IPTV, nebo TV over ADSL?

Když operátor Volný představoval svou novou IPTV službu Volný TV, dávali si jeho lidé velmi záležet na tom, že nejde o „televizi přes internet“, ale spíše o „TV přes ADSL“. Proč na to kladli takový důraz? A jaké tedy existují varianty IPTV, mezi kterými bychom měli rozlišovat?

Digitalizace televizního vysílání, která v současné době probíhá nejen v ČR, přináší mnoho zmatků nejrůznějšího charakteru. Jedním z nich je i zmatek terminologický, protože se zde operuje s relativně velmi mladými pojmy, které se ještě nestihly dostatečně „vžít“. Navíc, a to je možná ještě významnější, zde dochází k tak rozsáhlým a zásadním změnám v technologiích, že se to následně projevuje i vynucenými změnami těch nejzákladnějších lidských činností a aktivit. Třeba právě toho, jak sledujeme televizi.

Až dosud například mohlo platit pomyslné rovnítko mezi „televizí“ a „programem“. Třeba Nova byla televizí (a její reportéři se tak dodnes skutečně hlásí). To samé Česká televize, TV Prima a další. Ve skutečnosti je ale každá z nich jen televizním programem, neboli určitou lineární posloupností videopořadů, kterou někdo sestavuje a následně určitým způsobem dopravuje ke koncovému divákovi. To už je ale další záležitost, víceméně nezávislá na samotném programu: ten může být dopravován k divákovi například pozemní cestou (šířením z pozemních vysílačů), přes satelit, skrze kabelové sítě, anebo třeba přes Internet. Většinou je takto k divákovi dopravováno (šířeno) více programů současně, a divák si mezi nimi volí sám.

Lidé už si asi zvykli na to, co je  satelit, „kabelovka“ či pozemní TV vysílače: že jsou to jen různá technická řešení, která zajišťují přenos (šíření) jednotlivých programů. Mohli bychom je prezentovat také jako technologické platformy, které mají určité charakteristické vlastnosti a schopnosti, a také své přednosti a svá omezení. Důležité ale je, že nejsou jediné, které se dají k danému účelu (tedy k šíření televizního, ale také rádiového vysílání) využít.

IPTV jako nová platforma pro šíření

Díky technologickému pokroku se vedle těchto tradičních platforem stále aktivněji prosazuje další platforma, souhrnně označovaná jako IPTV. Po rozepsání příslušné zkratky (Internet Protocol TeleVision) by se mohlo zdát, že jde o variantu šíření televizního vysílání přes Internet, ale to rozhodně není pravda. Slůvko „Internet“ v této zkratce nereprezentuje ani tak celosvětovou síť („ten“ Internet), jako přívlastek, patřící k dalšímu slůvku (Protocol). Jde tedy o „Internet Protocol“, neboli o známý protokol IP z rodiny protokolů TCP/IP, na které skutečně funguje celý dnešní Internet. Jenže i zde musíme rozlišovat mezi protokolem (protokolem IP) a konkrétní sítí (zde: Internetem). Protokol IP je vlastně „způsob, jak přenášet data“, a jako takový může být nasazen v různých sítích. Nejen v celosvětové síti, která se jmenuje Internet, ale stejně tak v kterékoli jiné síti.

Takže sečteno a podtrženo, zkratka IPTV rozhodně neimplikuje, že jde o přenos televizních programů přes veřejný Internet. Místo toho říká pouze to, jakým způsobem má být takovéto vysílání přenášeno (pomocí protokolu IP) – ale už neříká nic o tom, skrze jakou síť. Internet to může být, ale také nemusí. A dnes není, protože snad žádná konkrétní IPTV služba si dosud netroufla fungovat nad veřejným Internetem. Proč?

Přes Internet ještě ne

Zkušenějším uživatelům Internetu snad není třeba připomínat, že Internet je stavěn s ohledem na maximální efektivnost, a nikoli s ohledem na poskytování garantovaných služeb. Funguje na principu, kterému se v angličtině říká “best efort“, což se dá přeložit jako princip „maximální snahy, ale nezaručeného výsledku“. Konkrétně to znamená, že negarantuje plynulost doručování jednotlivých kusů dat, na která musí být „rozkouskováno“ průběžné televizní vysílání (obsah TV programu). Stejně tak negarantuje ani to, že se tato data přenesou. Výsledkem by pak byl obraz, který všelijak vypadává, či se jen zrychluje a zpomaluje.

Jednou zcela určitě přijde doba, kdy takovéto chování Internetu přestane být na závadu. Nejspíše tehdy, až přenosové kapacity Internetu vzrostou natolik, že k různým ztrátám, výpadkům či jen zdržením bude docházet tak zřídka, že už to nebude způsobovat žádné zhoršení příjmu. Ale to je skutečně záležitostí budoucnosti.

Dnes je situace jiná, a to komplikovanější ještě v tom ohledu, že je třeba také dostatečné kapacitní oddělení přenosu obrazových dat od jakýchkoli jiných přenosů, které by mohly probíhat současně, jako například pro potřeby práce s Internetem či telefonování. Příslušné datové toky musí být od sebe odděleny takovým způsobem, aby se nijak neovlivňovaly, a  hlavně vzájemně neomezovaly. Aby divákovi IPTV „netuhnul“ obraz, když někdo jiný po stejné přípojce stahuje něco z Internetu. Nebo pro souběžné telefonování a stahování dat.

IPTV over ….

Z výše uvedených důvodů si dnes operátoři, usilující o provoz IPTV, troufnou na přenos obrazových dat (v rámci šíření televizního vysílání) jen přes svou vlastní síť. V ní jsou totiž „svými pány“ a pouze zde dokáží garantovat vhodné podmínky pro přenos, včetně kapacitního oddělení jednotlivých datových toků. V rámci veřejného Internetu by toto nedokázali zajistit.

Klíčová je především přístupová část vlastní sítě, jejíž vhodné dimenzování je nejnákladnější. Ve zbývajících (páteřních) částech vlastní sítě si už operátor dokáže zajistit vše potřebné přeci jen snáze, než v přístupové síti. A tak se dnes můžeme setkat s tím, že IPTV služby provozují jen tam, kde operátor provozuje svou vlastní přístupovou síť. Navíc takovou, která je dostatečně dimenzovaná.

V úvahu dnes připadají prakticky jen dvě možnosti:

·         IPTV over FTTx: varianta s optickou přístupovou sítí (různé formy FTTx), a

·         IPTV over ADSL: metalická přístupová síť vyhrazeného charakteru, na bázi místních smyček, s nasazenou technologií ADSL.

IPTV over FTTx

V případě první varianty má přístupová část sítě obvykle dostatečnou kapacitu na libovolnou kombinaci současného přenosu obrazu (TV), dat (přístupu k Internetu) a hlasu (VOIP), a ještě skýtá dostatečnou kapacitní rezervu pro inovace těchto služeb. Například v tom ohledu, aby v rámci IPTV mohl být přenášen obraz ve vysokém rozlišení, s více doprovodnými zvukovými stopami, a třeba i více programů souběžně a nezávisle na sobě. V ČR jsou na bázi této varianty poskytovány zatím jen tři IPTV služby, pochopitelně omezené jen na relativně malé optické přístupové sítě svých provozovatelů:

·         služba viaTV společnosti T-Systems Pragonet  (v Praze)

·         služba 99digitalTV společnosti MAxprogress (v Brně)

·         služba 802.TV společnosti Mattes AD (Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Frenštát pod Radhoštěm).

Příznačné přitom je, že všechny tyto IPTV služby charakteru „over FTTx“ jsou víceméně „holé“ služby, které zatím nabízí jen šíření lineárních televizních programů, ale nikoli už dalších souvisejících služeb charakteru “na žádost“. Tedy různých videopůjčoven, televizních archivů či jen virtuálních videorekordérů a podobných věcí. Ne že by takovéto dílčí služby nešly v této variantě IPTV realizovat – právě naopak, po kapacitní stránce je zde pro ně větší prostor, než u varianty „over DSL“. Jinou otázkou je ale to, zda se investice do jejich zprovoznění operátorům vyplatí. Skutečnost, že je dnes nenabízí, lze interpretovat jako zápornou odpověď na tuto otázku.

Souvisí to zcela určitě i s menším počtem potenciálních zákazníků, kteří jsou v dosahu jejich optických sítí.

IPTV over ADSL

Druhá varianta, která je dnes v ČR využívána, je sice méně vhodná pro služby IPTV po technické stránce, ale zato v ostatních ohledech je přeci jen výhodnější. Zejména v tom ohledu, že přístupová síť na bázi místních smyček vede k většímu počtu potenciálních zákazníků. I když si pak výslednou službu objedná stejně velké (či spíše malé) procento zájemců v jejím dosahu, jako u variant „over FTTx“, stále může být jejich absolutní počet výrazně vyšší. A díky tomu se také příslušnému operátorovi vyplatí více investovat do rozvoje těchto služeb. A tak už nabízí víc, než jen „holé“ televizní vysílání, ale třeba i videoobsah na žádost.

V ČR existovala od září 2006 jediná služba tohoto typu, a to O2TV od Telefóniky O2 Czech Republic, dnes s dostupností na 95 procentech pevných telefonních linek TO2 CR. Tento týden se k ní přidala další služba, a to Volný TV, od společnosti Volný. Její pokrytí je zatím podstatně skromnější, neboť je omezeno zatím jen na část vlastní sítě Volného, která sama pokrývá jen část (cca 1 mil. z necelých 3 milionů pevných tel. linek v ČR). Prakticky jde jen o část Prahy a větší část Brna (podrobněji). 

Na obzoru by pak měla být ještě třetí služba tohoto typu, kterou chystají Radiokomunikace. Stejně jako v případě Volného bude jejich služba fungovat jen v rámci vlastní sítě, kterou Radiokomunikace budují na zpřístupněných místních smyčkách, pronajatých (v rámci mechanismu zpřístupnění místních smyček, alias tzv. unbundlingu), od inkumbenta (Telefóniky O2 Czech Republic).

Společným omezením všech IPTV služeb tohoto typu je to, že se musí „vejít“ do kapacitně mnohem více omezeného přenosového kanálu, než varianta „over FTTx“. Proto se také obě již fungující služby zaměřují na využití ADSL2+, které nabízí přeci jen větší přenosovou kapacitu – ale zase je citlivější na kvalitu linky a na její délku (vzdálenost od ústředny). Praktickým důsledkem je pak to, že u některých potenciálních zájemců nejde služba zřídit vůbec (zejména pokud jsou příliš daleko od ústředny), případně jen v kombinaci s nejpomalejším přístupem k Internetu. Ale i ostatním uživatelům obvykle nabízí jen nižší rychlosti Internetu v rámci kombinace triple play.

V případě Volného jde max. o 4 Mbit/s, s tím že kombinace TV a Internetu je povinná. U služby O2TV od TO2 CR kombinace s Internetem povinná není. V obou případech je ale povinná kombinace s hlasovými službami. U Volného přitom připadá v úvahu jak hlas od TO2 CR (v případě sdíleného zpřístupnění místní smyčky), nebo od Volného (v případě plného zpřístupnění, kdy zákazník přestává být zákazníkem TO2 CR).

Pokud jde o rozsah „obrazových“ služeb, které jsou v rámci této varianty IPTV služeb poskytovány, pak zde platí již výše řečené: nejde jen o holé televizní vysílání, alias o přenos lineárních televizních programů, ale i o služby charakteru „na žádost“ (on demand). Obě již existující služby přitom mají své vlastní videopůjčovny, kde si divák může zakoupit film na 24 hodin (s možností libovolného počtu shlédnutí v tomto intervalu). O2TV pak ještě přidává archiv pořadů na některých programech (ČT a Prima), který sahá 7 dnů zpět a umožňuje pustit si zpětně konkrétní již odvysílané pořady. Volný TV takovýto „sedmidenní“ archiv nemá, ale nabízí v české premiéře službu HBO Digital, která funguje obdobně pro celé filmy, vysílané v rámci programů HBO a HBO2. 

Jinak jsou ale obě služby, tedy O2 TV i Volný TV, velmi podobné a liší se spíše jen technickými „vychytávkami“. Napříkald Volný TV umožňuje sestavit si vlastní TV program v rámci EPG, jako obdobu playlistu v hudebních přehrávačích (tj. dopředu si tam připravit konkrétní pořady na konkrétních programech, a následně je v reálním čase přehrávat). Má také funkci pozastavení právě vysílaného pořadu (Pause), a možnost jeho spuštění od začátku (ale jen v době, kdy ještě probíhá).

Obě služby se také shodují v tom, že nabízí možnost sledování vždy jen jednoho programu. To vzhledem ke kapacitnímu omezení, které neumožňuje dopravovat k příjemci více programů současně. To by mohlo být významným záporem pro celou tuto kategorii služeb, protože řada domácností má více televizorů a členové domácnosti mohou být zvyklí dívat se každý na jiný program. Tuto potřebu zatím ani jedna z obou zmiňovaných služeb nedokáže zajistit. Tedy jinak, než zavedením dvou přípojek a placením dvou samostatných služeb v plné výši.

2. 8. 2007

Autor: Jiří Peterka