Vítejte v expertním světě

Ačkoli je tomu těžko věřit, nebyl jsem vždycky špičkovým odborníkem přes informační technologie. Tak například ještě loni jsem byl jůzr. A to mám kliku, že jsem to nevěděl.

Neuměl jsem totiž ještě ani hantýrku oboru, takže bych to určitě vyslovoval user. Už takhle nad svou identitou občas pociťuji rozpaky. Co teprve, kdybych seznal, že kromě troglodyta (syn), erotomana teoretika (manželka) a pana řidiče (nevzhledná policistka středních let, co mě na Letné stáhla o čtyři stovky) jsem ještě také userem. Ne vším, čím jsem byl, jsem byl rád. To ať se na mě Neruda nezlobí.

Krom toho, že jsem byl jůzr, jsem byl taky – laskavý čtenář promine – pitomej. Za elektronickou poštu jsem pokládal takovou, kde mají dveře na fotobuňku a na chodbě ten elektrický strojek na lístky s čísly, abyste věděli, kolikátí jste ve virtuální frontě. A když se řeklo „hromadná korespondence“, představil jsem si osmdesát dopisů, co se pošlou najednou v krabici.

Ovšem ani tehdy, když už jsem si přestal myslet, že přístupová práva mají něco společného s  roztomilou šlechtickou výsadou just primae noctis, jsem neměl vyhráno. Expertem jsem se stával po krocích ne nepodobných uvádění adepta zednářství do lóže.

Nejdřív ze všeho jsem se musel oprostit od primitivního vidění světa. A protože svět, jak učí Ferdinad de Saussure a Ludvig Wittgenstein, je především jazyk, byla má iniciace hlavně uváděním do jazyka.

První slova svého nového života, která jsem slyšel, byla síkvl server, implemetace replikací a peč. Podle toho, jak zněla, jsem je přirozeně pokládal za čarodějnické formule (vyrostl jsem na Saxaně a zestárl na Potterovi, takže není moc čemu se divit). Nebojte se ale, nejsem samozřejmě tak infantilní, abych se s jejich pomocí pokoušel proměnit svého 15 let starého Golfa v BMW! (Ovšem ani při skromnějším pokusu o proměnu ve VW Polo jsem neslavil úspěch.)

Protože něco vím i o pohanských kultech a o woo-doo jsem přečetl nejednu knihu, napadlo mě v druhém sledu, že jde prostě o kletby. Když ovšem ani na třetí zvolání „síkvl servr, síkvl servr“ nezemřel můj hlučný soused v bolestných křečích, dost jsem k magii těchto slov ochladl. Jediný dílčí úspěch jsem zaznamenal u manželky, na niž jsem použil poslední z oněch tří zaklínadel, jež mi byla sdělena. Na pivo mě sice pouštět nezačala, ale bábovku máme od té doby každý třetí den.

Po těchto vpravdě rozpačitých začátcích jsem si ale klíčovou dovednost všech expertů, totiž používání těchto (a jiných) slov v přesně vymezených situacích, nakonec přece jen osvojil. Svým známým, kteří u mě moje hluboké znalosti informačních technologií začali diagnostikovat, jsem například přestal primitivně radit – a začal jim poskytovat konzultace. Kromě toho, že tím člověk postupuje na žebříčku expertství, je to taky finančně mnohem výhodnější. Myslím, že jediný důvod, proč naši předkové prostoduše tvrdili, že dobrá rada je nad zlato, je ten, že ještě neznali ceny konzultací.

Přestal jsem přirozeně také přemýšlet – a o to víc jsem analyzoval. Výsledkem analýzy pak samozřejmě nebyl nápad, jak tomu bylo v mém minulém životě, ale řešení. Pokud toto řešení obsahovalo dva a více kroků (kup si počítač a vybal ho z krabice), bylo to komplexní řešení.

Radikálně jsem omezil telefonování ve prospěch provozování linky technické podpory: Viklá se ti monitor. Aha. Tak ho podlož, ne? Čím? Co třeba tou fakturou, co ti pošlu? Neboj brzo, zítra ji tam máš – jak ji zacvakáš, můžeš ji tam nacpat. Tak super, klidně se zas ozvi.

Poslední krokem mojí metamorfózy v experta bylo bydlení mimo Prahu. Základní definice experta totiž zní, že je to člověk z jiného města. Kolega před jednáním jakéhokoli týmu (do part jsem dávno přestal chodit) vždycky jakoby mimochodem utrousil: Ještě přijede jeden machr z B. A bylo jasné, že se tu všichni mají co učit.

Pokud jste dočetli až sem, měli byste možná vědět, že jsem taky seknul s psaním. Vytvářím teď autorsky chráněný obsah pro elektronická média a datové nosiče. Fakturu tedy očekávejte do tří dnů.

1. 4. 2006

Autor: Petr Kukal