Software a jeho licence (2/2)

V dnešním díle se podíváme na oblast jiných otevřených licencí (= ty, které neobsahují copyleftovou doložku) a také na Public Domain.

Další otevřené licence

Další, poměrně širokou skupinou licencí jsou licence klasifikované jako „otevřené“, avšak bez copyleftového principu. Licence tohoto typu se nejvíce podobají „public domain“, což je nejvolnější forma ochrany duševního vlastnictví (viz dále).

Klasickým případem takové licence je originální verze BSD licence (Berkeley Software Distribution), dá se sem např. zařadit také Apache License. Pro tento typ licencí se zrodil rovněž speciální termín - jde opět o slovní hříčku - „copycenter“. Rozdíl mezi copyrightem, copyleftem a copycenterem nejlépe vystihuje citát autora tohoto pojmu - Kirka McKusicka:

Z citátu tedy jasně vyplývá, že modifikovaná verze takového softwaru může být vydána pod jakoukoliv jinou licencí (i proprietárního charakteru). Tzn. že např. Apache http server (což je dnes nejkvalitnější a také nejpoužívanější webový server), může být (po modifikaci) součástí jakéhokoliv closed-source řešení (zde je důležité zmínit otázku „modifikace“ díla, obecně se tím rozumí stav, kdy je odvozené dílo prokazatelně odlišné od původního, přitom změna musí být provedena na více jak 5 % tohoto původního díla. Metodiku porovnávání „modifikovaných děl“ podle této definice jsem nikde nenašel, patrně to ale znamená, že -pro software- musí být změněno alespoň 5 % řádek kódu. V každém případě toto porovnávání musí být silně problematické).

Copycenter licence také (z principu) nepožadují přikládání zdrojových kódů k modifikované verzi software.

Public domain

Na takové dílo se nevztahují žádné ochranné instituty. Dílo může být použito pro jakýkoliv účel, může být součástí jakéhokoliv jiného díla, a to i bez uvedení autora původního díla, či dokonce bez jakékoliv informace, že nové dílo obsahuje jiné dílo kategorie public domain.

Public domain vlastně také znamená, že neexistuje žádná osoba nebo instituce, která by na dané dílo mohla uvalit restrikce v podobě nějakých restrikcí v užívání tohoto díla. Dílo se tak (např. dle Wikipedie) stává součástí společenského kulturního či intelektuálního odkazu, a každý jej tak může využívat jakýmkoliv způsobem.

Jak bylo řečeno výše, díla označená jako public domain jsou (co do způsobu manipulace) velmi podobná dílům charakteru „copycenter“. Základní rozdíl je tedy v tom, že v případě copycenteru je znám autor takového díla, a v případě, že to situace bude vyžadovat, může tento autor vydat dílo i pod nějakou jinou licencí, než copycenter. To samozřejmě neznamená, že původní copycenterová licence přestane platit, dílo tak bude dostupné pod oběma licencemi.

Resumé

Z celého textu vyplývá to, co bylo řečeno na začátku. Množství různých licencí, kterými se opatřují softwarové proukty, je velmi pestrý. V tomto textu jsme se věnovali především základním směrům, kterými se licence mohou ubírat. Z prvního pohledu je jasné to, co se prolíná celým světem softwaru: relativně dobře je propracován systém otevřených licencí, tedy těch, pod kterými vznikají komunitní díla (Linux, OpenOffice, mySQL, atp. ). Z komerčních (proprietárních) licencí je tedy nejvýznamější EULA, ve světě otevřeného softwaru zase GPL (aktuálně verze II, verze III je v přípravě, přesto názor komunity na novou verzi není jednotný).

Přehled licencí uvedený v tomto miniseriálu není tedy ani zdaleka vyčerpávající. Pro další zájemce mohu doporučit stránku na Wikipedii, která obsahuje výčet mnoha licencí a zároveň obsahuje tabulku s jejich srovnáními. Například jsme vynechali licence nadace Creative Commons, což je specifická sada licencí, která je předpřipravena tak, aby každý, kdo chce omezit pouze některé právo ke svému dílu, mohl se odkázat již přímo na existující licenci.

25. 5. 2007

Autor: