Čeho je moc...

Když si dáte sklenku červeného denně, je to jen k vašemu dobru. Pokud vypijete láhev vodky za dopoledne, jste alkoholik a máte problém. S alkoholem se to nemá přehánět. Já si ale myslím, že hrotit se to nemá ani s technikou.

Nevzpomínáte taky někdy s láskou na dobu, kdy dnešní informační technologie byly v plenkách?

Kupříkladu můj bratr je vášnivý (i když to jeho žena popírá) fotograf (to přiznává i ona).

No a když jsem mu jako novinku představoval digitální fotoaparát s rozlišením 2,6 megapixelů, byl jím vpravdě okouzlen. Za týden mi však volal v záchvatu zuřivosti a zoufalství, rozhořčen nad drzostí pracovníka fotolabu, který mu jeho paměťovou kartu odmítl vyvolat.

Poté co jsem mu představil i USB kabel, jeho nadšení neznalo mezí. Zpočátku mě bratrova spokojenost těšila, ovšem to jsem neměl tušení, co z trpělivého fotografa západů slunce, jemných krajinek a tichých zákoutí dokáží udělat moderní technologie.

Jako příklad za všechny bych vybral fotografickou dokumentaci rodinných oslav. Sladce se teď vzpomíná na dobu, kdy mého bratra ještě vítali ve fotolabu s otevřenou náručí, aby si u nich nechal vyvolat své filmy.

Fotografie z rodinných oslav se tenkrát omezovaly na pár důstojných snímků oslavence s jednotlivými gratulanty. Vyfotil se dort, jedna fotka se všemi, kteří dorazili, a zaznamenáván byl ještě akt přípitku. To už zbývalo jen počkat na dovolenou, kde se upotřebil zbytek filmu. Ten se poté nechal vyvolat a v rodinném kruhu jsme fotky společně jednou zhlédli, než byly založeny do alba.

Ona ta omezenost filmu nebyla zase až tak na škodu. Snímky se šetřilo, když nebyla kvantita, musela být aspoň kvalita.

Asi před týdnem jsem objevil v poště soubor obsahující fotky z poslední oslavy. Fotky gratulantů tam byly také, ovšem tam, kde se minule končilo, to teď teprve začalo.

Popisovat každou fotku by bylo nekonečné. Stačí když si popíšeme každou osmou.

Tak tedy:

• Strýc Karel přijímá gratulaci od své ženy
• Strýc Karel přijímá gratulaci od syna Jakuba
• Strýc Karel přijímá gratulaci od mé ženy
• Strýc Karel sfoukává svíčky
• Všichni připíjí šampaňským na zdraví strýce Karla

Za starých let by měl fotograf padla. To by ovšem bratr nesměl disponovat fotoaparátem 7,2 megapixelu a dvougigovou kartou

Takže jedeme dál:

• Teta Ivana přináší občerstvení a dvě lahve vína
• Žánrová fotka bavící se společnosti
• Detail návštěvníka oslavy (5x)
• Teta Ivana přináší tác s jednohubkami, dvě lahve vína a jednoho ferneta
• Žánrová fotka velmi dobře se bavící společnosti
• Strýc Karel v klubku posluchačů (matně si pamatuji to, čemu jsem se řehtal jako kůň a co jsme všichni měli za dobré vtipy)
• Teta Ivana rozlévající jakousi čirou tekutinu
• Veselý výraz tchána pokoušejícího strčit si do pusy 3 jednohubky najednou
• Žena mého bratra, kterak se pokouší tancovat na jednom ze stolů
• Kroužek účastníků oslavy sedící na podlaze v obýváku oddávající se hře „flaška“
• Můj veselý obličej (začínám se bát)
• Muž v oblečení, které se nápadně podobá mému, zachycen v pohybu
• Chodba (brácha si nedá pokoj)
• Muž v oblečení nápadně se podobajícím mému, kterak zvrací vedle boudy patřící psovi strýce Karla (rozlišení 7,2 megapixelů)

To už na mě bylo opravdu moc. Zavřel jsem e-mail od bratra a dal se do další pošty. V inboxu jsem našel ještě pracovní e-maily (4) společně s obvyklou směsici obrázků, prezentací, srandiček, vtípků, a fotek ratolestí všech známých, plus pozdrav od strýce Karla (48). Méně znamená někdy více. A tak mi připadá, že je to všechno stejné jako s tím filmem do foťáku. Pamatujete ještě na ty časy, kdy jste poštu stahovali 20 minut, a bylo v ní to, co jste potřebovali?

8. 9. 2007

Autor: