Svět technologií podle manželek

Jsou chvíle, kdy nad výroky své manželky týkající se počítačů žasnu. Někdy, převedeno do běžné řeči, bych usoudil, že si skutečně myslí, jak v počítači bydlí trpaslíci.

Pokud máte doma jen jeden počítač, asi sami víte, jak těžké boje nastávají ve chvíli, kdy si k němu chce sednout vaše manželka – která si stejně myslí, že si u počítače jen hrajete, a nepracujete. Že ona tam bude krafat na chatu s dalšími maminkami nebo manželkami, to se nepočítá.

Jenže ještě horší situace nastane, když se něco na počítači pokazí. Často vaše žena něco omylem stiskne („Jé, ono se to samo vypíná! Jak to?“), někde špatně klikne na ploše, ale vinen jste vy – a pak samozřejmě „ten počítač“, myšleno asi jeho duše nebo právě ti trpajzlíci.

A vůbec nejhorší situace nastane, když se pokazí nějaký program, je nutné opakovaně restartovat Windows, hrát si s nastaveními, případně znovu instalovat Windows přes staré nastavení, to aby zůstalo zachováno.

Takové nové instalování Woken trvá pěknou chvilku, a žena vám v té době chodí za zády jako rozzuřená lvice, čeká, stále se dotazuje, a je jí šumafuk, že svými dotazy by znervóznila i člena buddhistického meditačního kroužku. Navíc pokládá celou záležitost ne za vaši chybu, ale za váš útok na její osobu – ano, atentát!

Ten počítač přece do té doby fungoval, tudíž vy jste s ním něco schválně udělal, vy jste počítač naschvál pokazil, aby ona nemohla sedět u počítače, protože vám to vadilo, a vy jste si nemohl hrát ty své hry...

Mohla by pravda jít krafat přes internet do nějaké kavárny, ale ženy pravděpodobně mají za to, že podobný styl řešení problému vede k jeho rychlejšímu vyřešení. Takže nikoliv, není to tak! Naopak, muž se začne potit. I ta nejtriviálnější operace, kterou by jinak zvládl s prstem na myši, mu trvá neskutečně dlouho, pro jistotu si vše třikrát čtyřikrát ověřuje, protože dračice za zády ho znervózňuje stále víc a sám už by měl nejraději celou záležitost z krku. Natvrdo přeinstalovat komplet Windows, jak tak rádi radí lidé z technické podpory, by zabralo ještě víc času, navíc manželčina nastavení musí zůstat, přes to Gates nejede.

Podobná situace nastane, i když pro klid v rodině koupíte druhý počítač nebo jedete na notebooku. Stejně se žena co chvíli od svého počítače otočí a zeptá se na nějakou triviálnost, a hrozně se diví, proč po sedmém dotazu jste vytočení a nedokážete jí v klidu vysvětlit, co a jak. Vždyť je to přece tak jednoduché a nemusíte si hrát na „toho inteligenta“, který dělá, že v počítači všemu rozumí, a přitom o věci vůbec nic netuší.

Často se mi také stává, že mne žena považuje za počítačového pitomce jenom proto, že ona by různá řešení problémů udělala jinak, nebo dokonce důvody vidí někde jinde, než já („A není možné, že ta tiskárna netiskne, protože je spuštěné ICQ?“ – „Ne, miláčku, netiskne, protože je ucpaná tryska, musím zadat, aby se sama zkusila vyčistit.“ – „Já si stejně myslím, že je to tím, že máme puštěno moc programů.“ A tou většinou myslí Outlook, ICQ a internetový prohlížeč.)

Ale zase na druhou stranu, je to hrozně krásný svět, vidět takto technologie – mne by například potěšilo, kdyby nebylo nutné v tiskárně měnit náplně nebo čistit trysku, ale jen vypnout ICQ. Nebo při nějakém problému restartovat tak dlouho, až počítač sám pochopí marnou snahu o boj a začne fungovat normálně. Nebo kdybych nemusel vůbec instalovat Windows ani jiný operační systém, a počítač by i tak fungoval bezchybně a bez problémů. A když, tak bych jen poprosil ty trpaslíky uvnitř, aby s tím nějak helfli.

Technická podpora by na dotaz „Proč mi nejde monitor?“ neodpovídala „Zkuste jej zapnout do zásuvky.“, ale „Poklepejte na obrazovku a poproste Nejvyššího trpaslíka Monitoráka, aby jej zapnul.“

Jenže se bojím jedné věci, abych nakonec za Nejvyššího trpaslíka nebyl prohlášen já, a věci se nevrátily do normálu...

9. 9. 2006

Autor: Jan Lipšanský