Zdaní vlády broadband?

Americká vláda se od ostatních vlád světa nijak neliší a jak se něco stane populární, hned hledá systém, jak se nějak daňově přiživit. Není proto divu, že se objevují hlasy o zdanění broadbandu.

Místní vlády se stále častěji obracejí na Kongres se snahou prosadit daň na broadband. Nejvíce se politikům líbí představa tzv. univerzální daně (Universal Service Tax), která by v podstatě odpovídala současně dani, kterou nachází každý Američan na telefonním účtu a kterou inkasuje Universal Service Fund. Vybrané peníze jsou oficiálně použity na subvencování telefonování chudých, škol a osamocených oblastí Ameriky. Podle oficiálních údajů získají chudí Američané příspěvek na zaplacení prvního připojení a potom slevu 10 dolarů z každého měsíčního účtu. Telekomunikační společnosti musí také platit určitou daň, kterou ovšem ve skutečnosti přenesou opět na zákazníky. Zákon jim to sice nenařizuje, ale také nezakazuje.

Tuto daň původně platily

pouze společnosti poskytující mezistátní hovory, v roce 1996 ale Kongres schválil zákon, který počet společností, na které se tyto poplatky vztahují, výrazně rozšířil. Poplatek, který tyto společnosti platí, je do značné míry určován podle zisku z mezistátních a mezinárodních hovorů a pro každé čtvrtletí se vypočítává znovu. FCC a USF ale mohou přirazit ještě další procenta, víceméně podle toho, kolik právě potřebují peněz. Pro současné čtvrtletí je tato daň stanovena na 10,2 procenta.

Nejrůznější daně,

které se ve Spojených státech postupně dostaly na telefonní účet, začínají pomalu ale jistě přerůstat v noční můru. Mezi vybírané daně patří daň za tísňové volání 911, tříprocentní federální daň, daň za pevnou linku (původně se objevila v roce rozpadu AT&T, aby místní telefonní společnosti měly peníze na zavedení nových linek, ovšem už nikdy nezmizela), daň za možnost přenosu telefonního čísla, je tu státní a městská daň, státní daň za použití telefonní linky (není ve všech státech), tzv. Telecommunications Relay Services Tax, což je daň hradící státům náklady za hovory pro neslyšící, daň USF, poplatky za zvolený plán, poplatek za spojení účtu z pevné linky a mobilního telefonu, a pokuta za malý počet hovorů (pokud provoláme méně nežli se providerovi líbí).

Nová daň

by teoreticky měla být placena výhradně telekomunikačním průmyslem, ale pro větší „spravedlnost“ by platil každý provider dvousměrných komunikací, zcela bez ohledu na použitou technologii. Podle toho by tedy platili i poskytovatelé systému VoIP.

Motem politiků je snaha prosadit, aby si každý Američan mohl dovolit rychlé připojení k internetu. A slovy Johna Petersona: „Když se o to nemohou nebo nechtějí postarat provideři, musí se o to postarat vláda.“

13. 1. 2006

Autor: Václav Větvička