Úvod > Články > Megabity tečou přes svíčkovou

Megabity tečou přes svíčkovou

Připojení. U nás v Česku prý teď začaly povodně. Prý tečou megabity. A taky tečou peníze. Hezky z kapes, ale nekupte to, když je to tak laciný, že jo, protože internet vám ušetří spoustu peněz.

Na zpravodajském serveru Aktuálně.cz mají dokonce u článku anketu o tom, kolik lidí má doma připojení. Celých 80 %! Není to úžasné? Přesto když si uvědomím, že ti, kteří doma internet nemají, nemohou na to svoje ne většinou kliknout...  

Ale to je věc jiná. Já bych se rád zaměřil na dřevní doby a zavzpomínal na veselé historky, které připojení provázejí od mých prvních krůčků po světové síti.  

Megabity tekly přes  

Jsem z malého města. Začínal jsem ještě (až) s T602, která byla vrchol techniky. V pololetí ve druháku – to byl rok 1997, nám slavnostně zapojili Internet! Ano, to byl ještě s velkým I. Bylo to jako v písničce Elektrický proud od Svěráka. Najednou se nám změnil svět. Když jsme pár minut počkali, mohli jsme si prohlédnout všechno na světě.  

Tedy za několika podmínek:

  1. znali jsme adresu (zas tolik jsme jich ale neznali)
  2. uměli jsme anglicky (takových nás zas moc nebylo)
  3. nespadlo připojení 

Třetí bod byl ten hlavní. Bylo to vůbec veselé, protože serverovna byla v přízemí, zatímco počítačová učebna se super rychlými 486 a sem tam pentiem byla v patře čtvrtém. Server byl drahý, pochopitelně (aspoň doufám, že jsme měli server, nikdy jsem ten stroj neviděl), takže ho měl pan ředitel zamčený v ředitelně.  

Nejveselejší okamžiky nastaly, když se k němu nedalo dobušit. Většinou nás opětovné připojení stálo jen tu odvahu odtrhnout ho v jídelně od knedlíku se svíčkovou, ale čas od času odjel a pozapomněl. Jak skvělé byly pospolité okamžiky, kdy stádo studentíků sedělo u počítačů, kde byly zakázány síťové hry (jak jinak) a ještě jim spadla síť! Ale už tenkrát se našli zoufalí závisláci, kteří byli uhranuti myší natolik, že si v okamžiku, kdy spadl Internet, pustili M602 a dělali si grafy – z těchto spolužáků jsou dnes inženýři a IT všude možně a mají aspoň dvojnásobné peníze než já.  

Já to pojímal veseleji, vždycky tam bylo pár technicky zdatných spolužaček (pravda že v počátcích daleko méně než chlapců), které, když už síť spadla, potřebovaly nutně zabavit. Tolik volných chvil! Někdy jsme čekali i půl hodiny a jindy jsme se vůbec nedočkali. Protože prý překopli kabel v sousední vesnici. Ale jindy! Jindy jsme jeli úchvatnou rychlostí 15 kbit/s! A to už byl fofr! Úplně se nám rosila čela, když se na obrazovce objevovaly nestoudně se pohybující gify, kterých byla každá slušná stránka plná! Tolik informací! Tolik blikající krásy! 

Přežil jsem tu rychlost do konce studia (mezi námi nebylo tehdy na malém městě stejně kam spěchat, na Internetu jsme něco lovili s knihou v ruce, stíhali jsme při načítání číst) a odešel studovat do Prahy. Na Pedagogickou fakultu. V roce 1999 měla k webu připojených celých dvanáct počítačů a ty obskurnosti, přes které jste se museli přihlašovat, si už dnes žádný slušný člověk ani nepamatuje. 

Jasnou výhodou bylo, že jsem byl na peďáku, který byl plný ženských. Jak jsem zmínil výše, ty o Internet tolik nestály (zlomilo se to až tak v roce 2002/2003, kdy ti podlí vyučující začali zadávat práce přes web a s Internetem, to byl konec zlatých maskulinních časů na pedagogické síti). V dobách, kdy byl již Strahov pár let vyhlášenou smažírnou všeho možného, nám padala na fakultě síť aspoň třikrát denně a na čtrnáctipalcových monitorech se každou chvíli hlásila porucha systému. A zase se vytvořila komunita. Nejvíc chodily na Internet tělocvikářky. Těžko bych vysvětlil proč, ale bylo jich tam nejvíc. Na síti jsem sice nic nenašel, ale hned vedle ní toho tenkrát bylo... 

Předposlední etapa – zasíťování koleje Hvězda. Něco, co bylo tak odfláknuté, že se to v té době nevidělo. V roce 2003 (nebo snad až 2004) nás zasíťovali (tedy asi polovinu jednoho protekčního bloku, kde jsem naštěstí bydlel). Pořídili síť o rychlosti 10 Mbit/s, huby, které už se pár let nepoužívaly (asi byly na slevě) a mikrovlnou nás spojili s kolejí Větrník. Z ní jsme se pak dostávali ven. A tady se to krásně spojí s tím gymnáziem. Bylo to sice rychlejší, ale přístroje byly drahé, takže klíče k nim měl zase jen jeden člověk. Byl to sice můj kamarád, ale zase jsme museli čas od času čekat, až dojí v nedaleké menze svoji svíčkovou s knedlíkem, abychom se mohli připojit.  

A i to s tou vedlejší vesnicí se hezky vrátilo. Chyba pochopitelně nemusela být u nás. Mohlo to být na Větrníku. Když jsme měli štěstí. A nebo taky ne. Nejdelší byly víkendy. Když spadl Internet v pátek odpoledne, měli jste 99 % jistoty, že půjde až v pondělí, nebo v neděli večer. Tehdy jsme lezli po zdi. Znám dokonce dva lidi, kteří na takové víkendy jezdili na koleje do Tróje a pak se v neděli se slzami na tvářích vraceli, protože to, jak běhal Internet na kolejích Matfyzu a jak běhal na těch našich... To bylo nesrovnatelné. A ilegální software? I tomu zabránili. Stahování zarazili hned z kraje tím, že zpomalili připojení. Abychom mravně nehřešili. Ta obava o študákovu duši byla až dojemná. 

Nakonec jsem ale dostudoval. Dnes už má prý síť celá kolej a prý skoro nepadá, pomalá je pořád (ale věřte pohádkám)! Pak jsem si vybíral vždy místa, kde byl Internet rychlý, ale nakonec jsem si musel pořídit i vlastní připojení. Docela cestuji, tak jsem si pořídil (nebudu dělat reklamu) modrou krabičku. Má prý pokrytí 90 % území. Pro mobilitu nenahraditelné. Když jsem podepsal smlouvu, řekli mi, že u nás doma, na Moravě, asi připojení nepojede. To město s gymnáziem je v údolí. Měli pravdu. Ani ťuk. Co bych teď dal za to, kdybych mohl sehnat nějakého pana ředitele u knedlíku, aby mě šel zaplavit nějakými těmi megabity. Chtěl bych je vidět.

V zásadě se tedy u mě za těch deset let změnilo jedno – nemám koho vyhnat od knedlíků a svíčkové, aby mi rozchodil Internet. A podobně na tom bude určitě i těch 80 % lidí.

14. 10. 2006

Autor: Richard Klíčník

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Technika s lidskou povahou

O prázdninách převážím notebook mezi domovem a návštěvami s dětmi u babiček a dědů. Pokaždé, když jej pak zapojuji...

 

Furt něco mažu

Používám dvě e-mailové adresy. Jednu soukromou, jednu pracovní, vlastně firemní. Na soukromou mi chodí hromady...

 

5 zajímavých pivních webů

O prázdninách, v parném létě, přijde dobré pivečko vhod. Měl jsem štěstí i na nová piva jako Rampušák, a chtěl jsem...

Nejčtenější články

Jak u vás letos bude zvonit Ježíšek? Třeba přes mobil...

 

Pokud zrovna řešíte, jak zasimulovat Ježíškovo zazvonění tak, aby vás děti neodhalily, máme pro vás pár tipů...

Black Friday u Vodafonu: Neomezený tarif za 399 Kč

 

Vodafone v rámci Black Friday zlevňuje neomezený tarif. Se slevou až 46 % si ho můžete pořídit pouhých 72 hodin.

Black Friday je tady! Pořiďte si neomezený tarif od Vodafonu za 399 Kč

 

Black Friday odstartoval a s ním i sleva na neomezené tarify od Vodafonu. Pořídit si je můžete za historicky...