Počítač jako vražedný stroj

Říkáte si, počítač, takové mírumilovné stvoření, které vyžaduje jen stálý přísun elektřiny, větrání a čisté spoje... Nemylte se, i takovýto stroj dokáže zaútočit!

Stalo se to nečekaně, a teprve tehdy jsme s kolegou přišli na to, že počítače se často chovají nejen nevyzpytatelně, ale i útočně! Fakt... (abych použil své oblíbené slovo). Dívali jsme se na DVD (legálně půjčené z legální půjčovny, kdyby chtěl někdo šťourat, dnes se zavírají běžní uživatelé jak na běžícím pásu, zatímco firmám utíkají daleko větší peníze úplně jinudy a jinak). Film skončil, bonusy na disku žádné (což rovněž začíná být podivnou technickou vymožeností, vlastně návratem do DVD pravěku).  

Stiskli jsme tedy Eject. A tehdy se to stalo! Otevřela se DVD-ROM šachta a ještě rotující disk z ní vyletěl nám oběma těsně kolem hlavy. Kolegovi možná trochu přiřízl jeho kudrny na hlavě. „Uff, to jsem se lekl!“ Museli jsme se jít posilnit jalovcovou, ruce se nám třásly, málem jsme i cenný obsah ze skleniček vylili.  

Když jsme dali se známými historku k dobru, sešlo se nám ještě pár dalších důkazů o vražedných mániích počítacích strojů. To jiný kolega potřeboval vyměnit vyhořelou základní desku. Postupoval přesně podle zásad bezpečnosti. Samozřejmě že měl počítač vypojený ze sítě. A přesto! Sotva sáhl do útrob compu, dostal takovou pecku, jakou naposledy při výměně žárovky ve svých pěti letech, když netušil, jak se žárovka vyměňuje. Že by nějaká zbytková energie? Statická elektřina? 

Jiný přišel s méně oslňující historkou. Kdoví proč se mu rozblikal monitor. Měsíc starý, fungující jinak spolehlivě. Nešlo o běžné blikání, ale naprosto šílené, z něhož ho hned bolely oči. Na diskotékách mají neškodná zrcátka oproti tomu, co monitor předváděl. Rovněž po něm přebíhaly jakési vlny. Když přišel technik, monitor se choval normálně. Zkoumali, zda nějaký zdroj v okolí nemůže vyzařovat nějaké rušivé vlny, ale objevili jen kolegu manželku, vyzařující vlny nenávistné energie, protože chtěla zrovna na internetu chatovat s kamarádkou. Tyto vlny však nejspíše monitor nerušily. 

Hodně se nám sešlo historek na úvodní téma vystřeleného disku s mnoha zajímavými podrobnostmi. U některých dokonce šlo o atak disketou a u jednoho staromilce dokonce devítipalcovou... Neuznali jsme jako útok počítače, když si jeden známý šel do kuchyně pro kafe a narazil bolestivě nohou do otevřené šachty mechaniky, protože ji otevřel sám a blboučce ji otevřenou nechal. 

Pak jsme zjistili, že počítače rády podnikají útoky i na neznámé periferie. Nejčastější obětí útoků jsou fleshky, ale nemají rády ani některé typy CD a DVD disků, jedno jestli čistých nebo vypálených. Buď je nenačtou, nebo zničí. 

Některé mašiny trpí sebevražednými sklony. Neustále uživatele zásobují hláškami typu „Jednotka ta a ta nebyla nalezena, je připravena k odebrání“ nebo „Na hard disku se nachází vážná chyba a může mít tragické následky, zazálohujte si potřebná data“ apod. 

Některé počítače útočí, aniž byste je stihli zapnout. Ještě zabalené v krabici vám padají na nohu, při instalaci na stolek nebo vyhrazený sokl se kácí na zcela nemožné strany a do nemožných úhlů, aby spadly na vázu, šuplík, mobil, případně na palec. 

Jen si říkáme, když jsme teď to celopočítačové spiknutí odhalili (jejda, už se těším v diskuzi na ty příspěvky, jak je autor těžce paranoidní!), aby počítače na nás nenastoupily s nějakým těžkým, doposud neodhaleným kalibrem. Když tak, máte někdo podobné zkušenosti? Na jaké vražedné útoky počítačových strojů se ještě můžeme s kolegy připravit?

1. 9. 2007

Autor: Jan Lipšanský