O čtení ze zdi a jiné magii

Doba řečníků typu Marka Tullia Cicera je podle všeho pryč. Jednak proto, že kdyby dnes někdo zahájil svou prezentaci s plnou pusou kamení, což byl Cicerův mediálně nejvděčnější kousek, posluchači by ho patrně vypískali.

Pokud by se ovšem nedomnívali, že hovoří anglicky. V takovém případě by seděli tiše jako pěny a tvářili se, že rozumějí každému slovu. Ti nejdrsnější matadoři mezinárodních konferencí by si na půl sálu mumlali něco o yorskhirském dialektu. Věřte zkušenému.

Druhý důvod, proč je dnes řečnictví antického typu anachronismem, je ovšem daleko zásadnější. Jmenuje se PowerPoint. Dnes se bez plátna za sebou a dataprojektoru před ním už neobejde jediný přednášející. Zrovna tuhle jsem měl na jednom semináři možnost znovu si uvědomit, jak technologie řečnické umění posouvají. Kolikrát i dopředu.

PowerPointová prezentace například umožňuje řečníkům demonstrovat řadu obdivuhodných dovedností, které by bez této podpory zůstaly publiku utajeny. Například čtení ze zdi. Nelze si to ale představovat jako čtení z kávové sedliny nebo z čajových lístků, ačkoli by to bylo jistě pěkné. Přímo to vidím: Řečník se mírně zaklání a zpod přivřených víček sleduje strukturu omítky. Pak se dramaticky otáčí do sálu a pronáší temně nějaké proroctví. Třeba: Podraží vejce.

Jenže to jsem neměl na mysli. Chlapík, co o něm mluvím, nedemonstroval své okultní schopnosti, leč svou gramotnost. Co chvíli promítl na zeď nějaká písmenka a pak je všechna přečetl. Nespletl se ani jednou. Ze všeho nejvíc to připomínalo nějaký hodně intelektuální film pro neslyšící opatřený titulky.

Tato dovednost mnoho posluchačů viditelně zaujala – oba projevovali po celou dobu mimořádné soustředění. Zbývajících 78 bohužel zlomyslně poukazovalo na to, že pracovní tými se píší s tvrdým „y“ po „m“ a budapešť zase s velkým B, nemá-li řečník na mysli tu odpornou pomazánku. A to podle všeho neměl.

Ti, kteří nepočítali gramatické chyby, uzavírali sázky na to, z které strany se na snímek přiřítí další věta. Na přílet zprava byl kurs 2:1, na nacouvání zleva 2,5:1, na vyvzlínání zespodu 3:1 a na pád shora 1,5:1. Na pád shora se saltem pak černí bookmakeři nasadili parádních 5:1 a na pád shora se saltem a změnou barvy dokonce 6:1! Teď je mi zpětně líto, že jsem se držel tak při zdi. Ale i tak musím říct, že jsem si přišel na pěknou sumičku (což by redakci DSL rozhodně nemělo motivovat k jakýmkoli úvahám o snížení honoráře!).

Bohužel nejen pravopisná norma, ale také fyziologie spánku se ukázaly být mimo rámec znalostí přednášejícího. Jinak by těžko mohl nakládat se zvuky v prezentaci tak amatérsky, jak to činil. Je to přitom škoda, protože nezačal vůbec špatně – svou přednášku si správně rozvrhl na 90 minut s přestávkou po první pětačtyřicetiminutovce. To plně koresponduje s moderními poznatky vědy o délce kompletního spánkového cyklu (90 – 110 minut).

První fáze spánku, tzv. non-REM 1, v níž lze bezpečně spát v sedě na židli bez rizika zhroucení, je mimo jiné charakterizována snadnou probuditelností. Trvá něco kolem čtvrt hodiny a řečník by se měl v této době zařazování jakýchkoli zvuků do své prezentace rozhodně vyvarovat. Také otázky do publika jsou krajně nevhodné. Zmíněný přednášející se dopustil obojího a nevrlé pomlaskávání a mručení bylo jen logickou reakcí na jeho diletantství.

Druhá a zejména třetí a čtvrtá non-REM fáze jsou naopak pro zařazování akustických efektů do prezentací bezpečné – riziko probuzení je malé, spánek bývá hluboký a klidný. Přestože řečník to zjevně netušil a zvuky zařazoval náhodně, byla střední část prezentace díky tomu poměrně klidná.

Kritická situace nastává zhruba po 70 – 90 minutách spánku, kdy nastupuje klíčová fáze REM. Pokud přednášející dělá po první pětačtyřicetiminutovce patnáctiminutovou přestávku a současně ví, že posluchači usnuli někdy kolem páté minuty, musí za kritických pokládat plných 20 minut před koncem prezentace. Zařazování akustických efektů v této fázi je třeba pokládat už přímo za bezohlednost. Právě v této fázi totiž dochází k regeneraci buněk mozku, což je proces, který by měl proběhnout v klidu. Jen tak se mohou účastníci konferencí vrátit do svých mateřských institucí posíleni na duchu a být jim tam co platní.

Je prostě jasné, že být dnes prezentátor čehokoli předpokládá hluboké znalosti řady vědních oborů. Prezentace je prostě věda. Mimochodem na to děláme u nás ve firmě bezva kurs. Můžu vám závazně slíbit klidnou non-REM fázi a na pád shora se saltem a změnou barvy jsme vypsali kurs 7:1!

18. 2. 2006

Autor: Petr Kukal