5 holek v tuktuku: Zbyly jsme 3, ale jedeme dál!

Extrémní podmínky, nečekané události a vypjaté životní situace, to všechno navíc v naprosto cizím prostředí daleko od všeho, co znáte. Kdo za sebou má nějakou dalekou cestu jistě ví, že to není žádný med. Zeptali jsme se holek na další milníky jejich tripu i na to, jak se bude pokračovat dál v menším počtu.

Jakmile holky překročily hranice Ekvádoru, stal se tuktuk zvaný Apéčko prokletým dopravním prostředkem. Neustále se opakující poruchy, především převodovky a startování, dohnaly holky dokonce k tomu, aby tuktuku nechaly nějakou dobu v servisu.

Nejdřív jsme si říkaly, jestli to není modrým lapačem snů, který Martina pořídila na kolumbijských hranicích. Tak jsme ho na zkoušku sundaly, ale nepomohlo to! Tak snad ho daly v servisu trochu do kupy… Teď doufáme, že mu to chvilku vydrží a pojede pár kilometrů bez problému.

V Kolumbii bylo internetové připojení obecně ve městech a vesnicích stabilní. Takže ani v Las Lajas neměly holky problém se připojit, nicméně s živým vstupem na internet komplikace byly. V údolí s magickým kostelem bylo třeba i přespat. Jenže kde? V dohledu není žádný kemp. 

Tak jsme si udělaly bivak na mini parkovišti s luxusním výhledem do údolí a na kostel. Přímo tedy na cestě před baráky, z čehož místní neměli ráno úplně radost, protože se potřebovali dostat auty do práce. Naštěstí jsme už v balení svých věcí profíci, a tak jsme jim vozovku rychle uvolnily.

Lucka s Eliškou se chystaly na Chimborazo, takže se nezdráhaly vystoupit nejdřív na Imbabur vysokou přibližně 4 600 mnm. A bylo to překvapivě jednoduché. Internetový signál tu byl kolísavý, ale na Facebook fotky nahrát šly. 

Neměly jsme nejlepší počasí, takže jsme byly ochuzeny o výhledy. Ale i tak jsme si to užily. Díky tomu, v jakých zeměpisných šířkách se nacházíme, jsou výstupy i do takových výšek docela jednoduché. Není tu totiž sníh a zima. Když výstup srovnám s horolezením na nejvyšší horu Maroka, Jabal Toubkal (cca 4200 mnm) tak Imbabura byla úplná zívačka. Pak jsme se vydaly do národního parku Cotopaxi.

Tady je asi tak pět míst, kde smíte kempovat a dvě horské chaty, jedna v údolí, druhá pod vrcholem činné sopky Cotopaxi. Internet jsme tu chytily jenom v horské chatě v údolí – jmenuje se Tambopaxi. Tam jsme si také rychle dobyly všechnu naši techniku. Spíše, než tuto chatu ale doporučujeme tu z jižní strany národního parku. Mají tam mnohem levnější a chutnější občerstvení!

Možná jste na facebookové stránce holek v tuktuku zaznamenali, že se jim povedlo jedno z vozítek převrátit. Jak se to stalo? Martina s Klárou se snažily v problémovém Apéčku vyhnout autu, které proti nim vyjelo v zatáčce. 

Tuktuky nejsou nejstabilnější, obzvlášť pokud jedou z kopečka. Pak je jde překlopit snadno! Ale holky tu situaci zvládly skvěle. K vrácení na všechna tři kolečka jim pomohla posádka auta, které si stoply. Druhá část party byla v tuto dobu na cestě na vrchol Cotopaxi a bohužel o nehodě nevěděla. Dozvěděly jsme se o ní až zpětně.

Došlo taky ke snížení počtu posádky. Dvě tuktukačky se rozhodly od Lucky, Elišky a Šárky trhnout svojí vlastní cestou. Všechny nastalé situace holky mrzí a nemají to teď úplně jednoduché. Ale že by vzdaly? To ani náhodou. Teď hledají další parťačku.

Pokud víte o správně švihlé holce, určitě si ji nenechávejte pro sebe! Těžší je teď i natáčení, ale všechno, co se děje, je součástí příběhu i holčičího dobrodružství. Co se týče dělby práce, teď prostě musíme máknout dvakrát tolik. Na začátku jsme se rozhodly, že to bude společný projekt a zatáhly do něj spousty lidí. Nemůžeme, a hlavně ani nechceme, nikoho o nic ochudit. 

Rozhodně to není tak, že bychom tuktukům ulehčily. Holky byly pro náš projekt zásadní. Klárka navíc uměla Apéčko výborně opravit. Nejde nám ani tak o rychlé přesuny, jako o to abychom si cestu užily. Holky budou v týmu hodně chybět. Ale nesmutníme, cesta má teď trochu jiný náboj a myslím, že nás všechny ba! 

A jak je to v Ekvádoru s internetem?

Aby holky neztratily konktakt se světem, musely hned po překročení hranic Ekvádoru vyměnit SIMky. Na hranicích jim nabízeli mobilní karty, ale ty prý rozhodně nedoporučují, protože jsou finančně nevýhodné. Všechny si raději pořídily SIMky od jednoho operátora: Movistar. 

Mobilní data jsou v Ekvádoru moc drahá a není z čeho vybírat. Třeba 200 MB stojí 3USD (asi 66 Kč, pozn. redakce) a 600 MB vás vyjde na 6USD (131 Kč, pozn. redakce). Navíc data můžete čerpat pouze po dobu 7 dní. Výhodou této služby je to, že máte vždy v ceně aplikaci WhatsApp, to znamená, že si můžete chatovat a volat vždy zadarmo. Toho hodně využíváme a dost nám tato možnost kompenzuje drahá data.

Znáte celý jejich příběh? Čtěte předchozí rozhovory!

3 holky v tuktuku: Divoký pes, české pivo a offline život

5 holek v tuktuku: Nabíjíme, kde se dá!

5 holek v tuktuku: Čas ani kilometry neřešíme

13. 11. 2017

Autor: Redakce DSL.cz