DohLednice

Před týdnem jsem viděl v televizi reportáž z jakéhosi veletrhu v Japonsku. Kromě 6 ras robotických psíků byla představena i lednička. Žádná bomba, co? Taky ji už pár let používám. Tahle japonská ovšem sama kontroluje, co v ní je, případně není, a mělo by se tedy dokoupit.

K dovršení kuchyňského technologického triumfu si ji můžete naprogramovat, aby chybějící potraviny rovnou objednávala on-line.

Přiznám se, že jídlo je mou odvěkou vášní. Když jsem se dostal do puberty, začal se mi na břiše tvořit nádor. Je to tady. Rakovina! Po chvílích zoufalství a spílání osudu za neštěstí, jenž mě postihlo, jsem se rozhodl užít, co se dá.

Na světě je tolik jídel, která mě lákala. Tak jsem jedl. Nádor se nemilosrdně zvěšoval a já jedl s ještě větší frekvencí, abych stihl ochutnat vše, co jsem si předsevzal. Nádor srovnával tempo. Co víc, rakovina se začínala projevovat i jinde po těle. S vědomím, že metastáze se již vytvořily, jsem přidal na stravovacím tempu.

Po čase přišel onen den. Jak vidíte, nezemřel jsem strašlivou smrtí. Poté, co jsem se cestou k večeři ani na potřetí nevešel mezi futra, mě matka odtáhla k obvodnímu lékaři. Když mě doktor uviděl, zapomněl na veškerou etiketu. Jeho řevu bylo těžko rozumět, nicméně u některých slov si dával na výslovnosti záležet. Stručným výtahem - „špekoun, prase, bůček nenažranej, děti v Africe,“ (pro mě) a „nezodpovědná, výkrmčí, slepá“ (pro matku).

Po chvíli jsem smyslu jeho monologu porozuměl. Jak jistě pochopíte, jednalo se o jeden z nejšťastnějších dní mého života. Nemám rakovinu! Začal jsem jásat. Matka mě ještě stihla, jedním rázným pohybem vystrčit za dveře, které držela do té doby, než se lékaři dostalo injekce na uklidnění. Od té doby začal můj dodnes trvající boj s nadváhou.

Vyzkoušel jsem už leccos. Do sportu se mi dvakrát nechtělo, tak jsem sáhl po pilulkách se zaručeným účinkem. Po třech měsících jsem přešel na Hašlerky. Při stejném účinku jsou pětkrát levnější a chutnají lépe. Jednou jsem si dokonce v odhodlané náladě zakoupil posilovací stroj. Ani ten však do té doby, než se manželce rozbilo žehlicí prkno, neměl uplatnění. Tentokrát zcela očividně selhal lidský faktor. Ono zkrátka jde o tu sebekázeň.

A zde se dostávám zpátky k zázračné ledničce. Po chvilce uvažování jsem přišel na to, že ani s připojením na internet není zdaleka dokonalá. Ale mohla by být…

Jen si to představte: Půl desáté večer. Začíná váš oblíbený seriál. V ledničce znojemská a vychlazené pivo. Takhle večer byste už jíst neměl. Je to však silnější než vy. Zlehka vstanete z křesla, svižným (a stále se zrychlujícím) krokem projdete do kuchyně. Ve chvíli, kdy saháte na rukojeť ledničky, už se vám v obličeji objevuje blažený úsměv. Když tu najednou se ozve slabé zavrčení. Lednička senzorem na rukojeti zjistí vaši DNA a také to, že limit kalorií obsažených v jídle vyndaném z ledničky za den, jste vyčerpal ve tři čtvrtě na devět ráno.

Místo toho, aby se otevřely dveře, vám lednička on line objedná na příští den hodinu v posilovně, jejíž adresu vám vytiskne na proužek papíru. Mimoto vám také druhým senzorem změří hladinu cholesterolu v krvi. Zjistí výsledek a objedná další dvě hodiny v posilovně. Chtě nechtě se smíříte s výsledem a jdete hubnout k televizi. Pro případ, že se s výsledkem nesmíříte a pokusíte se přístroj odpojit od zdroje elektřiny, je lednička vybavena funkcí paralyzujícího výboje do síťového kabelu.

Doba je taková, že se vychází vstříc všem klientů, tedy i těm na dietě. Myslím, že je jen otázkou času, než začnou banky vydávat platební karty znemožňující platby ve všech typech restauračních zařízení. Takže se nenajíte ani tam. Že byste šel následující den opravdu do posilovny, je také nanejvýš nepravděpodobné. Potom má ovšem ledničky ten nejúčinnější donucovací prostředek. Zkrátka vám vydané kalorie sníží na nulu a vy si ještě rádi půjdete zacvičit. Zacvičit! Konečně splníte všechna ta předsevzetí! Není to nádhera?!

Někdo by možná řekl, že znojemská s vychlazeným pivem je nádhera daleko větší…a já bych s ním souhlasil.

13. 10. 2007

Autor: