„Nestahujte hudbu, můžete jít sedět — oko Velkého bratra vás hlídá“

Stahujete hudbu a filmy? Pak je to prý jednoduché. Česká pobočka IFPI si pomocí speciálního softwaru najde ty, kdo stahují větší objemy dat — třeba vás — od vašeho poskytovatele si vyžádá potřebné údaje, a za dveřmi můžete čekat policii.

Stahujte, nenabízejte

Mnozí ze čtenářů vědí, že stahování u nás nelegální není. Pokud na webu člověk narazí na odkaz, který vede na nějaký soubor s audio či video obsahem, a přes další webové rozhraní si jej pro vlastní potřebu stáhne, nic nelegálního nedělá. Zákon totiž porušuje jen ten, kdo autorsky chráněné soubory na web umístil.

Problém vyvstává až u výměnných p2p sítí. Proč? Protože jakmile se k nim chcete přihlásit, musíte ostatním uživatelům rovněž nabídnout něco ke stažení ze svého disku. A limity leckdy nebývají malé. Samozřejmě že můžete sdílet autorsky nechráněný obsah, ale pochybuji, že by někdo nabízel třebas 50 GB rodinného videa.

V tomto případě — když nasdílíte část hudebních a video souborů chráněné autorským zákonem — už zákon porušujete, neboť jej nabízíte k volnému šíření.

Tak odkud se vzaly senzační titulky o odsouzení za stahování hudby? Těžko říct. U internetových verzí zpravodajských deníků se dá pochopit to, že chtějí článek prodat. Přece jen hned první, druhý odstavec v těle zprávy hovořil už o „sdílení“. Nadpis prostě svůj účel splnil. Ten den pouze Český rozhlas přinesl nezkreslenou zprávu, tedy uvedl ji slovy „Odsouzen člověk za sdílení hudby“. Bohužel za pár hodin redaktoři, pravděpodobně pod informační záplavou z internetu, obrátili a „sdílení“ se změnilo na senzační „stahování“. To už ale k večeru internetové servery, spokojené se čteností, nadpisy změnily na „sdílení“.

Bububu

Jak dále média uváděla, Česká pobočka IFPI (Mezinárodní federace fonografického průmyslu) prý vlastní speciální software, který špehuje pohyb na internetu, a sleduje ta připojení, u kterých dochází k velkému pohybu dat.

Už z toho mála, co odstavec výše sděluje, vyvstává několik otázek. Sledování pohybu na síti — někdo by snad mohl namítnout, že takový počin není v pořádku, protože to trochu zavání analogií s odposlechy telefonů, ke kterým není jen tak snadný a samovolný přístup.

Velké objemy dat — větší množství než malé? A to je co? A za den? Měsíc? Nehledě na to, že přenos velkého objemu dat nutně neznamená přenos kopií hudby a filmů. Když si třeba stáhnete obraz instalačního disku linuxové distribuce Ubuntu, přenesete kolem 700 MB dat, což je běžně velikost jednoho filmu nebo asi desíti až čtrnácti hudebních disků v podobě mp3 souborů. Když si ale chcete stáhnout třeba distribuci openSUSE, takových obrazů instalačních CD přenesete rovnou pět (resp. jedno DVD). Rázem jste tak na mušce?

Celé to působí někdy až komickým dojmem. Jako by za každou cenu tyto zprávy měly v lidech vyvolat obavy. Už taková představa Orwellova oka Velkého bratra, který sleduje pohyb na internetu v podobě speciálního softwaru, v někom může vyvolat úsměv. V jiných ale respekt a snad i znechucení.  Určitě není správné, že někteří „nadšenci“ stahují vše, na co přijdou, aby to pak prodávali dále, ale ani tak není správné sledovat a podezírat lidi z trestné činnosti, pokud jejich linka vykazuje přenos většího objem dat. Natož u nich dělat domovní prohlídky a zabavovat počítače.

Nemám, udám

Není to tak dávno, co DVD půjčovny iniciovaly policejní vyšetřování kvůli tomu, že jim klesly tržby. Důvod viděly právě v tom, že mají lidé dnes přístup k rychlému internetu, takže si filmy raději stáhnou, než aby přišli do kamenných půjčoven a DVD si vypůjčili. Jen se tak trochu zapomíná, nebo to majitelé kamenných DVD půjčoven ani nevědí, že dnes existují internetové půjčovny filmů, které vám za poplatek (mnohdy nižší než v kamenných půjčovnách) dovolí stáhnout si film s omezenou životností, ale legálně.

Razie pokračují

Jak jsme vás informovali v pondělí v pravidelném souhrnu novinek (více zde), razie pokračují dále. A podle všeho jejich počet stoupá a stoupat bude. V dubnu bylo provedeno asi třináct domovních prohlídek, při kterých policie zabavila na dvacet počítačů, několik externích disků a stovky CD a DVD nosičů.

Domovní prohlídky jsou u nás v Česku vcelku novou módou. Doposavad se police zaměřovala pouze na firmy, v nichž hledala nelegální kopie programů a operačních systémů Windows, a na prodejce nelegálních kopií softwaru, CD a DVD nosičů — zejména na trhovce.

První větší razie proti domácím uživatelům nastala v prosinci loňského roku, kdy v severočeském regionu policie zabavila čtrnáct domácích počítačů. Zásah iniciovala Česká protipirátská unie a jako první o něm informovala televize Nova. Tento zásah se ale okamžitě setkal s kritickým ohlasem — byl první svého druhu a na sdílení doplatilo pár jednotlivců, byť je jasné, že sdílení je velice rozšířené. Kritické hlasy hlavně ukazovaly na kolejní univerzitní sítě, kde studenti mají bleskurychlý internet, s nímž výměna vida, hudby a programů jen kvete.

Autorský zákon porušujeme úplně všichni

O poplatcích, které všichni odvádíme do kapes členů OSA, se už bavit nebudeme. Nemá to cenu a dobře víme, že ani nic nezmůžeme. Ale když už se bavíme o porušování autorského zákona, je dobré si říct, že jej porušujeme všichni. Pískáte si na veřejném místě? Posloucháte doma muziku nahlas, že je slyšet k sousedům nebo ven na chodník? Zazpíváte si v hospůdce s kamarády u kytary či harmoniky? Takových příkladů je bezpočet, ale výsledek je stejný. Porušujete autorský zákon a hrozí vám odnětí svobody až do výše dvou let. Sice končíme trošku přehnaně, ale kdoví.

25. 4. 2007

Autor: Oldřich Klimánek