Práce z domova, práce pro sebe

Nedávno jsme se na těchto stránkách věnovali problematice, či spíše výhodám práce z domova a samostatného podnikání. Dnes si situaci dokreslíme z hlediska statistik mini a maxi podniků v Evropě a zájmu o teleworking za oceánem.

Podle Eurostat (Evropského statistického úřadu) je v Evropě v průměru již každý šestý člověk sám svým pánem, pracuje samostatně jako živnostník a provozuje svoji profesi na volné noze. V loňském roce dosáhla statistika osob samostatně výdělečně činných v EU25 celkem 16 % v nefinančních sektorech ekonomiky. Mužů je výrazně více: 19 % oproti ženám zastoupených 11 %.

Malé a střední podniky (SMEs, Small and medium sized enterprises), které tvoří neuvěřitelných 99,8 % organizací v EU vůbec, zaměstnávají celkem dvě třetiny pracovníků. 30 % v mikropodnicích (s počtem zaměstnanců do 10 osob), 21 % v malých podnicích (s počtem zaměstnanců 10-49 osob) a 17 % ve středně velkých podnicích (zaměstnávajících mezi 50 a 249 osob). Pouze jedna třetina produktivního obyvatelstva EU je zaměstnána v opravdu velkých podnicích (nad 250 zaměstnanců).

Mikropodniky do 10 zaměstnanců

V roce 2003 byl podíl mikropodniků na celkovém počtu pracovních míst 30 % v EU25. Ty vyprodukovaly přes pětinu celkové přidané hodnoty. V jižních státech jako Itálie, Portugalsko a Španělsko činil podíl zaměstnanců v těchto podnicích dokonce téměř polovinu (47, resp. 41 %, resp. 39 %). Z nových členských zemí je na tom podobně Polsko s 41 %. Naproti tomu celkově nejméně zaměstnanců se v mikropodnicích zaměstnává na Slovensku (13 %), Litvě (18 %). Některé staré členské státy na tom ale také nejsou v této statistice oproti průměru zrovna nejlépe: Dánsko a Německo hlásí podíl pouhé pětiny pracovní síly zaměstnané v mikropodnicích. Ovšem s jedinou výjimkou Dánska je podíl přidané hodnoty procentuelně nižší než podíl na zaměstnanosti.

Malé podniky nemají v jednotlivých členských zemích takový rozptyl od průměru jako mikropodniky. Nejméně lidí se v podnicích této velikosti nachází v Polsku (12 %) a nejvíce v Litvě (27 %). Přidaná hodnota, kterou malé podniky ekonomice přinášejí, dosahuje 19 % v celé EU25. Opět zde panuje obdobná „úměra“ jako u mikropodniků: podíl na přidané hodnotě je nižší než podíl na zaměstnanosti (s výjimkou Slovinska a Itálie, kde se obě procentní hodnoty zhruba vyrovnaly).

Kdo vytváří přidanou hodnotu?

Z výše uvedeného je již patrné, že přidaná hodnota vzniká především ve větších podnicích. Už podniky střední velikosti tvoří z hlediska zaměstnanosti podíl 17 % pracovních míst a 18 % přidané hodnoty. Přes pětinu zaměstnanců v  podnicích této kategorie najdeme v Lotyšsku (27 %), Litvě (26 %) a na Slovensku (22 %). Poněkud pod celoevropským průměrem pak jsou na tom v Itálii (12 %), Španělsku (15 %) a také ve Velké Británii (15 %).

I když podíl velkých podniků (s počtem zaměstnanců nad 250) je mezi všemi zaměstnavateli jen na zanedbatelných dvou desetinách procenta v EU25, dohromady tyto organizace vytvářejí třetinu (33 %) pracovních míst a téměř polovinu (43 %) přidané hodnoty vůbec. Slovensko je na tomto dílčím pomyslném žebříčku na samotném vrcholu s 51 % pracovních míst. Dalším maxizaměstnavatelem je Británie (46 %) a Finsko (41 %). Ve všech členských zemích vytváří velké podniky procentuálně více přidané hodnoty než pracovních míst. Největší rozdíl lze nalézt v Polsku, Maďarsku a Portugalsku.

Na jihu a ve stavebnictví OSVČ téměř pravidlem

Práci pro sebe preferují podle statistických zjištění zejména Jižani: vloni byl nejvyšší podíl živnostníků v Řecku (32 % pracovních sil), těsně následovaném Itálií (s 29 %), dále na Kypru (s 24 %) a v Portugalsku (s 21 %). Nejnižší podíl samostatně výdělečných osob zaznamenali naopak na severu v pobaltských státech (Litva vykazuje jen 7 % a Estonsko 8 %), v Dánsku a Lotyšsku (s 9 %). Překvapivě se k zemím s malým zájmem o samostatné podnikání řadí také jinak velmi dravé Slovinsko (rovněž pouze necelá desetina pracovníků se stará se vším všudy sama o sebe).

Z hlediska sektorů je nejvyšší podíl samostatně fungujících pracovníků ve stavebnictví (celá čtvrtina), přes pětinu pak tvoří OSVČ v sektoru služeb (23 %) a zprostředkování (20 %). Necelá pětina OSVČ v celkové pracovní síle působí ve stravování. Nejméně samozaměstnavatelů najdeme ve výrobě (podíl jen 8 %) a dopravě a komunikacích (11 %).

Více informací: „Key figures on European Business 2006“, Eurostat

Za oceánem zase preferují teleworking

V USA zanedlouho bude mít kdekdo domácí kancelář a bude moci pracovat z tepla domova pro svého zaměstnavatele. Teleworking za oceánem již prostě není žádnou výjimkou, spíše pravidlem. Čtyři pětiny manažerů dovolují svým zaměstnancům pracovat na dálku a nebýt tedy neustále pod dohledem ostřížího zraku novodobého otrokáře. Americké firmy se novému trendu přirozeně přizpůsobily, protože vidí převažující pozitiva práce z domova.

Podle průzkumu provedeného agenturou pro hledání zaměstnanců Yoh Services mezi 200 manažery lidských zdrojů se v podnicích očekává převaha teleworkerů během následujících dvou let. A nepůjde jen o „řadové“ pozice, naopak: náboráři možnost práce z domova prezentují žádoucím (schopným a talentovaným) kandidátům jako návnadu. Obě strany rovnice, zaměstnanci i zaměstnavatelé, si pochvalují zejména pružnost teleworkingu. Samozřejmě bez kvalitní komunikační infrastruktury a moderních elektronických služeb by si nikdo dnešní možnosti práce z domova nedokázal představit.

23. 10. 2006

Autor: Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA