Nebezpečné čipy RFID

Čipy, používané ke sledování pohybu zboží v obchodech a skladištích, by pro svou omezenou paměť neměly být schopny přijmout virus...

Čipy RFID, někdy nazývané také „radio tags“, jsou stále častěji používány zejména ke sledování pohybu zboží v obchodech a skladištích.  Až do nedávné doby byla většina expertů přesvědčena o tom, že paměť v těchto čipech, která je skutečně minimální, nemůže díky své kapacitě přijmout virus. To se však v poslední době změnilo.

Technologie RFID

(Radio Frequency Identification) není ničím mimořádně novým. V podstatě se jedná o automatickou identifikaci založenou na uložení a dálkové identifikaci dat. RFID tag je miniaturní čip s anténou, který reaguje na signál z čtečky, a existuje v pasivní, semipasivní či aktivní podobě, podle toho, jestli vyžaduje zdroj. Samotná technologie existuje již od 20. let minulého století, z roku 1939 pochází podobná technologie IFF, používaná za války k odlišení vlastních a nepřátelských letadel.

Pasivní tagy

obsahují buď pouze identifikační číslo, nebo také paměť EEPROM, a jejich velikost se stále zmenšuje, nejmenší dosahuje 0,15 x 0,15 mm. Dosah se pohybuje od několika milimetrů až po několik metrů, podle typu a velikosti antény a použité frekvenci. Aktivní tagy jsou větší a nejčastěji dosahují velikosti mince. Baterie vydrží až 10 let.

Použití těchto tagů je velice široké, od lahviček na léky pro slepce, kterým čtečka přečte nahlas potřebné údaje, po sledování pohybu dobytka v Kanadě, přes knihy v knihovnách nebo pro placení mýtného. Michelin testuje technologii RFID pro značení pneumatik a Toyota Prius ji využívá pro dálkové otevírání dveří.

Bezpečnostní rizika

bývala omezena spíše na potenciální zneužívání, od nedovoleného sledování až po interní bezpečnost velkých firem či armád (čipování lidí již v některých případech začalo). Řadě skupin se nelíbí možnost, že informace z tagu je možné spojovat s placením kreditní kartou, takže je potenciálně možné identifikovat třeba nositele svetru pomocí neodstraněného nebo dokonce neodstranitelného tagu. RFID tagy se navíc v řadě zemí dostávají i do nových pasů.

Proto bylo prohlášení skupiny evropských výzkumníků, dokazujících, že jde do paměti tagů vnést softwarový virus, natolik znepokojivé. Skupina z holandské univerzity Vrije Universiteit v Amsterdamu ve svém článku detailně popsala způsob vložení viru a zároveň i způsoby, jak čipy chránit. Detailní údaje včetně návodu jak napsat virus pro RFID tag je možné najít na stránce www.rfidvirus.org. V některých případech bude potřebná interní informace, nicméně většina softwarových aplikací vyvinutých pro technologii RFID trpí problémy jako je buffer overflow, což může počítači umožnit vnesení viru. Pravdou je, že základní snahou výrobců je vyvinout čipy pokud možno co nejmenší a co nejlevnější, takže bezpečností se nikdo příliš nezabýval.

Jedním z příkladů,

na které zpráva upozornila, je přenos informací z infikovaných tagů. Pokud by k tomu došlo třeba u zavazadla v letištním systému, přenos informací mezi zavazadly by pomohl ukrýt neprohlédnutá zavazadla mezi prohlédnutými.

7. 4. 2006

Autor: Václav Větvička