Co se vám válí za zavináčem

Tak jsem si tak brouzdal po internetu a najednou mi padlo do oka, co všechno mají někteří lidé za svými zavináči. Už jen slovo zavináč je bezva.

O tom, že má spousty jmen od opičího ocasu přes ocásek kočičí přes malého šneka až ke skořicovému koláči u Finů, už bylo napsáno dost, ale co všechno se vám může válet za zavináčem!

Známý má třeba za zavináčem netopejra. To je bezva a navíc netopejr@netopejr.cz se nedá hned tak zapomenout. Když se nad tím zamyslím, můžu mít za svým zavináčem opravdu cokoli, i když si pochopitelně mohu znepříjemnit život, až budu někomu cizímu sdělovat svoji adresu (nemyslím na sprosťárny, ale třeba na horší vyslovitelnost atp.).

Určitě si sami vzpomenete na množství podivných slov a shluků písmen nejrůznějších firemních emailů, které jste za poměrně krátkou dobu trvání internetu už potkali. A potkáte jich pochopitelně daleko více.

Ovšem to, co máte napsáno za zavináčem, může stejně jako ke komunikaci docela dobře sloužit ke společenské a sociální stratifikaci. Dost často se už stává, že sdělíte-li některý z veřejně užívaných poskytovatelů mailboxů, dočkáte se nějakého pohledu od osoby, které mail sdělujete.

Jde přece o prestiž! Je to podobné jako u telefonních sítí. O nic nejde, ale lidé u Eurotelu (teď mají nějakou trapnou bublinu či co) se prostě vždy ušklíbli, když slyšeli některou ze sedmičkových předvoleb (stále) červeného nejmladšího operátora.

A stejné to začíná být s emailovými schránkami. Mít seznam je sice fajn, ale je přece nejlehčí se k němu dostat, má ho nejvíc lidí, zkrátka je to nuda. Když začínaly velké přílohy, bylo skvělé mít mail na centru. A je to tak nějak lepší dodnes, nebo si to minimálně myslí všichni ti lidé, kteří mají za svým zavináčem centrum.

Pak jsou tu pochopitelně velké mezinárodní ryby, které už požraly největší počet uživatelských mřenek. Hotmail je sice hot, ale jinak je to nuda. Yahoo je klasika, ale jakmile za ním nemáte com, ale jakousi národní příponu, už to zase tak cool není.

A pak je tu velryba, která ze svého mailu udělala minimálně ze začátku otázku prestiže. Kdo ji měl, byl prostě in a jako první měl schránku s 1 G místa. V době, kdy yahoo poskytovalo 10 MB! Pochopitelně je řeč o Gmailu. Spuštění jejich mailu byl hit. K tomu skvěle zvládnutý marketing, který novým zákazníkům přiděloval sem tam nějakou pozvánku, aby již hrdí zákazníci mohli zvát nejlepší kamarády, aby jim udělali radost a pozvali je do „nadschránky“ mezi internetovou elitu...

Máte-li Gmailovou adresu (i když ji třeba nepoužíváte primárně), musíte si vzpomenout, jak jste byli hrdí. Navíc ten pocit sounáležitosti, který se tím vytvářel! Tak, jako jste hrdí, že jste vlastníkem jednoho z mála modelů nového BMW na českém trhu, byli jste hrdí na to, že jste u Gmailu. Tomu se říká dokonale zvládnutý marketing!

Dnes už má Gmail kde kdo, ale pořád na sebe uživatelé pomrkávají podobně jako třeba majitelé sluchátek Koss Porta pro. Je to prostě značka a nic majitele škodolibě nepotěší víc, než když se po jeho pregnantně vysloveném „dží mejl tečka kom“ ozve dotaz: „To jako G majl?“ To je totiž voda na jeho mejl. Teda mlejn! Ten člověk, haha, chápete to, ten člověk NEZNÁ Gmail. Nebožákovi je blahosklonně zopakováno ono G hezky po česku a majitel té největší schránky má duši v peří. Tedy v zavináčích. Nebo tak nějak.

Zkrátka a dobře dávejte si pozor, u koho máte adresu. Pokud to tak půjde dál (a ono to dál půjde), budete se během pár let moci krásně znemožnit už jen tím, že někomu sdělíte svůj soukromý mail. A že je to ptákovina? No pochopitelně že je, ale pokud si to myslíte doopravdy, vůbec nic jste nepochopili...

30. 12. 2006

Autor: Richard Klíčník