Nová spojení v češtině

Je to docela zvláštní, jak tak chodíte po ulicích a tu a tam zaslechnete kousek nějakého rozhovoru. Čas od času se objeví spojení, které by ještě před patnácti lety buď neznamenalo vůbec nic, nebo by znělo přinejmenším děsivě.

Zrovna teď mě jich napadá jen pár, ale určitě si vzpomenete na další, já si jich také nechám pár v zásobě, třeba uděláme seriál.

Právě dnes jsem jel tramvají a najednou z ničeho nic na vlastní oči slyším, jak taková docela hezká slečna v moderní světlé maskáčovině, která ovšem v teple udržela maximálně hrudník, v minisukni, povídá mladíkovi před celou tramvajovou zastávkou: „Tak mi to, prosím tě, stáhni.“ Úplně v klidu, ale tak nahlas, že to museli slyšet všichni kolem. A co se stalo? Nic. Tohle říct holka před pár lety, jsou z toho všichni štauf. A dneska? Prostě nic.

Pak tu máme přímý derivát – „stahuje se“. Nu, zase nic extra dneska, že ano. Ale já zkrátka vidím nějaký futuristický horor, nebo minimálně vzpomenu na dětství, kdy se na zahradě stahovali králíci. V obou mých případech z kůže. Ta hláška na monitoru je tak lakonická, tak samozřejmá... Kdepak jazyk, to je chrám i tvrz, že ano?

S daty a se zacházením s nimi se vůbec pojí celá škála bezvadných spojení. Před několika málo lety jste mohli vypálit dům. S nadsázkou jste mohli vypálit rybník. Mohli jste někomu vypálit a něco si vpálit do žíly. Také jste mohli jít ven vypalovat s cigaretou. Dneska vypalují už malé děti a jsou v tom zatraceně dobré. Syn mých známých vám za drobnou úplatu vypálí cokoli. I ten rybník, když budete chtít.

Nemohu nezmínit svůj lascivní mobil. Možná podotknete, že spojení lascivní a mobil, je poněkud netradiční a budete mít pravdu, jenže ten můj je. Je líný. K tomu má švédské jméno a všichni víme, jak je to se Švédskem a s pornem! Jmenuje se Sony-Ericsson. Ale to nejhorší (pro ty z vás, kteří mají rádi čuňačinky nejlepší) teprve přijde. Pokaždé, když si chci zahrát nějakou hru z Jávy, píše mi to přes celý display krásnou hlášku: „Spouští se...“ Ty tři tečky jsou tam správně, je natolik lascivní, že se spouští někdy i patnáct vteřin. Vždycky na toho čuňáka hledím, jak si tak drze leží v mojí dlani a před mýma očima se spouští! Je mu jedno, kolik je kolem lidí, on se rozhodl, že se spustí. Uznejte sami, že je to neskutečné!

A pak si takhle jdu po ulici a jediná věta dvojice, která mne míjela, a již jsem stihnul zachytit, zněla: „Můžeš si tam přidávat přátele.“ Okamžitě mi to začalo v hlavě fantasmagoricky šrotovat! Cože? To je nějaká restaurace, kde na podnosu mají pár přátel (třeba ze Zeleného údolí) a já si je tam klidně můžu přidat? Fantazie. Takový sociální kanibalismus. Já vím, že šlo asi o nějakého messengera nebo nějakou frikulínskou, dosud stále nedoceněnou komunikační službu, ale stejně... Úžasné.

Celý další fejeton by se mohl věnovat žargonu hráčů nejrůznějších RPG, i když jejich slovníček se pohříchu omezuje na splácaninu češtiny a angličtiny, ale i tak kolemstojící nezasvěcení nebudou moc tušit, co že to znamená „hajrovat“, „hýlovat“ a podobně. Třeba už ale takové sejfování má něco do sebe a i v češtině by mohlo najít nějakou oporu a klidně se může časem kodifikovat, i když by byl zastřen jeho původ.

Pochopitelně zcela scestné už jsou pak debaty o tom, kolik měl kdo životů, jak dlouho byl nesmrtelný, nebo jak dlouho vydrží s celým vybavením pod vodou, aniž by se utopil. To už vážně nemá cenu počítat a zůstaňme pouze u těch krásných nových spojení.

Takhle totiž můžeme pokračovat donekonečna, ono ani takové spiklenecké a jemně oplzlým hlasem pronesené: „Jak se připojuješ?“ není marné. Určitě bychom přišli na další a další spojení, kterých navíc bude přibývat. Čeština je fantastický jazyk, který dovoluje vyložené psí kusy a nám to ani nepřijde. Ale pokud budete pozorní, můžete se dnes a denně skvěle bavit nad tím, co kolem sebe slyšíte. Sice budete možná za blázny, ale komu to dneska vadí?

23. 12. 2006

Autor: Richard Klíčník