Prokletá doba odpudivých dovolených

A je to zase tady. Léto. Čas, který nám dává jen dvě možnosti - buď se upéct vedrem a umřít v kanceláři na dehydrataci, nebo nachladnout z působení klimatizace a zemřít na podchlazení. A pak je tu největší zlo - dovolená.

Někteří z nás mají manželku. Někteří z nás mají dokonce dítě či dvě. Ne že by se to přes celý rok nějak zvláště projevovalo, koexistují na okraji našich vesmírů a stojí nás spoustu peněz, ale tak nějak to od nás společnost očekává a není proto proč se zneklidňovat. Pokud zvládneme odejít z práce jednou až dvakrát ročně před šestou, abychom navštívili třídní schůzky, nevyvoláme ani nevoli manželky, že se o děti vůbec nezajímáme. 

Jenže každý rok ve stejnou dobu po řadu let nastane okamžik, kdy se ti malí spolubydlící přestanou ve školách učit a manželka začne plánovat dovolenou. Dovolenou! Slovo, které každý IT man od srdce přímo nemá rád. Dovolená přece znamená, že spím aspoň o hodinu déle a pak do noci sedím u počítače a programuji si pro radost, nebo řeším věci, které jsem odkládal celé roky, že „se někdy udělají“! Jenže vysvětlete to manželkám!

Je pár takových, které to chápou a odjedou na svoji dovolenou k babičce, kam uklidí i děti, jimž jsme otci. Ty chápou, co jsou pravé prázdniny. Jenže takových rozhodně moc není, a tak je čas připravit se na fyzická i psychická muka toho, že nás bude chtít někam odvléct.

Některé manželky jsou dokonce tak sadistické, že se nás snaží vytáhnout na místa, kde není internet a dost často ani počítač. Naštěstí žijeme v době, kdy je notebook stejně běžný spotřebič jako třeba žehlička, takže jemnou lstí jej s sebou do kufru dostaneme (každá žena chce nejpozději hned večer vidět, jak pěkně vyfotila svoje děti u toho a toho kamene, jak jí zmrzlinu nebo žížalu, či jak juchá na vodním tobogánu - neptejte se mě proč, ale je to tak).

Horší je to s tím připojením, většina manželek chce skutečně jet někam, kde je ještě větší vedro než tam, kde normálně bydlíte, a spatřuje kouzlo v tom, že je buď šíleně zpocená, nebo na ní zasychá slaná voda.

Je jasné, že muži se umí bránit a stále pokračují mílovými kroky vpřed, aby se tyhle rodinné dovolené daly snést. Když si pořídíte GPSku, nebudete se muset za celou dobu skoro podívat na svoji ženu! Něžné pohlaví (Taky by vás zajímalo, kdo tohle označení vymyslel? Muž to tedy rozhodně nebyl.) nemá z větší míry vyvinutý orientační smysl, a tak vás ještě rády nechají hrát si s touhle skvělou satelitem naváděnou hračkou - stačí jim vysvětlit, že je to pro jejich dobro a že se neztratíte.

Snažit se jim vysvětlit, jak to pořádně funguje, nemá smysl, to už spíš zkuste to nejstarší dítě, které s vámi jede (tedy pokud se jmenuje Petr nebo Pavel, a ne Adéla nebo Anička). Třeba pak zjistíte, že na GPSku můžete koukat celou dovolenou spolu a možná si díky ní uděláte nového kamaráda, který s vámi bude bojkotovat praštěné nápady manželky, které připomínají ze všeho nejvíce pohádkové úkoly - vylez na vysokou horu pěšky, přeplav se přes tohle a tohle jezero a vlez do jeskyně - jen na jejich konci většinou nečeká žádná odměna kromě puchýřů na nohou, spálených zad a totálního vyčerpání. 

16. 6. 2007

Autor: Richard Klíčník