Blábol o rekordních SMSkách

Každý rok po Vánocích a po Novém roce pošlou PR agentury novinám bláboly svých klientů o rekordním počtu odeslaných SMSek, e-mailů a kdoví čeho. Řekněte, koho to zajímá?

Reklamní a public relations agentury podle mne mluví naprosto cizím jazykem, asi jako kdybych si povídal s Křovákem (Křováci prominou, nechtěl jsem je urazit). Já ty agentury chápu, žijí z toho, že musí prodat svého klienta v co nejlepších barvách, s pozlátkem a nejlépe nějakým bonusem navíc.

Ale když v televizi sleduju reklamu, kde mi mobilní operátor slibuje volání za jednu korunu, ale nedá mi šanci si přečíst všech dvacet řádků uvedených nečitelným drobným písmem (přece si kvůli nim tu reklamu nebudu nahrávat a pak pracně študovat ten nejmenší možný font), tak bych jim dal na zadek.

Někteří z nás třeba četli Bibli – tam se píše takové moudré řekněme přísloví, že vaše řeč budiž ano – ano, ne – ne. Tím se myslí, že prostě řeknete všechno a všechno na rovinu. Mobilní operátor mi ústy své reklamky řekne jen jednu část informace (jako kdysi ve svém nedělním zhůvěřilém one man show jistý Železný), ale zatají mi, že tyhle výhody budu mít, když... A následuje seznam skoro nesplnitelných požadavků, případně splnitelných, ale při pouhém sečtení nákladů na pořízení této výhody zjistím, že bych do toho každý měsíc vrazil daleko víc. Znáte tu povídku Šimka a Grossmana, kde zazní dnes okřídlená věta „Nechci slevu zadarmo“?

Je to hezké, když mi různí operátoři přes různé pohůnky (reklamní agentury a novináře) sdělí, jak moc vydělali oni na těchto Vánocích a Silvestru díky tomu, že nás stále víc využívá mobilní a komunikační technologie a novinky, ale co z toho mám já? Jedinou fér reklamou dnešní doby mi přijde ta Čtvrtníčkova, ale i tam je samozřejmě skryté kopyto (totiž – kolik z vás má Oskara, vlastně Vodafone, a kolik lidí tak moc smskuje imrvére o víkendu?).

(Mimochodem, na internetu se dá dohledat historka o tom, jak tahle reklama vznikla. Nevím, nakolik je pravdivá, ale prý obě reklamní agentury obou mobilních operátorů nezávisle na sobě vymyslely po třech měsících tvrdě placené práce stejný spot – jak chlápek prochází ročními obdobími. Nehledě na to, že podobný nápad použili tvůrci filmu Notting Hill, přece jen nejde na trh přijít se dvěma velice podobnými reklamami na dva různé výrobky. A tak někoho napadlo oslovit Čtvrtníčka, když je teď tak v kurzu díky Ivánkovi. Za zlomek ceny placené reklamním agenturám vytvořil onen dnes již slavný a populární spot přímo na místě v ateliéru – údajně za deset minut).

Zas na druhé straně jsou reklamní pracovníci chudáci – mají zkušenost, že nejlepší nápad je ten první nápad. Ale klient chce další a nové verze, v průběhu práce mění zadání (v tomhle byl slavný Český Telecom, který dal dejme tomu zadání na levné telefony pro pevnou linku a po několika údajně nutných změnách vyšel inzerát na dejme tomu fialové telefonní budky). Takže se pořádají briefingy, brainstormingy, meetingy (zdravíme Vedoucího od Chinaski), nápady a úsilí mnoha textařů a copywriterů jde vniveč, jak vymýšlejí nové a nové možnosti, časem už i blbiny a kraviny, aby po třech měsících usilovné práce a hektolitrech vypité kávy klient milostivě vzal hned tu první verzi reklamy.

Ostatně, lidé dnes programově reklamu vypouštějí. Opera i Firefox umí reklamní obsah internetu jednoduše blokovat. Když se objeví reklamní blok v televizi, jdou si lidé zakouřit, udělat kafe, vyžehlit prádlo, odskočit. Však také v zahraničí začínají vymýšlet tzv. targeting reklamu – zaměřenou přímo na vás. V nějakém dotazníku vyplníte své koníčky a šup, už se to s vámi veze a můžete skončit jako postava v podání Toma Cruise ve filmu Minority Report (kdo film neviděl, reklamní robot mu při vstupu do metra oskenuje rohovku /nebo duhovku?/ a pak ho osloví jménem a už to jede: „Možná by tě, Tome, zajímala tato nabídka...“)

Zadavatelé reklam se již nesoustředí na televizní spoty (mimochodem dost finančně nákladné, za ty peníze by leckdy vznikly dva tři české celovečeráky – i když české filmy raději ne.), ale sponzorují různé adrenalinové sportovní akce, mají reklamy na snowboardech a lyžařských tratích, případně se nenápadně vsunují do tanečních klubů apod.

Ale to jsem již hodně odbočil. Prostě by mne zajímalo, kdy podle vás vydal nějaký mobilní operátor nebo internetový poskytovatel reklamu či tiskovou zprávu, jež by vás potěšila? Nad níž byste se zamysleli, že to je skutečně výhodná nabídka? Nebo spíše šlo o reklamy, kde jste toužili po oné výhodné nabídce nebo bonusu, ale při seznámení s podrobnými podmínkami zjistili, že se vás vlastně snaží operátor ještě více oškubat? Že následně platíte spíše víc? (Pokud tedy netrávíte hodiny porovnáváním různých tarifů a nevoláte pak od x-té hodiny ze sítě jednoho operátora, o víkendech od jiného a mezi tím od třetího.)

Moje osobní zkušenost je spíše negativní, a tak již předplacenou kartu neměním a když se v novinách objeví kydy o rekordních počtech SMSek a e-mailů, je mi to srdečně jedno. Protože my jsme za svými příbuznými zajeli vlakem a popřáli jim osobně.

P.S.: Mne osobně v uplynulém roce potěšily čtyři reklamy. Jsou rozhlasové. Jejich závěrečný slogan zní: „Kraviny mě nezajímaj‘.“ A všechny čtyři si můžete stáhnout zde.

6. 1. 2007

Autor: Jan Lipšanský