Píše počítač nové dějiny lidstva?

Je pro nás počítač jen nástroj k práci či zábavě, nebo se může do historie zapsat daleko hlouběji, než se na první pohled zdá?

Podíváme-li se na nástup osobních počítačů čistě technicky, nejspíš jej můžeme klidně zařadit do pestré řady lidských vynálezů (patrně někam mezi kartáček na zuby a hromadnou dopravu). Pokusíme-li se jej ale začlenit do dnešní doby z pohledu širšího kontextu, a popustíme-li uzdu své fantazie, rozvine se před námi třeba plastický obrázek toho, jak moc se digitální éra promítne do naší budoucnosti. A třeba ten obrázek nebude nepodobný následujícímu. 

Život každého člověka v minulosti závisel především na okolí, a na kultuře, kterou spolu se svými souputníky v rámci civilizace sdílel. Každá takováto kultura byla vystavěna na odlišných základech, a tudíž každá byla jiným způsobem limitována. Pakliže kultura (ať mluvíme o Egyptu, Řecku, či Maurské říši)  dosáhla těchto limitů, a nebyla již schopna dalšího růstu, musela ustoupit novým, které, stejně jako předtím ona, bojovaly o své místo na zemi. 

Otázku, zda-li tato teze platí dnes (či platila-li vůbec někdy), ponechejme nezodpovězenu. Přijměme ji ale na chvíli za svou, a pokusme se zamyslet nad dneškem. S jakými dispozicemi vůbec naše (tj. ta „euro-atlantská“) kultura vznikla? Kde jsou její limity? Nedostali jsme se nakonec jim již na dosah? Jakou roli v tomto hraje globalizace a moderní komunikační technologie? 

Tvrzení, že kultura je spojena s určitým územím, již dnes nemusí platit. Prostřednictvím moderních technologií má dnešní člověk možnost přiblížit se idejím takovým, které by se k němu „fyzickou“ cestou nikdy nedostaly. Těmi moderními technologiemi rozumějme především internet, který jediný pro svou filozofii je skutečně objektivním médiem ( v tom smyslu, že nikomu nepatří a prakticky nikdo nenese odpovědnost za jeho obsah). 

Jestliže cítíme rozčarování z dnešního světového „status quo“, není právě útěk do nového virtuálního světa tím, co nám pomůže se s realitou vyrovnat? Možná, s trochou fantazie, můžeme tento nový svět srovnat např. se zámořskými objevy uskutečněnými v 16. století. Ty tehdejší svět (redukovaný na Středomoří a větší část Evropy) rozšířily na ten, jak ho dnes známe a tímto rozšiřováním opět daly nový impuls již odumírající evropské kultuře. 

Přestože paralely s minulostí vždy trochu pokulhávají, neboť neexistují dvě dostatečně podobné situace, rádi jich využíváme. Např. skutečnost, že ona virtuální realita nás staví před obrovské šance a možnosti, ke kterým bychom se tím „klasickým“ způsobem života nemohli nikdy dostat.  

V čem je tento „nový svět“ jiný? Rozdílné je např. postavení jeho „obyvatel“. Jednak je stále elektronický svět dostatečně anonymní na to, aby se člověk mohl projevit, nebál se sankcí z reakcí, které by mu reálně hrozily. Tato skutečnost není ani negativním, ani pozitivním jevem, prostě nás jen staví do jiné pozice, než na jakou jsme z minulosti zvyklí. 

Ať si to uvědomujeme či nikoliv, možnost interakce lidí prakticky z celého světa dává za vznik novým jevům, které se zcela vymykají zažitým modelům, a to i v oblastech, ve kterých bychom to nečekali. Například z oblasti ekonomie. Neúspěšně jsem například hledal nějakou ekonomickou teorii, která by vysvětlila podstatu open-source produktů. Spolupráce tisíců zájemců nemotivovaných ekonomickým ziskem vytvoří v konečném důsledku hodnotu za miliardy dolarů (např. cena vývoje Debian Linuxu v3.1 byla odhadnuta na osm miliard USD). 

Ještě se zastavme u pojmu „virtuální realita“. Tato slovní kombinace vypadá jako z dílny Járy Cimrmana (jako např. „nové klišé“, či „těžká lehkomyslnost“), a je těžké s ní nezačít polemizovat. Naše identita v tomto elektronickém světě se nás velmi bezprostředně dotýká. Ovlivňuje naše názory a skutky, které později vykonáme v té „reálné realitě“. Právě z těchto důvodů – do jaké míry můžeme říct, že se jedná o realitu opravdu neskutečnou (virtuální)? 

Vzhledem k tomu, že tento fenomén virtuálního světa je ještě relativně mladý, lze jen těžko předjímat závěry, do jaké míry splyne náš reálný život s tímto virtuálním. Pokud se tak ovšem stane, a život v tomto virtuálním světě se stane stejně důležitý, co s našimi dějinami? Budeme v učebnicích dějepisu nakonec číst o „prvním splasknutí eByznysu“, „neohusitské revoluci“, kdy se část nespokojených vrstev vzbouří a pokusí se zachovat anonymitu na internetu, eRenesanci, eSocialismu, eKomunistickému manifestu... 

Dočkáme se i světové války?

4. 11. 2006

Autor: