P2P sítě bojují, jak se dá

Velice populární výměnné p2p sítě se v poslední době dostávají čím dál častěji do křížku s různými protipirátskými organizacemi a policií. Žaloby, zavírání webových služeb i lidí, zakázané přístupy k webům či dokonce nastražené pasti... Tak vypadá svět p2p v dnešních dnech.

Kdo by je neznal. P2P sítě nás provázejí už hodně let a pro leckoho by internet bez nich nebyl internetem. Kazaa, eMule, DC++, BitTorrent, ale i třeba Skype nebo legendární Napster. Všechny tyto protokoly/programy stojí na síťové architektuře, kde neexistuje pojem hlavního centrálního serveru (pokud ano, jen pro specifické úkony). Klasická architektura klient-server je zde tak rozmělněna hlavně mezi všechny uživatele, kteří jsou jak malými servery, rovnocennými uzly, tak i klienty.

Z výše jmenovaných programů může být nejklidnější Skype — jeho protokol pro telefonní hovory k počítačovému pirátství může být použit jen těžko (nepočítáme-li funkci pro přenos souborů). Nicméně „souborové“ výměnné sítě jsou na tom podstatně hůř. A co si budeme nalhávat, ne všichni přes p2p sdílíme jen vlastní filmovou, hudební tvorbu či fotografie a určitě je menšina těch, kteří přes ně sdílejí výhradně open-sourcové operační systémy či obecně bezplatné aplikace (třebaže stažení nové linuxové distribuce je přes p2p síť opravdu mnohem rychlejší než z přetíženého oficiálního serveru). V praxi to spíše vypadá tak, že p2p sítě jsou prostředkem pro získání filmových novinek, seriálů, hudby, cracknutého komerčního softwaru nebo i přepsaných/ofocených knižních děl.

Různé organizace se brání různě

Protipirátské organizace se samozřejmě snaží fungování p2p sítí omezovat. Nejčastějším způsobem obrany je soudní pohrůžka nebo samotná realizace žaloby, popř. snaha o nátlak na poskytovatele internetového připojení, aby provoz p2p sítí znesnadňoval či je přímo blokoval. Ale jak níže uvidíme, některé organizace pro ochranu duševního vlastnictví volí i jiný, méně čestný způsob.

Ať už jde přímo o nařízení soudu, pohrůžky soudními řízeními nebo cokoliv podobného, schytala to řada společností majících co do činění s p2p sítěmi. Známým případem se stalo uzavření jednoho z nejznámějších a nejoblíbenějších torrent trackerů Demonoid.com, ke kterému došlo letos v červenci. Oficiální stanovisko sice znělo, že na serveru nastaly technické problémy, ale nakonec se potvrdilo to, o čem se šeptalo: nizozemská protipirátská organizace BREIN dosáhla odstavení webhostingové služby Leaseweb, na které Demonoid.com fungoval. Netrvalo ale dlouho a Demonoid.com svou činnost obnovil; jednoduše se přesunul jinam, na území Kanady.

Tím jeho potíže však neskončily. Před několika málo dny byl opět nefunkční. Vypadalo to, jako by se musel zase stěhovat, ale nakonec se situace vyřešila tak, že z nařízení CRIA (Canadian Recording Industry Association) Demonoid.com odřízl pouze kanadské uživatele.

Odříznutí obyvatel Severní Ameriky, teď USA, od zdrojů torrentů se ovšem týká i dalšího trackeru TorrentSpy. I ten se shodou okolností nachází v Nizozemí, takže americká jurisdikce by na něj měla být krátká. Oficiální stanovisko TorretSpy tak vyvracelo spekulace, že by zamezení přístupu občanům USA (tj. blokování tamních IP adres) přišlo v důsledku nátlaku amerických úřadů. Jak se psalo v oficiálním prohlášení, rozhodnutí TorrentSpy „pramení z nejistého právního klimatu ve Spojených státech týkajícího se soukromí uživatele a zjevného napětí mezi americkými a evropskými zákony o internetovém soukromí.“

To už máme Demonoid a TorrentSpy. Aby toho nebylo málo, ke stejnému kroku se teď rozhodl další velikán: IsoHunt. Přímo jeho vyhledávač sice občanům Spojených států zůstává přístupný, ale už jim nedovolí přístup k dalším dceřiným trackerům Podtropolis a Torrentbox. Za tímto rozhodnutím stojí zejména nátlak vedený ze strany známé asociace MPAA (Motion Picture Association of America). Nicméně MPAA, složená z gigantů, jakými jsou Warner Bros, 20th Century Fox či Paramount Pictures, má sama z ostudy kabát.

Pasti, pasti, pastičky

Abychom dlouho nechodili kolem horké kaše, právě MPAA si u MediaDefender, další velice známé společnosti zabývající se bojem s digitálním pirátstvím, objednala zprovoznění webové stránky MiiVi.com. Na tom by nic nebylo, ovšem jde o to, o jak zaměřené stránky šlo. Vedle diskuzního fóra totiž stránky obsahovaly filmové novinky, které si uživatel mohl stáhnout. Aby to uživatel měl snadnější a mohl filmy stahovat rychle a pohodlně, bylo mu nabídnuto, aby si stáhl i k tomu určený software Miivi, dostupný jak ve verzi pro Windows, tak i pro Mac OS. Jenže program Miivi byl vlastně trojským koněm. Tomu, kdo si ho stáhl a nainstaloval, prohlédl obsah pevného disku, vyhledával filmy a další autorsky chráněný materiál a nasbírané údaje pak posílal společnosti MediaDefender. Tyto skutečnosti odhalili lidé ze serveru ZeroPaid.com, nebo lépe řečeno, byli mezi prvními, kdo na past MPAA a MediaDefenderu upozornili. Když se podívali do databáze WHOIS, komu Miivi patří, nevěřili vlastním očím – byla to právě zmíněná společnost MediaDefender. Poté, co objev zveřejnili, se v databázi jako vlastník objevila společnost Miivi, Inc... Nicméně za den, či dokonce pár hodin, web docela zmizel. Těžko soudit, jak se celý tento případ vyvíjí v současné době a zda proti této firmě a organizaci MPAA byla vznesena žaloba. Nedá se ani odhadnout, kolik lidí se takto nachytalo. Abyste rozuměli, v USA je nelegální samotné stahování autorsky chráněného materiálu, nejen jeho sdílení, takže prostě a jednoduše šlo ze strany MediaDefenderu, potažmo MPAA, k navádění k trestnému činu. A ani se přesně neví, jak MediaDefender se získanými údaji naložil.

Nedávno na povrch vypluly další informace včetně interních e-mailů MediaDefenderu, proto se brzy k tomuto problému vrátíme.

(pokračování příště...)

10. 10. 2007

Autor: Oldřich Klimánek