Babylon to s vámi myslí upřímně

Víte, co je to Orion? Nemrazí vás v zádech, když slyšíte slovíčko „láska“ ? Pokud ne, patrně jste z těch šťastnějších, kteří si udržují zdravý rozum. A to myslím upřímně...

Jednou z nejaktuálnějších civilizačních nemocí je mimo stresů a pocitů méněcennosti úžasný pojmový babylon, který jsme si kolem sebe vypěstovali, a hýčkáme jej, seč nám síly stačí. Ano, možná je to hloupost, ale za zamyšlení to stojí. Ruku na srdce, kdy se vám naposledy stalo, že za vámi přišel kolega s prosbou, abyste mu např. půjčili špunty? Nebo zkrátka kdy na vás promluvil někdo, a vy z jeho jedné nevinné věty měli pocit, že si z vás buď dělá legraci, a nebo jste spíše se svým slovníkem zůstali v časech Josefa Dobrovského?

Upřímně řečeno, zvláště v poslední době mívám tento pocit docela často. Čím to je? Buď opravdu v jistém věku přestáváme stačit držet tempo s moderním jazykem (proboha, snad ne před třicítkou...), nebo se děje něco jiného. Pravda bude asi tak trochu v obou. Já si to uvědomil ve chvíli, kdy velmi mladá dcera mého kamaráda měla plynnou čtvrthodinovou přednášku na téma nejnovější bulvární klípky z hollywoodského zákulisí. Nejen, že 2/3 jmen, o kterých mluvila, jsem vůbec neznal, ale místy jsem měl pocit, že nerozumím ani některým slovesům. Když dále vyšla najevo skutečnost, že pro ni Orion znamená jenom značku dobré čokolády¹⁾, námět k úvaze byl na světě...

Jde o zcela paradoxní situaci: dnes, kdy (podle jednoho výzkumu) jedno denní číslo The New York Times obsahuje tolik informací, co průměrný člověk 16. století nezískal za celý život; dnes, v době internetu, se naše světy naopak zcela rozcházejí a to které slovíčko, pro jednoho naprosto běžné, může pro druhého znamenat archaismus, či hůře, může asociovat zcela něco jiného. Přestáváme si rozumět?

Pakliže bychom v úvaze pokračovali, můžeme najít i jiný zajímavý jev. Např. posun ve významu slovíček. U některých je to dáno bouřlivým sociálním vývojem (např. termín demokracie za posledních 150 let nabyl údajně více jak 17 významů), u jiných prostě tím, že se stalo obětí historie (např. slůvko kolaborovat u nás vyvolává velmi negativní emoce, ačkoliv jeho správný význam byl podobný spíše slovu spolupracovat), a další, v dnešní době nejrozšířenější skupinu, tvoří ta slova, jejichž význam ohnula či zcela deformovala všemocná reklama.

Zde jde především o termíny, které se vztahují k lidským citům, jako je líbit se, milovat, cítit a podobně. Nevím jak ostatní, ale já se snažím podobným „vymačkaným“ termínům vyhýbat. Představa, že za měsíčního svitu na lavičce v parku budu např. své dívce recitovat do ouška podobné vyčpělé věty jako v reklamních sloganech nebo internetových bannerech, mne staví do nebezpečí, že tato mediálně zdatná slečna si situaci asociuje s aktuální reklamou na prací prášek či prostředek na nádobí.

Další příklad: jak dlouho ještě nebudu smět používat větu, že něco myslím upřímně? Přestože to není zrovna věta, kterou bych používal nějak často, občas jsem se dostal do situace, kdy by se její použití hodilo, avšak k okolnostem by bylo minimálně nevhodné, dokonce by mohlo působit zcela kontraproduktivně. Pak nezbývá nic jiného, než použít některý z podobně vyznívajících termínů. Ještěže je čeština tak bohatým jazykem...

Svět se mění, a rychlost změn nabírá na obrátkách. Napadá mne cimrmanovská úprava teze „Kdo chvíli stál, už stojí opodál“. Daní za to všechno je mj. i ta skutečnost, že možná přijdeme o schopnost si porozumět. V případě babylonské věže to byl zásah zhůry. My jsme lepší, pomůžeme si sami.

^{1) a) Orion, astr . výrazné souhv. zimní oblohy (s hvězdami Betelgeuze, Mintaka, Bellatrix a Rigel). b) Podle řecké mytologie statný a sličný lovec, jehož otcem byl Poseidon, vládce všech vod. Jeho matka byla náruživá lovkyně z družiny bohyně lovu Artemidy.}

27. 1. 2007

Autor: