Vítejte v novém světě - bez elektřiny...

Kdysi, když jsem ještě bydlel s rodiči na venkově ve vesnici, stávalo se poměrně často, že při bouřce elektrárna vypnula z bezpečnostních důvodů proud.

Teď, bydle na sídlišti v Praze, mi to ani nepřijde – za těch dvanáct let se taková věc přihodila snad jen dvakrát, třikrát. Přece jen jsem si však na dobu svého dospívání vzpomněl, to když jsem si krátce po jedné divoké bouřce pustil na DVD jeden z mých oblíbených sci-fi filmů Útěk z L.A. Je to obyčejná akční blbůstka, "carpenterovka" s Kurtem Russellem v hlavní roli, u níž se dá dobře relaxovat, a jde tam v podstatě o jakýsi přístroj, jímž se dají kontrolovat všechny elektrické sítě na zemi. Stiskem tlačítka je můžete všechny naráz vypnout. Hlavní hrdina přístroj zachrání, zachrání i prezidentovu dceru, a protože ho za odměnu chtějí podrazit a zabít, stiskne tlačítko, do nastalé tmy si zapálí cigaretu a skrze zuby procedí: „Vítejte v novém světě!“ No uznejte, klišé jako hrom – ale jak efektní!

Ten film jsem si pustil, jak jsem byl předeslal, krátce po jedné dost drsné bouřce, která se přehnala nad Prahou, a kdy blesky metaly oblohou a hrom duněl. Pustil jsem si ho i proto, že se mi hlavou honily ony vzpomínky na léta dospívání, kdy jsme měli neustále připravené svíčky a baterky. A hlavně proto, abych si připomněl, co všechno dnes závisí na elektřině, a my si to už ani neuvědomujeme. Jest to zvláštní vlastností lidí, že věci neobyčejné bere po určité době za samozřejmé. Jen si to vezměte, hypotetická situace – vypnuli proud. Co nepůjde v naší domácnosti? Lednička, pračka, počítač, televize, záznamník, věž, video, DVD... Snad jedině walkman nebo MP3 přehrávač na baterky a mobil - dokud i jeho baterce nedojde šťáva. Venku by zhasla všechna pouliční světla (to by měli astronomové konečně radost!), nejezdily by tramvaje, metro. Spousta lidí v nemocnicích je připojena na přístroje, jež by nefungovaly. Spadla by letadla. Prostě katastrofa typu Y2K.

Existuje několik zdrojů energie – nafta, uhlí, atom, voda, vítr, slunce... Přesto se člověk mohl dočíst, že v USA lobují uhelné společnosti za prodloužení svých aktivit, a že s uzavřením nepočítají a že se „uvidí, až budou zásoby skoro vyčerpány“. Jinde lobují ruské a arabské naftařské společnosti. Svět je rozdělen podle toho, kdo vládne nad energií. Kdo má vládu nad některým zdrojem energie, může si diktovat podmínky. Může napadnout sousední stát, vraždit civilní obyvatelstvo, a nikdo s tím nic neudělá. Protože kromě zdroje energie ten stát vlastní například i nesmírně důležitý kov na výrobu nesmírně důležitých karosérií a neméně důležitých aut. I kdyby se objevil jiný zdroj levné energie, neprosadil by se asi ve světe kartelů a uhelných a naftařských lobby. Lidé tíhnoucí k přírodě pak zkoušejí využívat právě tři posledně jmenované síly – vodu, vítr, slunce, ale na větší výkon tyto zdroje nestačí. Auta na sluneční pohon se příliš neuchytila, větrných i vodních elektráren sice po světě pár existuje, ale stačí vyrobit elektřinu jen pro omezené množství lidí.

Sedím tedy dnes v panelovém domě, v bytě, kde po otočení kohoutku překvapivě teče teplá nebo studená voda, kde celý den běží lednička, kde si můžu naprogramovat video nebo DVD rekordér, pustit si počítač a napsat do něj třeba tenhle článek (jak já ho z něj vydoluji, až nepůjde elektřina?), kdybych byl jo rozmařilý, můžu si jej vytisknout na tiskárně a nebo ho dokonce jako spam rozeslat asijským a jihoamerickým bratrům spammerům (kdyby neměnili chudáčci co 15 sekund e-mailovou adresu).

Najednou mi to nepřijde jako samozřejmost. Neberte to jako chválu panelových domů. Jde mi o to, že lidstvo dokázalo spoustu věcí, nad nimiž bychom se občas, alespoň při bouřce, mohli zamyslet, a nebrat je zas za takovou samozřejmost. Aby pak totiž nepřišel nějaký hrdina z klišovitých sci-fi filmů, nestiskl tlačítko, a zapaluje si cigaretu neprocedil do nastalé tmy skrz zuby: „Vítejte v novém světě!“

10. 3. 2007

Autor: Jan Lipšanský