"Vše nejlepší", vire, k tvým 25. narozeninám!

Postrach počítačových uživatelů, virus, teď v červenci oslavil čtvrt století své existence. Přát mu vše nejlepší asi není to nejvhodnější, ale přece jen leckomu z nás v životě připravil nezapomenutelné chvilky. Kdyby jen jeho 15letý tvůrce věděl, jak to bude vypadat za pár let...

Pravda, první vir nebyl nijak velkou hrozbou. „Dítko“ vykutáleného středoškoláka z Pittsburgu neudělalo nic víc, než že na hostitelském stroji zobrazilo kratičkou básničku oslavující rozmnožovací sílu viru.

Elk Cloner: Program s osobitostí

Dostane se na všechny vaše disky
prostoupí do vaších čipů
Ano je to Cloner!

Přilepí se na vás jako lepidlo
Upraví taky RAM
Rozešlete Cloner!

Psal se rok 1982. Osobní počítače od IBM spatřily světlo světa pouhý rok předtím (čas virů pro ně teprve měl přijít), počítače ještě světu vědy, techniky a obchodu nevládly tak jako dnes a počítačoví uživatelé byli hlavně z řad technicky zdatných nadšenců, kteří si data mezi sebou vyměňovali pomocí disket.

Právě disketa 15letého studenta Richarda Skrenta se v přeneseném slova smyslu stala pacientem nula. Leckoho možná překvapí, že tento virus vznikl pro stroje od Applu, jinak pokládané za velice bezpečné.

Mladý Rich Skrenta na Vánoce dostal Apple II a řekl si, že nebude špatné si ze svých spolužáků vystřelit. Nejprve jim rozdával pirátské verze her, které upravil tak, že při určitém počtu spuštění přestaly fungovat (čtenáři si v tomto najdou počátek toho, co dnes nazýváme demo verzí komerčních programů a her ― a jistě nebudou daleko od pravdy). Skutečnost byla taková, že díky těmto „vtípkům“ získával spíše nepřátele, a ne obdiv za „good joke“. Proto se rozhodl pro jiné řešení. Hra už sice měla časově neomezenou funkčnost, ale při 50. spuštění na uživatele čekala výše zmíněná básnička.

Virus se roznesl velice rychle. Každý totiž rád udělal kopii hry pro svého známého, kamarádi si mezi sebou vyměňovali diskety, které poté na disku s Apple DOS 3.3 udělaly své, (dokonce mohly poškodit diskety s obrazem standardního Apple DOS). Traduje se, že mezi postiženými počítači byl i ten patřící Richardovu učiteli matematiky.

Pak to pokračovalo

Mezi v zásadě neškodné viry patřil i vůbec první virus pro PC. Nesl jméno (c) Brain a vytvořili ho v roce 1986 dva pákistánští bratři Ajmat a Asit Farooqovi. Z dnešního pohledu příběh tohoto viru vypadá vcelku vtipně, protože při spuštění se na obrazovce zobrazil jeho copyright, informace o jeho autorech a dokonce i telefonní kontakt. Oba bratři potom řekli, že takto chtěli chránit svá autorská práva a nakaženy měly být jen ty počítače, na které si uživatel nainstaloval nelegální kopii jejich programu.

Ať už viry před dvaceti lety byly "sebehodnější", časem nabíraly na síle a zákeřnosti. K  šíření všemožných forem škodlivých kódů, kterým se souhrnně říká malware, nejvíce pomohl internet. Zatímco síťový škodlivý program byl kdysi výhradně záležitostí jednotlivých firem, rozmach internetu a vzrůstající rychlosti internetového připojení udělaly své a viry roznesly mezi miliony lidí. A z malware se stal i obrovský bussines.

Stojí to peníze

Škody související s malware se dají jen těžko spočítat přesně. Odhady hovoří o několika desítkách až stovkách miliard dolarů v rámci ušlých zisků a o dalších miliardách dolarů získaných podvodným způsobem.

Právě trojské koně a červi, bratříčci klasických virů, jsou v současnosti nejčastější formou malware. Sice vám nezničí počítač a nesežerou data, ale zato vám například „odposlouchávají“ klávesnici, kradou takto hesla, čísla platebních karet, rozesílají spamy apod. Přitom k tomu, abyste se nějakou potvůrkou nakazili, není už dlouhou dobu vůbec potřeba instalovat pofiderní programy (kdysi nejčastější způsob nákazy). Červi se šíří internetem volně, využívají děr v zabezpečení operačního systému, webového prohlížeče nebo jiného softwaru. Stačí tak navštívit „vadnou“ webovou stránku či otevřít závadnou přílohu e-mailu, a operační systém se infikuje. (V současnosti mezi nejnebezpečnější a nejsofistikovanější trojské koně patří ruský trojan jménem Gozi. Více zde.)

Když počítače viry nudí

V ohrožení ale nejsou jenom počítače. Známy jsou případy nakažení i takových mobilních telefonů. Za vytvoření viru, který napadal chytré mobilní telefony (smartphony), byl před nedávnem zatčen mladý Španěl. Podle odhadů tento virus napadl přes 115 tisíc telefonů a napáchal škody v řádu několika milionů eur. Virus sice infikoval telefony osazené operačním systémem Symbian, ale v principu není nemožné, aby nové viry přeskakovaly mezi telefony s technologií bluetooth a kromě nich napadaly a ničily i ostatní zařízení, jež s telefony bezdrátově komunikují. Na tuto možnost nedávno v časopise Science upozorňovali odborníci z Floridského technologického institutu.

Richard Skrenta za to nemůže

Třebaže Skrentův Elk Cloner byl první virem, který se roznesl po světě mezi obyčejné lidi, není možné Riche obviňovat z vynálezu viru. V době, kdy mladý Skrenta svůj vtipek vytvořil a roznesl ven mezi ostatní lidi, už nějaké ty „nestandardní programy“ existovaly. Předtím, z kraje 70. let, totiž vznikl program Creeper, který se objevil v síti ARPANET (předchůdci dnešního internetu). Opět ale nebyl vůbec škodlivý, zobrazoval pouze zprávu (Jsem Creeper: chyť mě, pokud to dokážeš.).

Samotný pojem počítačového viru (a také i slovo VIRUS) se pravděpodobně poprvé objevil ve science fiction povídce Davida Gerrolda When H.A.R.L.I.E. Was One, která vyšla v roce 1972. Autor předpověděl nejen virus, ale i jeho zkázu, antivirový program (v knize označovaný jako „vakcína“).

Základní princip počítačového viru je ale znám trochu déle, a to od konce 40. let 20. století. A to zásluhou nikoho jiného než samotného Johna von Neumanna, jenž v té době uvažoval o programu, který dokáže dělat kopie sebe sama.

Ať je to s prvenstvím toho, či onoho viru jakkoliv, jedno je jasné. V dějinách výpočetní techniky sehrály nemalou roli. Ale přát virům vše nejlepší asi nebudeme, spíše jim přejme nejlepší zabezpečení OS a dobré antivirové programy. Ale hlavně také rozumné a obezřetné uživatele.

27. 7. 2007

Autor: Oldřich Klimánek