Windows Vista – uživatel pláče

Dnes, 1. března 2007, vyšly oficiálně Windows Vista CZ pro koncové zákazníky. Máme se nač těšit? Několik novinek v systému znamená skutečnou revoluci. A to nejen ve světě IT. Bohužel.

O DRM zabudovaných přímo uvnitř Windows Vista se mluví již velmi dlouho, přičemž asi posledního půl roku (jak se postupně zpřesňují informace o vydávaných Vistách) je již dostatek materiálů k tomu, aby mohla být provedena detailnější analýza. S tou přišel na konci roku 2006 Peter Gutmann (bezpečnostní odborník na univerzitě v Aucklandu). Svou prací strhl obrovskou lavinu zájmu o tuto oblast. Následovaly další rozbory a téma se samozřejmě nevyhnulo ani českému internetu (např. blog Webtrhu). O co tedy vlastně jde?

Pokud máme závěry z celosvětové diskuse nějak zobecnit, dalo by se nejspíš říct, že Microsoft nešel v případě Visty na ruku komfortu a pohodlí uživatelů, jak tvrdí ve své tiskové zprávě. Systém mechanismů zabudovaných v jádře Visty obsahuje několik nepříjemných novinek, které jsou zaměřeny proti kopírování tzv. chráněného obsahu (např. audio a video obsah ve vysokém rozlišení).

Celý systém je technicky dobře popsán ve výše zmíněném článku, zde se omezme jen na velmi jednoduchý popis (nepřesnosti jsou způsobeny záměrným zjednodušením). Narazí-li Windows Vista na pokus o přehrání média majícího charakter chráněného obsahu, jsou automaticky na vašem PC zablokována veškerá „nezabezpečená“ rozhraní, u kterých by hrozilo, že je můžete použít k překopírování  obsahu tohoto média (např. digitální zvukový výstup).

Vzhledem k tomu, že tímto by vypadl ze hry prakticky všechen HW, který většina z nás používá (např. monitory, zvuk. karty), existuje ve Vistách možnost tento obsah přehrát, nicméně tento nejprve projde zvláštní metodou degradace a opětovného sestavení. Výsledkem je méně kvalitní výstup. Aby mohlo být prakticky rozeznatelné, které digitální zařízení je zabezpečeno a které nikoliv (jak z hlediska HW, tak jeho speciálně připravených ovladačů), přichází na řadu zvláštní způsob certifikace každého zařízení (např. grafické karty). Certifikát je udělen údajně ve chvíli, kdy zařízení prohlásí za bezpečné nejméně tři hollywoodská studia.

Tento postup je součástí standardu AACS (Advanced Access Content System), který je vyvíjen společnostmi Disney, IBM, Intel, Matsushita, Microsoft, Sony, Toshiba a Warner Brothers. Pravidla stanoví mj. i to, že pakliže společnost, která vyrábí např. grafickou kartu, neobdrží certifikát na svůj výrobek, nebo se jinak prohřeší proti pravidlům AACS (teoreticky možná ani nemusí jít o její core business), například přestane platit obnovovací poplatky, může se stát, že když spustíte svůj PC, nebude vám nadále grafická karta fungovat.

Jak bývá v oblasti IT zvykem, tohle samozřejmě nestačí a Visty obsahují další stupeň ochrany. Představme si např., že si zakoupíme zařízení s certifikací pro Visty, ale napadne nás, že si je s pomocí domácího nářadí upravíme tak, že příslušný signál z něj vyvedeme. I s tímto samozřejmě nový systém počítá, a obsahuje mechanismus, který neustále kontroluje všechna inkriminovaná zařízení a vyhodnocuje, jestli k takovému zacházení nedochází. Pokud tomu něco nasvědčuje, uzamknou se všechny uživatelské vstupy a resetuje se celé grafické rozhraní systému. Jak už to ale bývá, nic není dokonalé, a v tomto případě údajně může být např. i mechanický otřes počítače (majitelé notebooků pozor) vyhodnocen jako pokus o uloupení chráněného obsahu.

Asi nikdo z nás nemusí být velkým odborníkem na technologii nebo na trh s IT a může nám vyplynout několik závěrů:

●        Výrobce, který se z nějakého důvodu odmítne certifikovat pro AACS, ať už z toho důvodu, že nechce svůj HW nijak chránit, nebo vyvíjet speciální ovladače, které by zamezovaly „krádeži“ obsahu, mají smůlu – s jejich HW Windows odmítne komunikovat.

●        Náklady na certifikaci, vývoj a poplatky ze strany společností takto prosazujících DRM zvýší cenu těchto zařízení a sníží prostor pro konkurenční boj mezi společnostmi.

●        Jak neustálá kontrola systému všech svých rozhraní, tak např. i degradace a znovusestavování obrazu si uloupnou značnou část systémových zdrojů, které by mohly být využity hospodárněji.

Toto není úplný, toliko ilustrativní výčet všech důsledků, které nová politika nejspíš přinese. Co říci na závěr? Osobně si dovolím jednu předpověď: Microsoft podle mého názoru trochu přecenil sílu setrvačnosti. Proč? Protože (zcela bez emocí) tvrdím, že jediný důvod, který většinového uživatele PC drží u Windows, je právě setrvačnost. Vezměme si např. dobu mezi vydáním Win XP a Win Vista. Dopustím se sice vulgárního zjednodušení, ale z pohledu čistě uživatelského všechna „vylepšení“ ve Vistách nejsou nic, co by nezvládly malé, často sharewarové utilitky pro Windows XP. Pokud bychom Visty brali jako jakýsi bonusový balík k XP, pak nemám námitek, ale na 7 let práce tak velké společnosti jako je Microsoft, je to žalostně málo (to nepočítám, že nové rysy jsou k nerozeznání od toho, co vymyslili konkurenti).

Na druhé straně, systémy založené na GNU/Linux za tuto dobu urazily obrovský kus cesty, a dle mého názoru opět z pohledu čistě uživatelského již dnešní verze oblíbeného grafického rozhraní pod Linux – KDE verze 3.5 (v kombinaci s 3D plochou projektu Beryl) může Vistám směle konkurovat (to nemluvím o chystaných KDE verze 4, od kterých si celý linuxový svět slibuje opravdu hodně).

Suma sumárum, otázka zní takto: má Microsoft tak silnou pozici, aby Visty obhájily pozici nejpoužívanějšího operačního systému? Že by nejčerstvější zprávy o slabé prodejnosti Visty ve světě o něčem vypovídaly?

1. 3. 2007

Autor: