Jak jsou připojeny české domácnosti?

Různé statistiky se v konkrétních číslech obvykle rozchází. Jen málokdy ale tak výrazně, jako pohledy Factum Invenio a ČSÚ na způsob připojení našich domácností k internetu.

Minulý týden vydala společnost Factum Invenio tiskovou zprávu s „výcucem“ nejzajímavějších informací z dalšího kola svého pravidelného průzkumu českého Internetu, který provádí již od roku 2000 (a v plném znění prodává jako „Zprávu o českém Internetu“). Při čtení této tiskové zprávy jsem si znovu uvědomil, jak důležité je číst podobné statistiky a průzkumy „v kontextu“. Tedy nikoli jako osamocené dokumenty, bez historie a návaznosti na jiné průzkumy, ale právě v kontextu svých předchozích verzí a srovnání s jinými statistikami a průzkumy, které sledují stejné veličiny a jevy. Teprve pak totiž čtenář získá ucelenější obrázek o sledované realitě.

Opakovaný milník není milníkem

Tak například hlavní sdělení nynější tiskové zprávy, kterým je konstatování že
 

Podíl uživatelů internetu v České republice překročil v první polovině letošního roku padesátiprocentní hranici. K internetu se tedy připojuje již více než polovina populace ČR ve věku nad 15 let.

by mohlo svádět k domněnce, že se tak stalo poprvé, a že před první polovinou letošního roku (například v loňském roce) se k Internetu připojovala méně jako polovina populace starší 15 let.

Jenže stejný milník, v podobě překročení padesátiprocentní hranice, ohlásilo Factum Invenio již jednou, a to v loňském roce. V jiné tiskové zprávě, z jiného kola stejného průzkumu, se objevuje shodný závěr:

Již více než polovina (53 %) obyvatel ČR ve věku nad 15 let využívá internet.

A kdy že bylo toto první překročení padesátiprocentní hranice naměřeno? I to se v loňské tiskové zprávě dočtete:

Vyplynulo to z aktuálního výzkumu společnosti Factum Invenio, který byl realizován v srpnu 2006 a zúčastnil se ho reprezentativní vzorek 1031 obyvatel České republiky ve věku nad 15 let.

Nulový meziroční nárůst?

Povšimněte si také konkrétních číselných hodnot, které obě zmiňované zprávy Factum Invenio uvádí (jako počet uživatelů starších 15 let, kteří využívají Internet):

• 2006: „Již více než polovina (53 %) obyvatel ČR ve věku nad 15 let využívá internet“
• 2007: „v současnosti využívá internet 53 % obyvatel ČR“

I druhý údaj je přitom vztažen k populaci starší 15 let, a tak vlastně jde o nulový meziroční nárůst. Že by se tedy u nás počet uživatelů Internetu (starších 15 let) vůbec nezvyšoval? To lze asi těžko předpokládat.

Ostatně, i sama (letošní) tisková zpráva Factum Invenio zmiňuje poměrně vysoký růst počtu uživatelů, který ale vztahuje ke dvouletému intervalu. Když hovoří o letošních 53%, dodává k tomu: 

Je to téměř o deset procentních bodů více než před dvěma lety (44 %)

Dvouleté meziroční nárůsty pak tisková zpráva Factum Invenio ještě znázorňuje následujícím grafem:

Tento graf naznačuje postupný a trvalý nárůst počtu uživatelů, i když ne až tak lineární. Nicméně loňských 53% do něj vůbec nezapadá, protože by to znamenalo nulový meziroční nárůst. A to vyvrací jak jiné průzkumy, tak i zdravý rozum.

Existuje srovnání?

Právě popisovaná nesrovnalost může mít vcelku banální vysvětlení: jinou metodiku, přesněji  jinou definici toho, kdo už je a kdo ještě není uživatelem Internetu. Na tom totiž generované výsledky závisí zcela zásadním způsobem – a pokud od loňského roku došlo u průzkumů společnosti Factum Invenio ke změně metodiky, mohlo by to vše vysvětlovat.

Právě u počtu uživatelů Internetu je přitom opravdu velký prostor pro různé definice toho, kdo vlastně je „uživatelem Interentu“. Má to být ten, kdo s Internetem pracuje každý den? Nebo aspoň obden? Nebo každý týden, či alespoň jednou do měsíce? A co musí obnášet ono „pracuje s Internetem“? 

Prostor pro odlišné definice je zde skutečně tak obrovský, že je až s podivem, jak se různé průzkumy a statistiky (s vlastními definicemi uživatele) dokáží k sobě přiblížit. Tak například poslední průzkumy Českého statistického úřadu, vztažené k roku 2006, uvádí že v populaci 16+ (tj. obyvatel starších 16 let) bylo na 41,6% uživatelů Internetu. To jiný průzkum, který od roku 1999 (u příležitosti kampaně Březen – měsíc Internetu) provádí agentura Markent, rozděluje uživatele Internetu na ty, kteří s ním pracují běžně, a ty kteří s ním pracují občas. A na počátku roku 2007 bylo těch prvních 38%, a těch druhých 9%. Celkem tedy 47%.

Vzhledem k tomu, jak široký je prostor pro vymezení „uživatele Internetu“, mi výsledky lišící se plus minus o deset procent připadají ještě vcelku shodné. Navíc s uvážením, že se vztahují k nestejným časovým obdobím (v letech 2006 a 2007).

Kolik je připojeno domácností?

To v jiných oblastech, kde je prostor pro různé vymezení sledovaných veličin podstatně menší, jsou naopak rozdíly ve výsledcích větší. Například u počtu domácností, které mají (alespoň nějaké) připojení k Internetu.

Tak například průzkumy Českého statistického úřadu uvádí, že v roce 2006 mělo u nás připojení k Internetu jen 26,7 procenta domácností. To jiný průzkum, společnosti DEMA, dospěl za rok 2006 až ke 46 procentům. A to už je podstatně větší rozdíl: podle jednoho průzkumu je připojena (zhruba) čtvrtina všech domácností, podle druhého skoro polovina. 

Výsledky průzkumů Factum Invenio, sledující stejnou veličinu, se vešly někam „doprostřed“, do tohoto rozmezí. To, co bylo publikováno v nynější veřejně dostupné tiskové zprávě, se navíc týká jen roků 2005 a 2007:

Roste také podíl domácností připojených k internetu, kterých je dnes více než třetina (37%), přičemž ještě před dvěma lety disponovala připojením pouze čtvrtina českých domácností (24%).

Jakým způsobem jsou připojeny české domácnosti?

Velkou disproporci ovšem nacházím v tom, jak dva průzkumy (loňský od ČSÚ a letošní od Factum Invenio) hodnotí způsob připojení českých domácností. Ukažme si to nejprve na obrázcích.

První obrázek ukazuje situaci podle ČSÚ, a je vztažen ke 2. čtvrtletí roku 2006.

Druhý obrázek ukazuje situaci z pohledu průzkumů Factum Invenio, vztaženou zřejmě ke konci 2. čtvrtletí 2007.

Mezi oběma průzkumy je tedy přibližně jeden rok – což může vysvětlit některé rozdíly ve výsledcích. Trendy těchto změn by přitom měly být dostatečně zřejmé, neboť by měly vycházet ze situace na trhu s připojením k Internetu. Zde poskytovatelé signalizují:

• Výrazný nárůst celkového počtu ADSL přípojek
• Nárůst počtu kabelových přípojek
• Rapidní pokles vytáčeného (dial-up) připojení

Výsledky uvedených průzkumů těmto trendům vcelku odpovídají, byť u dial-upu možná ještě více, než bych očekával:

• Procentuelní zastoupení ADSL v domácnostech roste (14% v roce 2006 dle ČSÚ, 22% v roce 2007 dle Factum Invenio)
• Také procentuelní zastoupení kabelového připojení roste, ale pomaleji než u ADSL
• Opravdu rapidně klesá zastoupení dial-upu (35% v roce 2006 dle ČSÚ, 7% v roce 2007 dle Factum Invenio).

Zásadní rozdíl mezi oběma citovanými průzkumy je ale v hodnocení toho, kolik procent našich domácností je připojeno k Internetu bezdrátovým způsobem. Zatímco ČSÚ přisuzuje bezdrátovým přípojkám za rok 2006 pouze 18 procent, novější výzkum Factum Invenio je v roce 2007 favorizuje plnými 38 procenty! Dokonce je řadí na první místo, před ADSL i kabel – a to nikoli s náskokem několika usmolených procent, ale s podstatně větším náskokem. Pomalu dvojnásobným. Naproti tomu podle ČSÚ je bezdrátové připojení až třetí nejčastější variantou připojení našich domácností.

Který z těchto průzkumů ale má pravdu, resp. který z nich je blíže realitě? 

Jak rozšířený je u nás bezdrát?

Pravdou je, že počty bezdrátových přípojek (a to nejen v domácnostech) jsou v ČR velkou neznámou. Nejsou totiž nijak oficiálně monitorovány, ani podchyceny čísly velkých providerů. Na poskytování bezdrátového připojení se u nás podílí spíše menší subjekty, kterých je naopak větší počet. Takže existují jen kvalifikované odhady, pocházející od databází Wi-Fi providerů a jejich sítí, jako například na webu sdružení Internet pro všechny.  A takovéto odhady se pohybují někde v řádu 300 000 přípojek.

Naproti tomu počty ADSL přípojek a kabelových přípojek přeci jen lépe odhadnutelné. Například asociace ČAKK ohlásila již v září 2006, že přes kabel je k Internetu připojeno v ČR na 200 000 domácností. Těsně předtím, k 1.8.2006, ohlásila TO2 CR 400 000 ADSL přípojek, a na přelomu března a dubna 2007 pak 500 000.

Jiný známý údaj, z ledna 2006 (zdroj), hovořil o tom, že v ČR je:

• 38% ADSL
• 35% Wi-Fi
• 17% kabelových přípojek TV
• 9% CDMA
• 1% ostatní

Všechna tato čísla by hovořila spíše ve prospěch výsledků průzkumu ČSÚ, který nedává bezdrát na první místo. Jenže u všech je alespoň jedno velké ale: jde pouze o počty vysokorychlostních (broadbandových) přípojek, mezi které například nepatří dial-up. Ale průzkumy se zabývají všemi variantami přípojek, i s nižší rychlostí (a započítávají tak mj. i dial-up). 

Ještě větší vliv pak může mít jiný faktor: rozdělení přípojek mezi domácnosti a firmy. U absolutních počtů přípojek toto rozdělení není známo, a tak lze skutečně jen odhadovat, kolik z nich připadá na domácnosti a kolik na firmy. Například u kabelu lze z podstaty této technologie očekávat, že drtivá většina kabelových přípojek bude připojovat domácnosti. Ale třeba u ADSL či právě u bezdrátu už to předpokládat nelze, a dalších vodítek je jen velmi málo. Posledně známý údaj o ADSL je za září 2004, a hovořil o 66 procentech přípojek pro domácnosti. Jenže od té doby se věci mohly podstatně změnit. 

Ovšem právě u ADSL, vzhledem ke kampaním TO2 CR adresovaným hlavně domácím uživatelům, si dovolím předpokládat, že poměr se mění spíše ve prospěch domácností. A pokud jsme v letošním prvním kvartále měli na 500 000 ADSL přípojek, vychází mi z toho – hodně hrubým odhadem – že by těch domácích mělo být přinejmenším tolik, jako odhadovaných cca 300 000 bezdrátových přípojek. A ne podstatně méně, jak uvádí nynější průzkum Factum Invenio (22% ADSL, vs. 38% bezdrátu). 

Další faktor, který by mohl hrát roli, je faktor času. Počty všech variant přípojek samozřejmě rostou, a tím ovlivňují i statistiky. Mohl tedy bezdrát za poslední rok prožít raketový růst, který by dokázal vysvětlit popisované disproporce mezi oběma průzkumy? Obávám se, že nikoli. Bezdrátové připojení není hitem posledních několika měsíců, ale spíše několika předchozích let. Za svou oblibu vděčí tehdejší neschopnosti providerů (a zejména toho největšího, inkumbenta) nabídnou cenově i jinak atraktivní a dostupné řešení. A tak lidé „vzali své připojení do svých rukou“ a pomohli si bezdrátem, především na bázi Wi-Fi.

Jenže dnes už je situace jiná. Dnes už existují přeci jen přijatelnější a dostupnější nabídky, právě na bázi ADSL či kabelu, které jsou spolehlivější (nemusí využívat stále obsazenějšího bezlicenčního pásma). A tak si dovolím vyjádřit názor, že „ne nepodstatná část“ zákazníků naopak přechází z bezdrátového připojení (na bázi Wi-Fi) právě na „drátové“ varianty v podání ADSL či kabelu, zejména kvůli jejich větší spolehlivosti. A že celkový podíl bezdrátových přípojek nijak významněji neroste.

A aby to bylo ještě složitější: co je vlastně „bezdrátové připojení“, které v příslušné kolonce sledují oba citované průzkumy? Ani zde totiž nemusí oba myslet jedno a to samé. Například průzkum ČSÚ určitě do „bezdrátu“ nepočítá žádné mobilní připojeni, protože na to má samostatné „škatulky“ jak pro nízkorychlostní, tak i pro vysokorychlostní mobilní připojení. Naproti tomu průzkum Factum Invenio má samostatnou kategorii jen pro připojení přes mobilní telefon – a tak je otázkou, kam započítává například připojení přes technologii CDMA, které je u nás nabízeno jen přes speciální datové modemy, které nemají charakter mobilního telefonu). 

Přitom koncem druhého loňského kvartálu, kdy u nás probíhalo šetření ČSÚ, u nás bylo na 85 000 CDMA přípojek (v podání Eurotelu, resp. O2), zatímco v květnu 2007 jich bylo už 100 000. Opět je zde stejný faktor neurčitosti jako u ostatních variant připojení, v tom že není známo kolik těchto přípojek je nasazeno v domácnostech a kolik ve firmách. Ale i tak jde o čísla, která nejsou zanedbatelná, a která dále komplikují celkovou odpověď na prvotní otázku: kolik bezdrátového připojení je v našich domácnostech?

Po výše uvedeném rozboru si troufnu na jen na velmi alibistickou odpověď: je to složité, a realita s bezdrátovým připojením našich domácností bude nejspíše „někde mezi“ oběma popisovanými průzkumy.

10. 7. 2007

Autor: Jiří Peterka