Co jsme nahlásili do Bruselu?

Údaje, které ČTÚ poskytl Bruselu pro potřeby sestavení 13. implementační zprávy, náš regulátor následně také sám zveřejnil. Jaká čísla nás tedy budou reprezentovat, pokud jde o stav našeho broadbandu?

Evropská unie sestavuje každý rok svou monitorovací zprávu, ve které hodnotí stav trhu elektronických komunikací v jednotlivých členských zemích. Významnou součástí této zprávy je i srovnání široké škály kvantitativních ukazatelů, včetně počtu broadbandových přípojek v různých členěních, počtu telefonních přípojek, počtu provolaných minut atd. Podkladem přitom jsou údaje, které orgánům Evropské komis poskytují samy členské země, a v rozhodující míře pak příslušní národní regulátoři. Za nás tedy Český telekomunikační úřad.

Nejinak tomu bylo i letos, v případě připravované 13. Implementační zprávy, ke které se sbíraly podklady již v průběhu letošního léta. Ačkoli samotná zpráva by měla být vydána až počátkem příštího roku, podklady pro ni jsou datovány nejčastěji ke konci prvního letošního pololetí. Český telekomunikační úřad letos údaje, poskytnuté do Bruselu, zveřejnil také sám, v rámci své pravidelné monitorovací zprávy (za měsíc září). No a tak se s nimi můžeme seznámit již nyní, ještě než budou zveřejněny v rámci celoevropského srovnání.

Statistiky hlasových služeb

První statistika, kterou si ukážeme, se týká objemu hovorů v mobilních a pevných sítích. Vidíte ji na následujícím obrázku. Ukazuje, že objem protelefonovaných minut, originovaných (tj. započatých) v mobilní síti, teprve někdy koncem roku 2005 převýšil objem minut, originovaných v pevné síti. Jinými slovy: do konce roku 2005 lidé stále volali více z pevných telefonů, než z telefonů mobilních, Tedy co do počtu provolaných minut.

K tomu je vhodné dodat, že statistiky o počtu provolaných minut jsou relativně vzácné. Na rozdíl od statistik počtu uživatelů pevných a mobilních hlasových služeb (správně: SIM karet), kterých je doslova jak hub po dešti (a nové se objevují vždy, když nějaký operátor oznámí nové počty svých zákazníků). Pokud si je ale srovnáme, vyplyne z toho jeden zajímavý postřeh.

Srovnání počtu mobilů a pevných telefonů ukazuje, že k jejich početnímu vyrovnání došlo někdy v prosinci roku 2000, jak ukazuje následující dobový graf (z tohoto článku) – a od té doby počty mobilů a mobilních zákazníků (přesněji SIM karet) stále rostou, zatímco počty pevných telefonů naopak pomalu klesají. 

Například v roce 2004 přesáhl počet mobilních telefonů (přesněji) SIM karet hranici 10 milionů, zatímco počet pevných linek byl díky poklesu nižší než koncem roku 2000. Ale přesto počet minut, provolaných z pevných linek, stále převyšoval počet  minut, provolaných z mobilní sítě – a k vyrovnání došlo až někdy koncem roku 2005, jak ukazuje první obrázek. 

Vysvětlení je přitom celkem jednoduché: lidé z mobilů volají kratší dobu, než z pevných telefonů. „Mobilní hovory“ jsou kratší, než „pevné hovory“.  Co je ale důvodem?

Jedním z důvodů může být samotná mobilita, kdy lidé „v terénu“ nepotřebují vést dlouhé hovory, ale jen rychle sdělují určité relevantní skutečnosti – a naopak z pevných telefonů mají tendenci více se vypovídávat. Ovšem jiným významným důvodem určitě je i rozdíl v ceně minutového hovorného, které je v pevných sítích obecně výrazně nižší než v sítích pevných. A to je zase dáno tím, kolik stojí originace, ale hlavně terminace v mobilní a pevné sítí: ta je v obou případech regulovaná, a v případě pevné sítě podstatně nižší než u mobilní sítě (od 0,15 do 0,38 Kč vs. 2,99 Kč). Snahy „více zregulovat“ mobilní terminaci, za předpokladu že jde o záměr dosáhnout snížení již dnes regulovaných cen, proto jistě uvítají pevní operátoři, a naopak odmítnou operátoři mobilní. Ostatně, půjde jen o další pokračování souboje „pevných proti mobilním“, který se táhne již řadu let.

Škoda jen, že statistika regulátora nerozlišuje mezi hovory v rámci klasické pevné sítě a hovory na bázi VOIP (a do „pevné sítě“ zahrnuje obojí). I takovéto rozlišení by určitě bylo zajímavé.

Statistiky broadbandu

Další statistiky, které náš regulátor poslal do Bruselu, se týkají broadbandu. Pro upřesnění je vhodné znovu připomenout, že nejde o údaje a čísla z právě probíhající (nové) analýzy relevantního trhu č. 12 s velkoobchodním broadbandem, ale o údaje, poskytnuté do Bruselu, pro potřeby sestavení již 13. implementační zprávy, srovnávající stav ve všech členských zemích. Jsou vztaženy k polovině letošního roku, zatímco údaje pro novou analýzu trhu č. 12 budou nejspíše aktuálnější.

Následující dva obrázky se týkají ADSL, resp. xDSL, a v zásadě jen  graficky ztvárňují údaje, běžně dostupné z provozních výsledků Telefóniky O2 Czech Republic.

Ty říkají, že na konci prvního pololetí (2Q 2007)
vykazovala TO2 CR:

    *  462 300 maloobchodních ADSL přípojek 

    * 64 200 velkoobchodních přípojek bylo

    * 36 000 zpřístupněných místních smyček bylo

Pokud si to vše sečteme a převedeme na procenta, vychází přesně ty procentuelní počty, které ukazuje horní graf ve svém nejpravějším sloupečku.

Ještě zajímavější  je ale další graf, který se také objevil v nejnovější monitorovací zprávě ČTÚ (a vychází tedy z dat, odeslaných do Bruselu pro 13. implementační zprávu).

Pokud vyjdeme z toho, že ADSL přípojek bylo ke konci 2Q 2007 celkem 562 500 (jako součet maloobchodních i velkoobchodních přípojek TO2 CR a počtu zpřístupněných místních smyček), a toto číslo představuje podle posledního grafu 45 procent veškerého broadbandu na maloobchodním trhu, pak by 100% odpovídalo 1,25 mil. broadbandových přípojek. A na ostatní technologie by připadlo:

·         262 000 přípojek kabelového Internetu

·         400 000 přípojek Wi-Fi

·         25 000 „ostatních“ přípojek

 

V případě kabelových přípojek regulátor určitě má aktuální informace od všech kabelových operátorů. Ale u Wi-Fi jde  jen o odhad, protože zde ani regulátor nemá k dispozici žádná oficiální čísla. Samotná hodnota 400 000, vztažená ke konci prvního pololetí, přitom vypadá celkem realisticky. Když jsem se včera ptal pana Sovy, z Internetu pro Všechny, na aktuální údaj odhad podle jejich evidence bezdrátových Wi-Fi sítí,  odpověď zněla: 368 146 uživatelů (v pásmu 2,4 a 5 GHz). Toto číslo se ale vztahuje k současnosti, a je tudíž vyšší než ke konci pololetí. Na druhou stranu ale zahrnuje vstupní data jen za 676 sítí z celkového počtu 846, a to zase celkový počet výrazněji snižuje. Z toho lze soudit, že skutečný počet je spíše vyšší, a 400 000 by tak nemuselo být nereálných. Osobní odhad pana Sovy je 430 000, ale zase k současnosti, a nikoli je konci pololetí.

Co je ale důležité a co určitě stojí za zdůraznění, je to že na uvedením grafu zcela chybí broadbandové přípojky na bázi CDMA, hlavně od TO2 CR (a dnes už i od U:fona). Z hlediska rychlosti by určitě mezi broadband patřily – podle posledních měření serveru DSL.cz dosahuje CDMA od TO2 CR průměrně 335 kbit/s, a od U:Fona ještě více. Přitom definice broadbandu, kterou používá ČTÚ, staví jeho spodní rychlostní hranici na 128 kbit/s.

Proč tedy ČTÚ nezahrnul nejméně 102 tisíc CDMA přípojek od TO2 CR (ke konci pololetí), a tím snížil celkový počet broadbandových přípojek v ČR? Jeho odůvodnění je takové, že nezahrnoval přístupy skrze mobilní sítě. To je zřejmě dáno metodikou, použitou pro přípravu implementační zprávy. V této souvislosti si dovolím připomenout, že již v minulosti jsme měli problémy se zařazením našich Wi-Fi přípojek, protože  ostatní země tak nečinily. A právě kvůli tomu jsme si v 11. Implementační zprávě vysloužili disclaimer, volající po prozkoumání našich tehdejších čísel. A také poznámku, že pokud takto vychází že v ČR je 66 procent všech bezdrátových přípojek, ale jen 2 % obyvatel EU.

24. 10. 2007

Autor: Jiří Peterka