Chovejte se legálně a budete po zásluze potrestáni

Vyprávěl mi tuhle kamarád, jak se jakožto čestný občan chtěl zachovat legálně a stáhnout si písničku ze serveru i-legálně. Jé, ten nadával!

Už jsme zde několikrát psali o aktivitách protipirátských organizací – např. tady nebo kontroverzněji zde.

Rovněž jsme se zmiňovali o tom, že distributoři DVD záměrně poškozují originální disky, aby nešly kopírovat. Že jde o krátkozraké opatření, o tom svědčí spousta internetových stránek, kde postupy ke zkopírování disků najdete. A vyšlo nám, že bit je jen a jen legální kupující – koupí si za nemalé peníze zmršený produkt, a navíc ještě si musí užít před spuštěním filmu protipirátských trailerů, varovacích obrazovek a podobných aktivit, které jsou podobně účinné jako tzv. hovnocucy na psí výkaly na sídlištích.

Protože legálně kupující samozřejmě disk kopírovat nebude a podobná varování ho jen zdržují od projekce (markantní zdržení nastávají u dětí), zatímco piráti podobné obrazovky rovnou vyextrahují a ani je nečtou.

Nedosti na tom. Tuhle si kamarád stáhl legálně hudbu ze serveru i-legalne.cz. Zaplatil za písničky – a od té chvíle mu začalo doslova martyrium. Jediným nabízeným formátem totiž bylo pouze WMA, ne rozšířenější MP3.

„Jsou hloupí?“ říká kamarád. „Ne všechny MP3 přehrávače přece umí i WMA.“

Aby si mohl písničku stáhnout, musel zadat různé, poměrně dlouhé kódy, složené samozřejmě ze zmatené směsi čísel a písmen. A pak čekal – kódy se ověřovaly, ověřovaly, deset minut pryč, stále se ověřovaly. A hurá, po více jak deseti minutách si mohl stáhnout soubor do počítače.

Hned se jal přesunout jej do MP3 přehrávače, jejda, to si dal! Nešlo to. Všechny tyto soubory totiž mají DRM ochranu proti kopírování. Jestliže si legálně stáhnete písničku (u jiných serverů a služeb film), je určena jen a jen pro ten který počítač. Na něm si ji (jej) můžete pouštět, jinde a jinak ne.

„Jenže ani to není až tak košer,“ potěšila kamaráda jeho kamarádka. „My museli přeinstalovat grafickou kartu. A ejhle, soubory taky přestaly fungovat! Jakákoliv instalace nebo reinstalce čehokoliv v počítači se totiž přes DMR bere jako kopírování na jiný počítač.“

„Ale to je přece blbost? Počítač je počítač, jedna mašina, jeden harddisk, jeden operační systém.“

„Ne. Však to zkus. Reinstalací třeba té grafické karty jsi pirát, protože jsi v podstatě vytvořil nový počítač.“

„No a k čemu mi je písnička v desktopu, u kterého pořád nesedím? Člověk ji spíš chce mít v přenosném zařízení. Ale MP3 přihrávač k webu nepřipojím!“

„To nikoho nezajímá. Pro ně jakékoliv kopírování je trestné.“

„I pro osobní potřebu?“

Kamarádka pokrčila rameny.

Kamarád stál nešťastně nad písničkami, které si legálně, pracně a zdlouhavě stáhl. MP3 přehrávač v ruce. Pak, v podstatě donucen okolnostmi legálního počínání, také pokrčil rameny, zadal do vyhledávače „odstranění DRM“, během pěti minut měl prográmek, který udělal jen frrrnk a DMR ochranu odstranil, nahrál si písničky do MP3 přehrávače, smazal na desktopu a příště použije nějakou P2P síť – nebude muset nic vyplňovat a stáhne si písničky o hodně rychleji.

Tak si člověk někdy říká, jestli tedy ta úporná snaha o legálnost a tlak na kupující, aby se chovali legálně, není častěji kontraproduktivní. Vezměte jen ta CD, která před časem byla tak chráněna, že jste je nespustili třeba v přehrávači v autě. Tehdy z toho byla slušná aféra a CD o svou nesmyslnou ochranu, která v podstatě bránila si legálně CD pustit, přišla.

Jen se člověk bojí, co bude dál? Co se ještě vymyslí, aby nám ta legalita byla vnucena? Ostatně, pirátství se tím stejně nezabrání.

26. 1. 2007

Autor: Jan Lipšanský