„Výhody“ kabelového připojení v praxi

Dokud všechno šlape, jak má, není spokojenějších uživatelů. Ale co když jeden páteční večer vypadne signál kabelové televize a internetu současně?

Stalo se

v pátek večer 21. dubna tohoto roku na jednom pražském sídlišti – ve 21:30 šlus. Vypadl signál televize kabelového operátora, spadlo samozřejmě i internetové připojení. Samo o sobě je to dosti nemilé, kdo z nás není zvyklý trávit páteční večer u televize, případně u chatu... Na druhou stranu zase má člověk možnost vyzkoušet alternativní a již pozapomenuté metody zábavy – četbou počínaje, přes sex, po třeba skládání básní.

Ale přece jenom – zaplacená služba je službou, a tak se uživatel pokusí o řešení.

První volání

v 21:40 na horkou linku kabelového operátora vypadá nadějně – ano, vidí tam na displeji výpadky modemů, nahlásí to, vyjede pohotovostní četa. Nu, doufejme, že pohotovostní četa opraví věc rychle, přece jen za dveřmi čeká víkend.

Jenže ráno nefunguje stále nic. Druhé ani třetí volání již nevyznívají nijak příjemně – já jakožto uživatel musím doložit, že chyba není lokálně u mne, ale i u ostatních uživatelů. A nahlásit nejlépe jejich jména. Už si představuji, jak v sobotu ráno jdu byt od bytu, ptám se, zda mají kabelové připojení jako my, a zda by zkusili, jestli jim funguje, a pak to laskavě šli nahlásit.

Ke třetímu volání došlo proto, že po druhém slíbili operatéři zavolat, a nestalo se. Právě při něm jsem musel – již potřetí – projít martyriem udání klientského čísla, jména, příjmení, adresy, telefonu (!), div ne čísla občanky a rodného čísla. Asi nemají plně automatický systém, kdy se jim na displeji číslo mého mobilu objeví, stejně tak pořád hledat číslo klientské smlouvy pro nahlášení poruchy není nijak příjemné.

Je sobota poledne

a stále nic nefunguje. Zkoušíme volat na klientské centrum, ale je zde již namluvený vzkaz na záznamníku, že se omlouvají uživatelům těch a těch ulic onoho sídliště v Praze, ale že je výpadek a pohotovostní četa (asi ta ze včerejšího večera?) pilně pracuje na odstranění závady.

Pohotovostní četu – dva vykulené chlápky v montérkách – jsme spatřili až kolem páté odpoledne. Vlezli do jednoho kanálu a po půl hodině – v 17:30, tedy 17 hodin od výpadku, signál naskočil. Halelujá!

Nedalo mi to však

a napsal jsem přes internetový formulář dotaz, zda dojde k nějakému snížení měsíční platby, a pročpak nešlo opravit poruchu rychleji? Odpověď mne poněkud uzemnila.

„Dle smluvních podmínek je stanovená servisní lhůta 2 pracovní dny od nahlášení závady. Nárok na finanční kompenzaci je samozřejmě možný, ale jen v případě, pokud je stanovená servisní lhůta překročena.“

Takže domyšleno – měli jsme na sídlišti štěstí, že vůbec někdo o víkendu přijel závadu opravit. Podle smluvních podmínek jsme celý víkend (což je dost exponovaný čas na využití připojení) mohli i nadále zkoumat, co bez televize (vysvětlujte to synovi, který chce své pohádky a Hřiště 7) a bez internetu (vysvětlujte to manželce, probírající s jinými maminkami problémy ratolestí). A co víkend, klidně i v pondělí, a stále by se dělo vše podle smluvních podmínek. Nehledě na to, že tyto v podstatě čtyři dny si člověk platí jakýkoliv servis zbytečně.

Nevím jak ostatní na sídlišti, my jsme obětovali necelé dva tisíce, koupili si DVB-T set top box pro příjem digitální televize, a kabelové televizní služby odhlásili.

4. 5. 2006

Autor: Jan Lipšanský