Hezké sobotní poledne a dobrou chuť, pokud právě obědváte...

Jak se říká, národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. A jsem si jist, že do určité míry to platí i v publicistice. I publicista/novinář má takového čtenáře, jakého si zaslouží.

V určitém souhlasím s Milošem Zemanem, a trošku sdílím jeho názor ohledně jakési české novinářské žumpy. I když já bych to úplnou žumpou nenazýval. Nic není černobílé, ale pravdou je, že zprávy a články leckdy vypadají tak, jak by vypadat neměly. Je mi sice jasné, že Miloš Zeman hovoří o něčem jiném než o publicistice technologické či vědecké, ale vše souvisí se vším.

Nedávno mi Miloš opět vykouzlil úsměv na tváři, to když napsal „...představa novináře houpajícího se na oprátce ve mně vyvolává slastné chvění (idiotům nemajícím smysl pro černý humor zde nabízím důvod k pohoršení)...“¹⁾

Nedivím se některým čtenářům, že pod články vkládají příspěvky, v nichž vyjadřují svou nespokojenost s úrovní novinářovy práce. Tu a tam se opravdu nedá nic jiného než si zanadávat. Sám vím, že úplnou tragédií jsou články, jež původně vyšly v cizím jazyce a které redaktor přetvořil do češtiny jak s původními faktografickými chybami, tak hlavně s nepochopením a slovními paskvily pramenícími z neznalosti v oboru.

Avšak krom „svátečních“ rýpalů, kteří tu a tam opraví nepřesnosti v článku nebo — což je vítáno — článek svými poznámkami rozšiřují, se po končinách internetu toulají různá individua, která nadávají a komentují úplně vše, nehledě na to, co sami vědí. Člověk se mnohdy nestačí divit, jak někteří čtenáři během dne stihnou okomentovat rozličné rubriky. Od ženských problémů, přes ekonomiku až ke globálnímu oteplování a relativistické astrofyzice — všude tam člověk narazí na „fundované“ názory, analýzy a rady, jak psát, co psát, o čem psát, co je špatně a k čemu to všechno vlastně je, názory, které pocházejí od jedné a téže osoby (která píše pod stejnou, zaregistrovanou přezdívkou, nebo — naivně — přezdívky mění). Na jednu stranu je redaktor určitě rád, že má své pravidelné čtenáře, kteří tráví na „jeho“ serveru prakticky celý den, ale na stranu druhou musí někdy nevěřícně kroutit hlavou.

S tou kvalitou komentářů to je však leckdy horší než s kvalitou článků. Sám, coby publicista léta zaměřený na moderní fyziku a kosmologii, se leckdy nestačím divit. Obecně ale platí, že čím „odbornější“ server/časopis (se zaměřením na určitou oblast), tím slušnější čtenáři. Největší výskyt lidových myslitelů, nepochopených géniů a rýpalů je v mediích obecných, které obsahují mnoho tématických rubrik.

Nedokážu si přesně představit, co se odehrává v hlavách čtenářů, kteří se rozhodnou opravit autora článku a vysmát se jak jemu, tak i celému serveru, byť sami netuší, o čem vůbec hovoří. Když jsem se rozhodoval, co v tomto sobotním — oddychovém? — článku (jeho části) budu přesně psát, chvílemi jsem si myslel, že prostě vyberu perly z komentářů čtenářů a nějak je okomentuji, aby logicky navazovaly na články, k nímž patřily. Tahle myšlenka ale ihned padla, neb není možné se piplat ve všem, co za ta léta někteří jedinci do komentářů lopatou naházeli, a už vůbec není myslitelné to podat tak, aby útržky navazovaly na všemožné články — to bych musel o každém článku snad hovořit zvlášť. Chach. To se mi nechce a nechci ani nudit.

Ale jeden ukázkový příklad bych přece jen uvedl. Málo komu se totiž podaří udělat ze sebe, s prominutím, vola — byť anonymního — takovým způsobem, jak se to povedlo čtenáři zpravodajského serveru iDnes, který tam nechal své dílo pod přezdívkou Cool.

Jde o to, že jsem napsal článek o vlivu globálních klimatických změn na počet rekordně teplých dní. Původní vědecký článek zkoumal počet rekordně teplých dní ve Filadelfii — tyto údaje nedávno stejní autoři použili ke srovnání s pražskými údaji. Není důležité, o co přesně šlo, jen byste měli vědět, že se jednalo o statistické zpracování a srovnání teplotních rekordů v Praze a Filadelfii s určitým matematickým modelem, v němž vědci hledali stopu vlivu globálního oteplování. Někteří čtenáři chtěli vědět víc, takže jsem jim poslal odkaz na původní „filadelfský“ článek umístěný v archivu Cornellovy univerzity. 

Ctihodný pan Cool asi v přesvědčení, že jsem idiot, který nečetl původní vědecký článek a který neví, o čem mé vlastní články jsou, vše uvedl na pravou míru a dokonale, krátce a výstižně vše vysvětlil mně i čtenářům.

Žádný Klementinum, ale Monte Carlo!

Nechci vypadat jako rýpal, ale pokud se bavíme o článku od Rendera & Petersona, který je třeba zde: http://arxiv.org/PS_cache/physics/pdf/0509/0509088.pdf, tak tam srovnávají Philly s Monte Carlem a ne s Prahou.

...jak se říká: „Shit happens... a na iDnes denodenně.“

Ono Monte Carlo má s monackým Monte Carlem asi tolik společného jako s Karlem. Monte Carlo, které čtenáři Coolovi padlo do oka v abstraktu článku, je totiž výpočetní algoritmus, metoda používaná k simulacím chování rozličných matematických systémů (ale ano, v historickém kontextu zde spojitost s Monte Carlem je).

Musel jsem si udělat ihned snímek obrazovky a až mi někdy bude úzko, zase mi roztáhne pysky od ucha k uchu.

Samozřejmě že tento čtenář není jediným na světě, kdož se takto škaredě seknul. Těch je opravdu dost. Bez jakýkoliv znalostí dané problematiky rozdávají rady, a co hůř, ještě nadávají na úroveň serverů a tištěných médií. Roztomilé.

Jsem si vědom, že spousta článků je nepřesných (ano, vím to o svých článcích). Je to dáno tím, že popularizační jazyk (ve vědě) a uživatelský jazyk (v článcích o IT) je takový, aby článek oslovil co nejširší okruh čtenářů. Článek s „bulvárnějším“ nadpisem prostě přitáhne více lidí. „Bulvarizace“ obecných médií či serverů zaměřených na širší okruh čtenářů je jen odrazem čtenářů samých...

A tak, milý čtenáři, divíš se nám, pisálkům, že někdy jsme takoví, jací jsme? :-) Jak má část článku začala, tak také skončí — ono totiž i čtenář má takového publicistu, jakého si zaslouží. ;-)

10. 2. 2007

Autor: Oldřich Klimánek