Optice se v Evropě prostě nedaří (zatím)

Optických sítí poskytujících nejrychlejší přístup uživatelům k internetu a širokopásmovým službám je v Evropě stále méně ve srovnání se světem. Jedním z důvodů je nejisté regulační prostředí. Technologie totiž na straně provozovatelů již jsou.

Již mnohokrát jsme poněkud posmutněle měli i na těchto stránkách možnost sledovat, jak bují optické podhoubí v některých zemích Asie (a jak se nám tyto možnosti vzdalují). I v našich končinách sice existují šťastná místa, kde optický přístup mají, ale jedná se jen o malé ostrůvky, protože chybí rozlehlá, pokud možno místem neomezeně dostupná optika do domu.

Kapacitně nedostižná optika

Všichni (celkem bez rozdílu příslušnosti) připouštějí, že optická přístupová síť bude zanedlouho jedinou odpovědí na požadavky uživatelů z hlediska multimediálních aplikací náročných na šířku pásma. Byť se ostatní provozovatelé sebevíce snaží, alternativní technologie jako DSL, kabel i bezdrát mají svá fyzická omezení a přes všechna průběžná i skoková vylepšení si jen stěží v budoucnu mohou poradit s více kanály živého vysílání ve vysokém rozlišení (HDTV, High Definition TeleVision) vedle souběžně probíhající práce na internetu, hraní her či stahování softwaru, to vše na jedné jediné domácí přípojce.

Optika je limitována pouze rychlostí světla (v reálu sníženou na úroveň šíření světla v daném prostředí) a tu hned tak někdo nepřekoná (pokud k tomu příroda a věda nepustí pseudovědce či politiky). Zatímco v průměru již v současnosti optické přípojky nabízejí prakticky symetrickou propustnost (v dopředném/zpětném směru) s hodnotou kolem 55/54 Mbit/s, DSL se pohybuje v průměru na několika málo Mbit/s směrem k uživateli a zhruba 700 kbit/s směrem zpět.

Pokud se někomu zdá průměrná hodnota kapacity optické přípojky málo, pak je potřeba připomenout, že dnes je u poskytovatelů FTTx (Fiber To The xxx) běžná rychlost 100 Mbit/s a 1 Gbit/s také není žádnou výjimkou (viz článek Internet do všech domácností - asijský přístup). Přitom propustnost 1 Gbit/s už dovoluje skutečně mnoho: 8 000 současných telefonických hovorů; poslech 3 500 hudebních nahrávek v CD kvalitě současně; stáhnutí celé Encyclopedia Britannica (digitální vydání z roku 2005) za půl minuty; sledování 200 kanálů v kvalitě DVD nebo 66 kanálů HDTV.

Jedním dechem však provozovatelé dodávají, že nemají na přebudování metalických místních smyček nebo zbudování zbrusu nových optických přístupových sítí prostě dostatek prostředků. A to i přesto, že cena optických kabelů, pasivních i aktivních síťových prvků a dokonce i instalace šla za poslední léta prudce dolů.

Proč to tedy jde v některých částech světa (v Japonsku již počet optických přípojek překročil počet DSL a tvoří celých 80 % přípojek FTTx světa) a proč Evropa téměř tvrdošíjně zaostává v budování optických přípojek? Důvodem je nejen ekonomická stránka věci, ale nejisté regulační prostředí a trochu i větší náklonnost k bezdrátovým, přesněji mobilním technologiím, i když v posledním případě propastný rozdíl oproti mnoha asijským zemím není patrný.

Regulační prostředí

Provozovatelé, zejména evropští giganti, si stěžují na nejistotu, kterou jim působí budoucí nejasný vývoj v regulačním prostředí v rámci EU. Evropská komise totiž v současnosti reviduje svůj regulační a konkurenční rámec informační politiky a v této souvislosti také zvažuje, zda optický přístup bude definován jako nový trh bez vazeb na dosavadní regulaci v přístupových sítích.

V rámci stávající evropské regulace (ex ante) uplatňované na mnohé komunikační trhy se totiž na dominantní provozovatele (status SMP, Significant Market Power) uvalují jisté povinnosti. Musí přeprodávat (ve velkoobchodním měřítku) své služby v oblasti trhu, kde mají dominantní postavení, a to za cenu přirozeně nižší než v maloobchodním nákladovém modelu. Takže dávají alternativním provozovatelům, svým konkurentům, do ruky možnost stále profitovat z přeprodeje služeb koncovým zákazníkům.

V případě optických přístupových sítí, které představují skutečně značnou ekonomickou zátěž pro ty, kteří je budují, se provozovatelé pochopitelně snaží vyloučit ji ze spárů takovéto regulace. Někteří velcí provozovatelé sice postupují v budování optické infrastruktury směrem k uživatelům, ale práce zpomalují a plány pozdržují (např. Deutsche Telecom v deseti městech dokončuje kombinovaný přístup na bázi FTTC (Fibre-To-The-Cabinet) a VDSL (Very high-speed Digital Subscriber Line) za celkových 500 miliónů dolarů, s plánem v hodnotě 3,3 miliardy eur pro 50 měst, který bude ovšem pozdržen do doby rozhodnutí Evropské komise).

Evropská komise nevyhlásí výsledky své revize před koncem tohoto roku, ale již teď vysílá jasné varování národním regulátorům, aby se do samostatných akcí nepouštěli (jinými slovy neustupovali bývalým monopolním provozovatelům). Ohledně optických přístupových sítí se o regulaci hodně hovořilo na konferenci FTTC Council Europe na počátku letošního roku. Optika je samozřejmě plně v souladu s požadavky na rozvoj širokopásmového přístupu v Evropě, jak hlásá iniciativa i2010, která má za cíl posílit konkurenceschopnost a výkonnost EU právě na základě investic do informačních a komunikačních technologií. Zaostalost Evropy v měřítku širokopásmových přípojek je značná: zatímco koncem loňského roku byla penetrace rychlých přípojek v Evropě v průměru 11,5 %, ve stejnou dobu Jižní Korea (tehdy ještě vedoucí země na světovém žebříčku) zažívala penetraci 25 %.

Stav v Evropě

Podle zprávy IDATE bylo v polovině loňského roku v zemích původní patnáctky plus Norska, Islandu a Švýcarska evidováno 166 projektů FTTx (FTTHome/FTTPremises, nebo FTTCabinet/Curb). Meziročně to znamená přírůstek o pouhých 13 (!) projektů, jinými slovy rozvoj optické přístupové infrastruktury se v Evropě prakticky zastavil.

Počet uživatelů FTTx v Evropě se pohybuje kolem 650 tisíc (meziroční nárůst o 18 %), přičemž optika již dosahuje k 2,5 miliónům domácností (přírůstek 26 %). Ovšem 97 % všech uživatelů FTTx se nalézá pouze v pěti zemích: Švédsko, Itálie, Dánsko, Holandsko a Norsko. V ostatních zemích se teprve probouzejí k činnosti, takže alespoň bodují v procentuálním nárůstu počtu přípojek: např. Francie zaznamenala přírůstek 147 % v dostupnosti FTTx mezi domácnostmi (France Telecom zkouší PON, přestože populárnější je ethernet). Nově připojené země, včetně naší, nečiní ve statistice žádnou změnu k lepšímu výsledku.

Většina projektů optických přípojek je ovšem malého měřítka týkající se typicky města či malého regionu, a stojí za nimi ze tří čtvrtin městské úřady, místní správa nebo distribuční společnosti (největší projekty jsou B2 ve Švédsku nebo FastWeb v Itálii), nikoli telekomunikační provozovatelé. Ti podle FTTH Council Europe ovládají pouze 8 % trhu s optickým přístupem. Nikdo na ně totiž již nechce a nemůže čekat, protože 100 Mbit/s přípojka se ze současného pohledu nezdá ani jako fikce ani jako luxus, ale jako nezbytnost ve skutečně informační společnosti.

Ambice magistrátů

Nejen malá města, kde projekty nejsou tak náročné, ale i metropole se díky svým magistrátům mnohde zanedlouho budou těšit z rychlého optického připojení. Do budování síťové infrastruktury se pouští nejen Amsterodam (viz článek Optická síť v Amsterodamu), ale i Vídeň či Paříž. Magistráty nemají plány stát se poskytovateli služeb, ale pouze investory do infrastruktury, kterou prostřednictvím pronájmu kapacity budou využívat nezávislí poskytovatelé služeb.

Vídeň má podobný přístup k věci jako holandské hlavní město, ale plán je ambicióznější z hlediska rozsahu sítě: měla by být téměř dvojnásobná. Od září letošního roku se začne budovat optická síť pro 50 tisíc domácností. Zodpovědná za to bude energetická společnost Wienstrom plně vlastněná městem. Do deseti patnácti let by magistrát chtěl zpřístupnit optickou síť téměř miliónu domácností. V současnosti se náklady odhadují na 800 miliónů eur. Mezi oslovenými investory ale překvapivě najdeme také UPC a Telecom Austria.

V Paříži bude za zbudování FTTH zodpovědný poskytovatel Free. Celý projekt jej přijde na miliardu eur (do roku 2012). Přitom Paříž, která se má dočkat optického přístupu již v první polovině příštího roku, je jen počáteční fází budování celonárodní optické přístupové sítě. Uživatelé získají za 29,99 eur měsíčně přístup s kapacitou 50 Mbit/s umožňující neomezená volání na pevné linky po celé Francii a do vybraných zahraničních lokalit, službu HDTV a optický terminál Freebox. Domácí uživatelé v domech s optickými rozvody si také budou mít možnost zdarma získat telefonní linku (bez přístupu na pohotovostní a sociální služby), pomalejší přístup na internet a anténu s přístupem k volným digitálním kanálům TNT. Free již zveřejnil plány na otevření sítě ostatním provozovatelům.

I když se magistráty nechtějí pouštět do poskytování širokopásmových služeb, přesto budou mít velký zájem zejména na moderních službách v oblasti e-goverment, e-inclusion a e-health.

14. 9. 2006

Autor: Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA