Úvod > Články > Evropská optika nic moc

Evropská optika nic moc

Minule jsme si prověřili optické přípojky v asijských zemích a v USA. Dnes se sneseme na zem a podíváme se, jak v této konkurenci vypadá situace v Evropě. Nic moc.

Zatímco v Japonsku již počet optických přípojek překročil počet DSL a tvoří přes 80% přípojek FTTx světa, Evropa výrazně zaostává v jejich budování. Ani za dva roky nebudeme mít tolik optických přípojek jako Japonsko předloni, které v současnosti má čtyřikrát více FTTH přípojek než celá Evropa a propast rychle roste (počty obyvatel si srovnejte sami: půlmiliardová Evropa versus čtvrtinové Japonsko). Důvodem je v Evropě nejen ekonomická stránka věci, ale především nejisté regulační prostředí, o čemž jsme hovořili v článku Optice se v Evropě prostě nedaří (zatím), a související omezené konkurenční prostředí na trhu se širokopásmovými službami.

Evropané stále na optickou přístupovou síť hledí pouze „optikou“ rychlých přípojek. Ale optická síť by se měla stát jakousi distribuční komoditou pro moderní společnost, neposkytující pouze přístup na internet, ale mnohé další služby nemožné prostřednictvím jiných přípojek. Telework, e-learning, e-health, bezpečnost domácnosti či zábava (hry, HDTV, video) díky optice mohou být každodenní realitou.

Počet uživatelů FTTx se v Evropě pohybuje kolem 800 tisíc, přičemž optická přístupová síť již dosahuje k 2,5 miliónům domácností. Přitom prakticky všichni uživatelé FTTx se nalézají pouze v pěti zemích: Švédsko, Itálie, Dánsko, Holandsko a Norsko, takže tu rázem máme velmi zajímavý příklad digital divide. Pokud se již provozovatelé vydají cestou budování optické přístupové sítě, volí cestu nejmenšího odporu, tedy nejnižších nákladů: FTTN/FTTC (Fiber-To-The-Curb), které – jak bylo uvedeno v pondělním článku – ovšem dlouho splňovat nároky uživatelů opět nebude. 50 Mbit/s je maximum, které VDSL2 může nabídnout, a to jen na velice krátkou vzdálenost. FTTN proto nelze považovat za nic méně a nic více než jen dočasné řešení využívající o něco více optiku než klasické xDSL.

Dvě třetiny projektů optických přípojek jsou malého měřítka, týkají se typicky města či malého regionu, a stojí za nimi většinou městské úřady, místní správa (typicky v partnerství se soukromým sektorem) nebo distribuční společnosti, nikoli telekomunikační provozovatelé. Nejen malá města, ale i metropole se díky svým magistrátům mnohde mohou těšit na optické připojení. Do budování síťové infrastruktury se pouští magistráty hlavních měst, jako jsou Amsterdam (pro 450 tisíc domácností), Vídeň (pro 950 tisíc domácností), Paříž nebo Reykjavik (80 tisíc domácností). Jako důvody uvádějí, že optická infrastruktura poskytne službu obecného ekonomického zájmu a že telekomunikační trh v budování této infrastruktury selhal. Většina projektů je na tzv. horizontálně integrované bázi, kdy vybudovanou infrastrukturu provozuje jiný subjekt než vlastník a infrastruktura je otevřená nejrůznějším poskytovatelům služeb (viz obrázek).

Obrázek: Struktura otevřené sítě

Evropští provozovatelé

Namátkou se podívejme na dva dominantní a jednoho konkurenčního provozovatele:

Telefónica zkouší FTTH v Madridu s využitím různých úrovní kabeláže v domech včetně technologie moderního zafoukávání optických kabelů. Jejich řešení využívá technologii EPON, ale přestože FTTH se ukázalo jako schůdné, žádné konkrétní plány rozvoje FTTx společnost nemá.

France Telecom zkouší – ve srovnání s Asií kapacitně omezené – optické přípojky nejen v Paříži, ale také na Slovensku (ve spolupráci s Orange). Ve francouzské metropoli za cenu 70 eur měsíčně nabízí 100 Mbit/s symetrickou troj-službu (data, hlas a video), přičemž video služba zahrnuje dva HDTV kanály. Mezi dodavateli figurují francouzští výrobci Alcatel (zařízení pro GPON síť) a SAGEM (směrovače/brány).

Zajímavější je ale projekt konkurenčního provozovatele Free (součást Iliad Group), který v Paříži hodlá získat do pěti let 4 milióny zákazníků, a to na základě nemalé investice do optické přístupové sítě ve výši miliardy eur (v optické síti bude použita technologie Cisco Ethernet FTTH). Služby po FTTH bude nabízet za stejnou cenu jako DSL, tedy 29,99 eur měsíčně, ovšem za kapacitu minimálně 50 Mbit/s a balíček služeb jako HDTV, VoD, multimédia a Web 2.0.

FTTH nás (snad) nemine

Podle FTTH Council Europe by se ovšem do budování optické infrastruktury měli evropští provozovatelé pustit co nejrazantněji. Stále rychleji jim ujíždí vlak ve srovnání se světem a navíc chybějící konkrétní plány odsouvají nástup optických přípojek daleko do budoucna, protože infrastruktura stojí prostředky i čas. A přitom FTTH nakonec stejně bude jediným trvanlivým řešením, protože ještě vloni 22 Mbit/s doporučovaných analytiky Analysys jako ideální kapacita pro domácnost ani v Evropě nebude dlouho stačit (nemluvě o tom, že jinde již využívají kapacitu 100 Mbit/s – 1 Gbit/s).

Ale míček je nyní prostě na straně Evropské unie a následně regulátorů, protože je třeba stanovit efektivní pravidla pro nastartování zdravé soutěže v oblasti budování i využívání optických místních smyček. Poučení by se dalo nalézt třeba právě v rozhodnutí amerického regulátora z roku 2004: optická přístupová síť typu FTTC v dosahu do 500 stop od zákazníků je vyjmuta z požadavku na její otevření konkurenci (unbundling). Takové regulační prázdniny by rozhodně napomohly investicím velkých provozovatelů do FTTH v Evropě. Malí poskytovatelé služeb by ale na druhou stranu poněkud ostrouhali. Najít kompromis není tak jednoduché.