Je to všechno otázka schopnosti rozlišení

Historek o tom, co všechno lidé s počítači dělají a nedělají, jsou tisíce. Většina chyb – tedy důvodů, proč něco nefunguje – je mezi židlí a klávesnicí. Pak se problémy posouvají mezi uživatele a správce sítě.

Nejvýživnější historky jsou pochopitelně z konfliktů mezi uživatelkami ženami a správci sítě muži. O tom se vyprávějí celé legendy. 

Pomineme-li klasické vtipy o tom, jak blondýna tiskne z Wordu (přiloží monitor na kopírku), pořád ještě získáváme velké množství zajímavých příběhů, kterých byl ten či onen známý svědkem.  

Nebudeme se zabývat ani tzv. numlockisty, které má každý správce plné pondělí. I když - jen tak pro jistotu… Numlockista je člověk, který si zapne v pondělí počítač (ten se vypíná jen na víkend, žáno?) a nemůže se přihlásit do systému a to ani tehdy, když použije sekyru. Takovými by každý ajťák mohl topit, měl by teplo celou zimu a škoda by to taky nebyla. 

Tak například jeden můj dobrý známý popisoval uživatelku, která měla minimálně jednou za 14 dní rozbitou tiskárnu. Když se to stalo asi po desáté a údržbář už si začal stěžovat, začali zjišťovat, co že to ta paní sekretářka s tiskárnou dělá. Přišli na to.  

Zdálo se jí totiž, že tiskárna tiskne moc pomalu, a jakmile začal papír vyjíždět, vehementně mu pomáhala taháním, aby už byl venku rychleji. Inu, taková matrixová porodní bába. Nadřízený jí z toho důvodu zakázal na tiskárnu vůbec sahat, nesměla mačkat žádné čudlíky, jen papír mohla doplňovat. Údržba si oddechla, nadřízený si oddechl, paní se vyděsila. 

Druhý den dopoledne měl údržbář zoufalý telefonát, že tiskárna se zbláznila! Tiskne rozsypaný čaj a nedá se zastavit. S úpěním vyrazil na místo, aby zjistil, že paní sekretářka si vzala zákaz opravdu k srdci, a aby nebyla v pokušení ona ani nikdo jiný, přelepila všechny čudlíky stříbrnou izolepou a pro jistotu ji pořádně přejela palcem. Co se stalo, si domyslíte. Tolik příkazů najednou a všechny mikrotlačítka zatlačená… Všechno bylo jasné. 

Ale rozhodně nejlepší historka, kterou jsem slyšel za poslední dobu, se týká rozlišení monitoru. To bylo tak… 

Že na klávesnici existuje tlačítko Print screen, které zachytí do bloku aktuálně to, co máte na monitoru, není dnes pro nikoho tajemstvím. Složité není ani to, jak převést uloženou obrazovku do obrázku, který se dá snadno uložit. Čas od času je to potřeba. Někdy je to potřeba často a toto byl zrovna ten případ. 

Jaké bylo tedy zděšení svědka podivného počínání! Slečna u počítače potřebovala Print screen několikrát do hodiny. Místo cesty nejlehčího odporu ale vzala fotoaparát, vyfotila obrazovku, přetáhla fotku do počítače, upravila, ořezala a odeslala. 

Když to udělala už asi počtvrté, přihlížející kolega to nevydržel a zeptal se jí, proč že to nedělá klasickou metodou, že je to nejrychlejší… Odpověď ho usadila.

„Ono to sice rychlejší je, ale ten foťák má lepší rozlišení!“ 

Na tohle kolega nenalezl argument, jakékoli vysvětlování vzdal a jen si uvědomil, že ženské myšlení je opravdu odlišné od mužského a dokáže odběhnout do takových uliček a zákoutí, že mužská mysl je není s to sledovat. Takže pokud ona uživatelka žije, fotí svoji obrazovku dodnes. 

Pochopitelně je jen a pouze souhra náhod, že tu dnes píšeme o samých uživatelkách, nechci se jich nikterak dotknout a musím říct, že numlockisti jsou aspoň z padesáti procent muži! A nejen oni! Muži jsou určitě daleko nešikovnější s počítači než ženy. Jen se zkrátka nenechají tak často nachytat!

2. 9. 2006

Autor: Richard Klíčník