Software a jeho licence (1/2)

Softwaru a licencí je kolem nás velmi mnoho. Tento článek si klade za cíl vytvořit velmi jednoduchý přehled nejpoužívanějších softwarových licencí.

Úvod

Každý z nás se patrně setkal již s pojmem "licence", popř. "softwarová licence." Vzhledem k relativně rozsáhlé škále možných licencí, pod kterými jsou denně vydávány softwarové produkty, jsme se v tomto miniseriálu rozhodli ukázat ty nejdůležitější větve používaných licencí. Přehled není v žádném případě vyčerpávající, ale pro základní představu snad bude postačující. Dnes se podíváme na základní přehled a také první druhy licencí.

Kategorie software

Říká se, že jeden obrázek vydá za tisíc slov. Ten následující je převzat z knihy Government Policy toward Open Source Software, a nastiňuje kategorizaci softwaru podle typu použité licence. U každé větve je také příklad.

Základním hlediskem členění je fakt, zda dané dílo obsahuje copyright. Díla, která nejsou chráněná žádnou takovouto klauzulí, se označují jako „public domain“, tedy jako „veřejný majetek“ či „veřejné vlastnictví“ (tento termín může zvláště v našich podmínkách budit negativní asociace, jde však čistě o terminus technicus).

Je-li dílo chráněno autorskými právy (tzn. že u něj je uveden odkaz na některou z licencí, dle které autor dílo hodlá dále distribuovat), může jít o relativně širokou škálu licencí. Základní dělení spočívá v tom, zda jde o dílo „open/free“, tedy o svobodný software dle GNU, popř. software odpovídající definici OSD, nebo zda jde o klasický proprietární software.

Druhá varianta, tedy proprietární software (či dílo obecně), je momentálně nejzastoupenější kategorií, pokud jde o digitální díla vůbec. Klasickým zástupcem je většina současného software pro osobní počítače, popř. specializovaného software.

Je-li software opatřen copyrightem, ale nejde zároveň o proprietární software, tj. splňuje definici open source (tedy nejen OSD - jde o tzv. free/open source software, neboli FOSS), záleží při dělení opět na povaze licence. Pokud má licence povahu „copyleft“ (tj, zda klade požadavky na formu licence, pod kterou je šířeno odvozené dílo), nebo licenci modifikovaného (odvozeného) díla neupravuje.

Pro další zvýšení názornosti je ještě uveden přehled podmínek, dle kterých se „zatřídění“ díla do některé z kategorií řídí:
•        možnost modifikovat dílo
•        možnost redistribuce (odvozeného) díla
•        existence omezení vztahující se na licenci odvozeného díla
•        nutnost k modifikaci přiložit zdrojový kód
•        možnost užít dílo komerčním produktem (resp. produktem s jinou licencí - v originále je použito „link to“ tedy ve smyslu odkazu mezi knihovnami - vztaženo k softwarové terminologii)
•        technologická neutralita

Nutno dodat, že tyto kategorie nejsou disjunktní a mnoho známých licencí kombinují míru restrikce práv a povinností uživatelů v těchto jednotlivých bodech různě. Následuje přehled nejvýznamnějších licencí.

Uzavřené licence

Jsou takové, které kladou restrikce na používání, distribuci či modifikaci díla. Další klasifikace je možná např. dle toho, zda je dílo (software) zdarma, či zda je dostupný zdrojový kód.

Klasickým příkladem je EULA, což je skupina licencí vázaných na produkty, které si uživatel musí zakoupit, nesmí software modifikovat a nemá k dispozici zdrojový kód. Tyto licence (stejně jako „open/free“ licence) obsahují varování, že autor neručí za škody způsobené používáním softwaru. Nejpoužívanějším příkladem EULA je Microsoft Windows EULA používající se na OS Windows, popř. na další produkty (taková licence může obsahovat další restrikce, např. že produkt smí běžet pouze na úzce vymezeném množství platforem – např. MS Office nesmí být provozován mimo OS Windows, popř. Mac OS).

Další verze tohoto typu licence např. umožňují distribuci zdrojového kódu produktu, avšak „pouze ke čtení“ (např. Microsoft „Shared Source“), navíc často jen určitým skupinám uživatelů. Oblíbenou verzí licence je uzavřený software, bez zdrojových kódů, avšak zdarma (občas nazýván „freeware“, příklad licence Free Solaris Binary License).

„Copyleft“ licence

Princip licence je dát spolu se softwarem maximální možná práva, a zároveň zaručit, že stejná práva bude mít i uživatel takového software, který byl odvozen od jiného software s touto licencí.

Licence označované jako „copyleft“ (což je slovní hříčka, původ se přičítá R. Stallmanovi, ačkoliv ten není pravým autorem) začaly být velmi populární s příchodem licence GPL v roce 1984 (a jejich dalších verzí, aktuální je verze 2 z roku 1991, verze 3 byla ohlášena na 25. 6. 2007). Jak někdy bývá GPL licence hanlivě nazývána, jde o „virovou“ licenci, protože pokud někdo vydá dílo pod touto licencí, již žádné jiné odvozené dílo nesmí mít licenci jinou než tuto, a licence se virově šíří v čase a všemi dalšími díly, které jsou na ni navázány.

Co všechno licence GPL vyžaduje? Především je to povinnost k softwaru distribuovaného pod touto licencí zdarma přidat aktuální zdrojové kódy, popř. odkaz na ně. Zkompilované verze softwaru (tedy binární balíky) mohou být (na rozdíl od zdrojových kódů) zpoplatněny libovolně vysokou cenou, avšak neexistuje možnost (viz princip licence) určit, za jakou cenu má být software distribuován dále.

GPL primárně neumožňuje, aby byl propojen s jiným softwarem než GPL-kompatibilním, neexistuje tudíž možnost postavit proprietární software a využít při tom volání služeb GPL softwaru (z tohoto důvodu vznikla LGPL licence - Lesser General Public License -, která se od GPL liší v tomto jediném bodě – propojení se softwarem, který není šířen pod licencí GPL, popř. GPL-kompatibilní, je zde povoleno).

Modifikovaná verze GPL, nazvaná GFDL (GNU Free Documentation License) se používá pro dokumenty, resp. pro knihy (obsahuje např. možnost označit část textu, která nesmí být modifikována – např. autorské poznámky). Princip je obdobný jako u GPL - takovou knihu může nakladatel vydat a prodávat, zároveň však musí dodat „zdrojový kód“ - např. PDF podobu knihy (klasickou ukázkou takové knihy je Linux Dokumentační projekt. 3. aktualiz. vyd. [s.l.] : [s.n.], Praha : Computer Press, 2003. 1020 s. Dostupný z WWW v PDF. ISBN 80-7226-761-2. ).

To bylo pro dnešek vše, příště se podrobněji podíváme na zbytek otevřených licencí a také oblast Public Domain.

22. 5. 2007

Autor: