Také se občas cítíte jako help desk?

Stačí, abyste v rodině získali alespoň mírný punc znalce počítačů, a nejspíše tím padnete do osidel něčeho, co by se dalo nazvat „prokletí help desku“.

E-mailem a na internetu se dá najít množství neuvěřitelných situací, kdy lidé volají kvůli každé hlouposti na help desk, česky většinou překládaný jako oddělení technické podpory. Osobně mám nejradši dva. V prvním případě volá paní na help desk, že se jí u počítače rozbil držák na kafe, načež z těžkého dialogu operátor vydedukuje, že jde o CD-ROM mechaniku. A druhý, kdy někdo volá help desk, že mu nejde počítač, takže operátor ho prosí, aby zkontroloval připojení do zásuvky, šňůry apod., načež mu dotyčný odpoví, že se za počítač na zásuvky podívat nemůže, neb v celé administrativní budově nejde proud. 

Včera mi také e-mailem přišlo pár perliček: „Nejde mi tisknout červená písmenka!“ – „a máte barevnou tiskárnu?“ – „Á! Děkuji.“ nebo „Nemohu se připojit.“ – „Zadáváte správné heslo?“ – „Jistě, pět hvězdiček.“ či „Počítač mi při každém pokusu o tisk píše, že tiskárna neexistuje, a přitom já ji vidím tady před sebou hned na stole!“, a také „Jaký máte počítač?“ – „Bílý.“, a kupříkladu ještě „Nefunguje mi klávesnice.“ – „Je správně zapojená?“ – „Nevím, nedostanu se za stůl.“ – „Tak vezměte klávesnici do ruky a jděte s ní pár kroků ke dveřím. Jde to bez problémů?“ – „Ano.“ – „Výborně, takže klávesnice zapojená není. Nemáte na stole ještě jednu klávesnici?“ – „No jo, mám, je tu ještě jedna! A hele, funguje!“ 

Od té doby, co mým rodičům (a sestře, mladší z těch dvou) zavedli domů internet, se již podobným hláškám moc nesměju. Tuhle jsem dvě hodiny řešil složitý „problém“.  

„Bráško, jak si dám v ICQ ten obrázek, jak máš ty u jména?“ – „Klikni na ten obrázek a pak si vyber ikonku podle svého gusta.“ – „Počkej, na jaký obrázek?“ – „No, jak píšeš do jednoho toho okna, tak vpravo od něho je taková šedá přeškrtnutá silueta.“ – „Tam nic není.“ – „Je tam taková šipečka?“ – „Jó, je!“ – „Klikni na ni.“ – „Jé, ono se to otevřelo a silueta tam je.“ – „Tak vidíš, klikni na ni.“ – „Nejde to. Ale můžu kliknout na domeček?“ – „Ne ne, to ti nepomůže. Tak jinak. Klikni dole v liště na tu zelenou kytičku.“ – „Co je lišta?“ – „Vidíš prostě dole vpravo na obrazovce počítače zelenou kytičku?“ – „Hm, jo jo.“ – „Tak na ni klikni dvakrát.“ – „Otevřelo se nějaké okno se jmény.“ – „Výborně, a vidíš tam nahoře svoje jméno a pod tím číslo?“ – „Hmm, asi jo.“ – „A vedle svého jména je šedá silueta?“ – „Jo. Mám na ni kliknout?“ – „Klikni,“ oddechnu si. 

Jenže pořád ještě jsem nebyl ze všeho venku. Ještě moje sestra nevěděla, jak se v oblasti ikonek pohybovat, nepoznala ikonku Britney Spears ani Michaela Jacksona na první stránce (a že jsou tam hnedle dvě ikonky!), a dokonce jsme museli dopodrobna probrat, jak to přijde, že nabídek ikonek jsou čtyři stránky, když sestra vidí jen jednu? 

A teď to pokračuje večer co večer (někdy i odpoledne): „Stěhovali jsme počítač blíž ke zdi, a vzadu vypadly nějaké růžový a zelený káblík, jsou nějak důležité?“, dokonce už došlo i na vysvětlování používání Skypu a internetového telefonování, což zatím stojí na mrtvém bodě, neb mezi námi dochází k řadě nedorozumění týkajících se významů tak cizokrajných slov jako „zelené tlačítko“, „vyzvánění“, „sluchátka“ a nebo dokonce „připojit“. 

Moje mamka zase touží objevit kouzla vyhledávání na internetu, ale nutno říci, že přece jen vysvětlit, jak zadat adresu Googlu nebo Seznamu patří k jednodušším vysvětlovacím postupům. Moje druhá sestra (starší z těch dvou), už s rodiči a mou první sestrou nebydlí, ale také patří za znalce. Tudíž, když se vypnu, směřují dotazy na ni. Ve výsledku to pak vypadá tak, že mi zazvoní mobil: „Čau ségra, copak se děje?“ – „Hele, ptají se mě naši, jak u počítače...“ Ne, nedá se tomu utéct. 

Proto se nedivte, že mne zcela uzemnilo, když mi tuhle přes Skype sama od sebe zavolala moje vyženěná mamka (je už v důchodu, tak asi má čas na blbinky) s tímto dotazem: „Ahoj Jendo, prosím tě, teď jsem si dala vypálit CD, ale nevím – mám Nera nechat vytvořit image, nebo to mám nechat rovnou přepálit on fly?“ A pak se v tom vyznejte.

7. 10. 2006

Autor: Jan Lipšanský