Mají městské sítě šanci?

V americkém filmu Hřiště snů je farmář inspirován ke stavbě basebalového hřiště častým připomínáním věty Když to postavíš, přijdou. Pokud se poohlédneme po Tchaj-wanu, získáme pocit, že tam vybudovali gigantickou bezdrátovou síť a přitom se zřejmě nechali inspirovat stejnou myšlenkou.

Bezdrátová síť pod jménem WiFly obsahující 4 100 hot spots pokrývá 90 procent populace a cena není nijak přehnaná – 12,50 dolarů za měsíc. Přesto je zatím zájem mizivý, ze 2,6 miliónu obyvatel se přihlásilo pouhých 40 000, a firma Q-Ware, která síť postavila a funguje jako poskytovatel, musela snížit optimistický odhad 250 000 zákazníků do konce roku. Jedním z důvodů nezájmu je existence stovek míst, kde se lidé mohou připojit zadarmo.

Podobná situace začíná vrtat hlavou radním měst, která vybudovala, budují nebo alespoň plánují celoměstské sítě, ať už se jedná o Evropu nebo Spojené státy. Myšlenka je to vždy dobrá, umožnit připojení kdekoliv a současně nabídnou chudší části populace levné (či dokonce zdarma) připojení k internetu. Jak ale zjistili na Tchaj-wanu, samotné vybudování sítě ještě neznamená, že ji lidé budou skutečně používat. Většina z nich má přístup k internetu jak v práci, tak doma, a hot spoty zdarma jsou další eventualitou.

Verze městských sítí, ve kterých by se měly náklady vracet z reklam a ne z placeného připojení, začínají některé firmy odrazovat. Před několika týdny vycouvala z již připraveného projektu bezdrátové sítě v Sacramentu firma MobilePro právě z těchto důvodů.

Situace společnosti Q-Ware může být trochu jiná, nežli tomu je v amerických městech, neboť systém WiFly je pouhou součástí mnohem ambicióznějšího plánu. Jedná se o myšlenku nazvanou CyberCity starosty Ma Ying-jeoua, který již v roce 1998 zatoužil překonal Hong Kong, Soul a Singapur a udělat ze svého města město budoucnosti. Většina vládních úřadů již dnes komunikuje prakticky on-line a město rozdalo statisíce e-mailových adres a počítačových kurzů. Jedna věc je ale potěšit policii, která přenáší informaci o pokutách do ústředí on-line, druhá věc je však přesvědčit občany, aby sáhli každý měsíc do peněženky.

Q-Ware se proto snaží nabídnou víc. Nedávno přišla se službou P-Walker, což je systém bezdrátového připojení přenosných herních konzolí PSP s levným telefonováním přes internet. Ve stádiu příprav je možnost vylepšení sítě pro komunikaci i s dalšími perifériemi včetně přehrávačů MP3 a digitálních kamer.

Mluvčí firmy se k situaci zatím staví klidně a říká: „Na začátku prostě musíme udělat všechno proto, abychom lidi přitáhli. Koneckonců jsme bezdrátové město, takže pokud se to nepodaří u nás, tak to prostě nejde udělat.“

Práce na síti WiFly začala v roce 2003 a spolupracovala na ní společnost Nortel Networks. Stejně jako ve Spojených státech, i tady umožnilo město přístup ke sloupům pouličního osvětlení a ke střechám některých budov. Náklady dosáhly 30 miliónů dolarů. Jelikož sloupy neměly vhodné zásuvky pro antény, vnější hot spoty byly třikrát dražší nežli interní. Na počátku bylo připojení zdarma a během prvních dvou měsíců se přihlásilo 60 000 lidí, když však firma přišla s poplatky, většina se zase odhlásila.

Firma loví zákazníky poukazujíc na to, že s její sítí je možné připojení i na místech, jako jsou všechny stanice metra, řada lidí ale tvrdí, že vlaky a stanice jsou většinou natolik přecpané, že používání laptopů stejně není možné. Aby firma přestala prodělávat, musí mít 500 000 platících zákazníků, což podle posledních odhadů nedosáhne ještě několik let.

17. 7. 2006

Autor: Václav Větvička