Virus Vladko, spam Sunny

Společnost, co má v názvu úterý, mě pozvala na jednu z akcí cyklu, kterému říká pondělí. Tenhle text píšu ve středu a vyjde v sobotu, takže mě přirozeně trochu mrzí, že se nejmenuju třeba Václav Čtvrtek.

Byl by to s těmi dny prima fór. Nehledě na to, že bych těžil z věhlasu kriminálního bezdomovce, co má pifku na představitele místní samosprávy (starosta Humpál), důstojníky ozbrojených sil (pruský jenerál) a frankofonní aristokracii (knížepán).

Akce se jmenovala Broadband 2008. Jako oddaný posluchač Ivana Mládka jsem najisto očekával vystoupení hudebního tělesa podobného složení jako Mistrův Banjoband. Mou naději v tomto smyslu konec konců podpořila i dívenka u registrace, která mi nabídla sluchátka. Smířen s tím, že vystoupení bude nikoli v režimu „live“, ale „playback“,  jsem si je nasadil na hlavu a vkřepčil do sálu.

O míře svého zklamání se asi nemusím dlouho šířit: šest chlapů za stolem. Banjo ani jedno, kytara ani jedna. O valše ani nemluvím. Jeden Ivan tu sice byl, ale jeho kariéra rozhodně stála na jiných pilířích, než je Jožin z Bažin a Železniční vlečka. Za celou dobu – jak jsem ostatně předpokládal – taky nedal jedinou písničku.

Rovněž mezi náměty hovoru se hudba dostala jen naprosto okrajově. Všichni se obsedantně dokola bavili o internetu. Někteří anglicky. Smysl simultánního překladu (když už jsem měl ta sluchátka) mi pravda sem tam unikal – hantýrka IT je z 90 % angličtina, takže šlo vlastně o korekci výslovnosti. Ale i podle předložek jsem se docela dobře orientoval.

Přes pochopitelné zklamání i lehkou jazykovou bariéru mě ovšem jedno téma zaujalo: Broadbandité se vyjádřili v tom smyslu, že dříve či později povede do každé domácnosti jen jeden kabel. Nejdřív jsem téhle informaci nevěnoval moc pozornosti – my chlapci z chudých poměrů na tom nevidíme nic moc senzačního: člověk se prostě musí umět uskrovnit. Kdo má televizi, nemusí mít hned taky telefon! Ukázalo se ovšem, že řečníci mají na mysli stav, kdy jedním kabelem poteče do domácnosti všechno najednou: data, hlas, video. Taková představa mě – přiznávám – nadchla.

Mimořádně důležitá mi přitom připadala otázka, zda se podaří na jednom společném vstupu aplikovat jednotné nástroje zabezpečení a ochrany: firewall, antivir a vůbec komplexní security solution. Podaří se například nastavit vysokou úroveň ochrany i pro televizní vysílání? Zajistí mi nějaký firewall, že k mému přijímači neproniknou rizikové obsahy? Pevně doufám, že technologický vývoj k tomu dospěje.

Vůbec první, co si nainstaluju, bude ochrana proti nepříčetným projevům účastníků politických diskusí, co je televize pravidelně vysílají k obědu. Knedlo, zelo, Paroubek. Úroveň ochrany bude nastavena jako high: pořad napadený virem Bursík byl  přesunut do virového trezoru. Léčit? (Ne, probůh!) Smazat? (OK!)

Rozhodně mám v úmyslu založit si list zakázaných slov a slovních spojení (jako v CyberPolice). Mezi prvními budou: „vnímám takové signály“, „osud této země“, „opravdu, ale opravdu“, "důchodce z Vysočiny“, „Zdroje jsou!“ a „vyřídím si jednu soukromou záležitost“. Přes můj firewall také nepronikne jediné rodinné pouto, za prahem mého domu zůstanou Manuela, Casandra i ropný magnát Boby Ewing. Ať táhnou někam na golf, bridge nebo na pár skleniček skotské.

Rozhodně nebudu šetřit na upgradech a aktualizacích. Obezřetnost je namístě zejména proto, že některé televizní viry vykazují obrovskou rezistenci vůči běžným prvkům ochrany a navíc mají tendenci se opakovaně kopírovat. Policejní akademie 6 byla myslím dostatečným varováním. Zachraňte Williho 47 bych se opravdu nechtěl dožít.

Doufám, že nástroje budou natolik univerzální, aby je bylo možné nasadit i na hlasové služby. Jakmile se ve sluchátku ozve „nemohl bys mi půjčit“, systém spojení okamžitě přeruší. Hlas šéfa či úřednice z berňáku bude (bez ohledu na vlastní sdělení) vyhodnocen vždy jako rizikový obsah a v reálném čase bude okamžitě mazán. Sousloví: „Ahoj medvídku, tady tvoje micinka“ povede k automatické změně telefonního čísla. Volání z čísla tchýně aktivuje „automatickou odpověď v nepřítomnosti“ v podobě elektrického výboje.

Když jsem se z nevydařeného koncertu vrátil domů, žena sledovala Vyvolené, do toho volala tchyně a v e-mailu bylo 41 spamů. Už aby ten jeden drát do baráku vedl, pomyslel jsme si. Nebo těch pět současných na mou duši ustřihnu.

27. 5. 2006

Autor: Petr Kukal