat problematice digitalizace v Česku a v Evropě trochu podrobněji a z jiného pohledu, řekněme si nejdříve, jaké máte možnosti; jak tedy sledovat digitální televizi? Následující přehled vám poskytne i ucelený přehled často užívaných zkratek.

DVB-T

Takto se značí terestrické digitální televizní vysílání. Jde o tu technologii, která se dotkne většiny současných diváků přijímajících analogový signál. Digitálně se zde vysílá pomocí pozemních vysílačů podobně jako v případně analogu.  Pro příjem signálu je potřeba jen set-top boxu.

DVB-C

Další možnost příjmu digitálního televizního vysílání mají zákazníci kabelových operátorů. Pro DVB-C je potřeba opět a zase speciálního set-top boxu a platné dekódovací karty, které poskytuje sám operátor.

DVB-S

Třetím způsobem, jak digitál přijímat, spočívá ve využití satelitu. Tato cesta bude sice pro mnohé zájemce nejnákladnější, ale zárukou je vysoká kvalita a stabilita služeb. Satelitní řešení má i tu výhodu, že se pomocí něj může pokrýt velká oblast.

DVB-H

Jak jste si u zkratek mohli povšimnout, T značilo terestrické vysílání (pozemní, zemské), C kabelové (z anglického cable), S satelitní; a konečně tady máme H jako mobilní. (Tak vážněji, H značí handheldy.) V tomto případě jde o vysílání do mobilních zařízení (telefonů). Jelikož tato technologie je v Evropě ještě v plenkách (na rozdíl od Japonska či Koreje, kde již fungují komerční služby na této bázi) a vlastně jde i o doplňkovou službu, nebudeme se jí dále věnovat.

IPTV

Ve světě čím dál populárnější řešení digitálního televizního vysílání. Televize přes internetový protokol si u nás získává své spokojené zákazníky (i když s tou spokojeností to leckdy nemusí být tak žhavé). IPTV bývá součástí služeb Triple play, kdy se k zákazníkovi „jedním kabelem“ vede jak internet, tak i televize a telefon. Nejvýhodnější řešení je na bázi FTTx, čili vedením po optické síti, kdy zákazník může přijímat kvalitní digitální televizi (už i v HD kvalitě, více zde a zde) a zároveň používat velice rychlé internetové připojení, aniž by došlo k nějakým ztrátám kvality. Takto vedené služby jsou u nás i přes kabelové připojení a i technologii aDSL. Zákazník opět potřebuje speciální typ set-top boxu.

O dalších aspektech a charakteristikách služeb si povíme příště.

26. 10. 2007

Autor: Oldřich Klimánek