Hamachi – doma všude po světě

Stalo se vám, že jste chtěli přenést data mezi počítači, které nemají veřejnou adresu? Hamachi vám umožní zdarma vybudovat vlastní soukromou síť dostupnou odkudkoliv.

Poznámka na úvod: Znalce japonštiny možná název mírně vyděsil – ano, jedná se skutečně o počítačový program, nikoliv o vaši oblíbenou pochoutku. Přesto však – dovoluji si tvrdit – nejeden z milovníků suši může i tomuto řešení přijít na chuť, neboť, jak praví klasik, nejen chlebem živ jest člověk.

Trocha šedé teorie

Proč nejsou všechny počítače dostupné odkudkoliv? Jednak to může být záměrně z důvodu bezpečnosti, jednak také proto, že protokol IP ve své dnešní podobě nedisponuje dostatečnou zásobou adres tak, aby každý počítač měl svou vlastní. I s přihlédnutím k tomuto dnes běžně používáme pojem lokální síť, tedy taková síť, jejíž adresy jsou unikátní pouze v jejím rámci, a navenek jsou reprezentovány pouze (zpravidla jednou) veřejnou adresou (analogii můžeme nalézt: např. v rámci každého domu se můžeme adresovat pomocí jednoduché věty „byt číslo 12“, ale zvenčí má dům adresu jedinečnou).

Zde přicházejí ke slovu technologie obecně nazývané VPN, neboli virtuální privátní sítě. Jejich základní filozofií je umožnit se počítači připojit do lokální sítě, která je ovšem provozována prostřednictvím veřejné sítě.

Pokud se tedy uživatel hodlá připojit do VPN, stačí kontaktovat VPN server, navázat s ním spojení, a můžeme bez problému fungovat. Tento postup je vhodný například ve chvíli, kdy se z domu připojím do podnikové sítě, protože některé služby (např. databáze zákazníků) není veřejně dostupná.

Dále, většina sítí je chráněna proti útokům bránou firewall, která neumožňuje vytvořit spojení mezi dvěma počítači, pokud je pokus o spojení proveden „zvenčí“. Přímé připojení k počítači, který je uvnitř lokální sítě, tedy nepřichází v úvahu. Co když ale potřebuji propojit dva (či více) počítačů s tím, že nemám k dispozici svůj VPN server?

Hamachi přichází

Zde se již hlásí ke slovu Hamachi. Princip je velmi jednoduchý; služba nabízí zcela veřejný VPN server, takže se stačí připojit z jednoho i druhého počítače (oba počítače tedy kontaktují server, což je zcela korektní operace, např. principiálně podobná obyčejnému prohlížení webových stránek).

V tuto chvíli tedy existuje vytvořená relace více počítačů s Hamachi serverem. Nic nebrání tedy tomu, aby se po této vytvořené relaci kontaktovaly počítače mezi sebou a mohly v principu provádět stejné operace jako by stále na jednom stole vedle sebe propojeny přímo (s tím, že rychlost komunikace bude mnohem nižší).

Možná se někteří z vás zalekli toho, že Hamachi zřizuje jediný server pro všechny, kteří se k němu připojí. Tímto necivilizovaným a nebezpečným způsobem to naštěstí nefunguje. Každý z „klientů“ má možnost vytvořit svou vlastní „síť“, kterou zabezpečí heslem. Pokud se tedy k serveru připojíme, zvolíme si síť, ke které se chceme připojit, zadáme heslo, a v tu chvíli je spojení mezi našimi počítači zcela odizolováno od zbytku světa.

Každý PC, který se připojí do této sítě, získá svou IP adresu, která mu slouží k orientaci v této síti. Tato IP adresa je vlastně adresa toho virtuálního připojení, o kterém byla řeč výše (v případě Linuxu jde o vlastní síťové rozhraní – typicky ham0). V okně seznamu členů sítě (ve Windows), či po zadání příkazu hamachi list (Linux) uvidíme připojené členy a jejich IP adresy. Počítače, reprezentovány touto IP adresou, se tedy dále chovají, jako by byly v lokální síti.

Hamachi v praxi

Možná vás odradilo, jak velmi složité to asi je. Ve skutečnosti vás mohu potěšit, protože celý systém je koncipován jako „zero-configuration“, tedy s tím, že nemusíte nastavit jediný parametr spojení.

Instalace je také velmi jednoduchá, a to jak na platformě Windows, tak na GNU/Linuxu či OS X (kteréžto systémy jsou ze strany Hamachi podporovány). Nejprve si stáhneme instalační soubor pro svůj systém. Dále instalace závisí na typu OS.

Ve Windows je instalace stejná jako u všech ostatních běžných aplikací, po nainstalování se objeví v síťových připojeních nové virtuální připojení. Po spuštění stačí jen zadat svou přezdívku, a poté se již vesele můžeme připojit k některé síti, nebo vytvořit síť vlastní. Vše je velmi intuitivně a graficky dobře vyvedeno, s ovládáním rozhodně nebudou potíže (k dispozici jsou samozřejmě grafické screenshoty).

Pokud patříte k těm, kteří používají Linux jako OS, instalace rovněž není složitá, a navíc má výhodu; pro linuxovou distribuci není nutné (vlastně to není ani možné) používat grafické rozhraní, vše se ovládá pomocí několik základních příkazů. Ty, které potřebujeme k instalaci, najdeme na webu výrobce, ty k užívání získáme po zadání příkazu hamachi help.

Pro české uživatele, kteří nepřicházejí do styku s angličtinou rádi, je k dispozici také český web Hamachi.

Závěr

Na závěr několik informací, které se do textu nikam nevešly.

Hamachi samozřejmě je k dispozici zdarma, avšak existuje také placená verze. Volná verze má oproti placené některé restrikce (z nichž nejnepříjemnější je asi limit maximálního počtu najednou připojených uživatelů – ten je roven 16 počítačům).

Co do rychlosti a použitelnosti – testoval jsem například i vzdálené sdílení plochy (VNC) – s konstatováním, že práce příliš pohodlná není, avšak pro případy nouze je velmi užitečná (nicméně dle seznamu herních sítí uveřejněných na českých stránkách Hamachi lze konstatovat použitelnost i pro hry typu NHL či Need For Speed – nicméně toto jsem osobně nezkoušel).

Co do bezpečnosti spojení a přenosu dat, zde se dozvíte vše, co je potřeba (zde pouze konstatujme, že bezpečnost architektury je jištěna metodou RSA - tj. asymetrickou kryptografií).

Nemohu si odpustit nerozloučit se obligátním „uživatelé všech zemí, spojte se!“

5. 1. 2007

Autor: