Zpráva obsahuje vir

Nebezpečný obsah. Spuštění programu může poškodit systém. Zpráva je infikována virem. Uvnitř fotky z řádění amerických vojáků v Iráku. Video z dopadení Saddáma Husajna zde! A nekliknete?

Čas od času si dokážu počítač pěkně zprznit sám. Ze samé rozežranosti. Někdy nudí vzhled, jindy již tak „opotřebované“ programy, občas z něj chci naivně vytřískat větší výkon. A pak zkouším, vylepšuji, ladím a čistím. Všechna ta slova měla být v uvozovkách. Výsledek je pak ten, že po hodinách ladění, čištění a zvyšování výkonu jsem velmi rád, že systém naběhne s polovičním výkonem, v základních barvách Windows a ještě s funkčním notepadem. To se jistě stává každému. A už se mi to vlastně dlouho ani nestalo. Ovšem...

Není tomu dlouho, co jsem se stavil k ségře. Nebyla doma. Tak jsem se aspoň zakecal se synovcem. Do osmé třídy už chodí, no k nevíře! Coby už dospělý si neumím odpustit tu otřepanou otázku, kterou jsem sám nikdy neměl rád: „Co ve škole.“ Každý zná odpověď. NIC. Neřekl „nic“, ale tím svým ležérním tónem pravil: „Ááále, dostal sem poznamku.“ No nemohl jsem odolat a říkám mu, ať mi ji ukáže. Nejprve mi místo žákovské donesl pouzdro, to jsou mi novoty psát poznámky do pouzder, říkám si, ale rázem mě vyvedl z omylu: „Ježyš, sem cyp,“ a šel pro žákovskou. Donesl mi zmuchlané listy slepené nějakou hnědou tekutinou. Takhle z kraje školního roku? Ale co už. V nové poznámce stálo: „Váš syn se chová v hodinách občanské nauky uvolněně.“ Cože? Paní učitelka je asi hodně upjatá. Já nikdy nepochopil význam těchto poznámek. Buď ségra má chodit do školy s ním a tam ho hlídat, nebo ho má doma vystresovat tak, že bude s kýblem či lavorem sedět za lavicí, zelený a třesoucí se, žádaje o živočišné uhlí. Nevím, no. Asi napíšu paní učitelce do žákovské knížky taky vzkaz: „Váš žák neumí i/y a nosí ze školy viry.“

Pozval jsem ho k sobě, ať si poslechne nějakou novou muziku, zhlédne opět a zase tytéž klipy, zahraje hry, napíše kamarádům emaily a vůbec, ať si tam dělá, co chce. Ač má přísný zákaz instalovat své hry — ne snad proto, že nemám místo na disku nebo že bych trpěl strachem z virů, ale spíše, abych neslyšel: „He, strejdo, tobě se to seka, Davidovi to jede dobře, ma lepši komp“... — tu a tam si neodpustí vytáhnout CD s něčím novým a počítačům prospěšným.

Četl jsem si na gauči nový rukopis knihy, kterou budu překládat, lampa svítila tak akorát a nějak jsem ztrácel koncentraci a jaksi mírně upadal do opojení mikrospánku. „Kvi-kvi-kvi.“ Ozvalo se dost nahlas ze sluchátek, které měl synovec na hlavě. No jasně, ten zvuk mi je znám, když hledám na warezových stránkách něco, co bych hledat ani neměl. Ale já nic vlastně nehledám. Prostě ten zvuk odněkud znám, no.

On ten mamlas tam spustil ze svého zázračného CD cosi nebezpečného. Čekal jsem, že byl natolik duchapřítomný a vzorek zakáže a smaže. Ale kdeže. Co bych mohl čekat, když už několikrát přišel ze školy bez aktovky a v papučích. Duchapřítomnost není to, co bych měl čekat. Takže to spustil, no. Prý zazmatkařil a klikl vedle. Ale jo, trošku jsem se zpotil, zafuněl jsem a po vyléčení počítače jsem si opět spokojeně sednul do gauče. Říkám ale, co to vůbec má za CD. „No to zme si s klukama vypalili ve škole, take jakesi programy a blbosti, co kluci stahli, pry tam měly byt fotky Husajna nebo toho s fusama nebo co ja vim.“ Tak jsem mu opět poradil, aby nezkoušel nic podezřelého a aby se na zázraky od „kamóšu“ vyprd. Kývl hlavou.

Ano, ano, na tyhle nesmysly se lapí spousta lidí. Sice mi moc nedochází, že ti kluci si ve škole stahují a vypalují, co chtějí (páč zas u Davida hleděli na porno a svedl to na školu, ale kdoví), ale příště budu ostražitější i já.

Nic zásadního se s počítačem nestalo. Ony dneska ty viry jsou poněkud slabé, než bývaly, nemyslíte? Avšak večer druhého dne na mne čekalo překvapení další. Honajz se mne pře ICQ ptal, jestli jsem nedostal od něj virus, že prý manželka byla u počítače, to a tamto. No nedostal, říkám, ale trošku jsem se vylekal, protože v Mirandě jsem si ten den nastavil automatické přijímaní souborů, protože mi jeden kolega posílal více souborů a nebavilo mě je pořád přijímat. Kde nic, tu nic. Nakonec jsem se tedy dozvěděl, že jde o jakýsi nový vir, co se šíří po ICQ formou odkazu. A tohle už nechápu vůbec. Ještě pochopím, že člověk na odkaz může klinout, ale nevím, jak někdo odsouhlasí spuštění něčeho, co nezná, co je z neznámých stránek a co má příponu exe. Ihned jsem psal ostatním kontaktům, že něco takového po ICQ koluje. Někteří to vzali na vědomí, jeden napsal „Oki, nesem cyp“.

Za půl hodiny mi od „Nesem cyp“ přišel nějaký odkaz. Vir, hádal jsem. Tak mu píšu „Tys toho vira dostal!“. „Sem cyp,“ sebereflexně odvětil.

Takže budete-li poctěni odkazem, který vám přijde od někoho z vašich přátel z ICQ, odkazem majícím tvar http://eu.tra(cosi)reg.com/IM/rwit/lt.exe, neklikejte. Jak informuje portál viry.cz, začala se šířit nová varianta, která k odkazu připojuje text Look, a new office killer game. Go download and join the rest of us! Už tohle by vám snad mělo napovědět, že něco se zprávou od tetičky, maminky nebo babičky není v pořádku. Na rozdíl od toho slabého odvaru, co mi nahrál synovec, je tohle docela zákeřňák. Stahuje z internetu další maras, dělá problémy aktualizaci Windows a zablokuje funkce antiviru. Jestli nevěříte, tak vyzkoušejte.

Já si zatím jdu trošku oživit vzhled Windows, zkusím nějaké nové programy a vyčistím si registr, „bo sem cyp.“

20. 10. 2006

Autor: Oldřich Klimánek